Upíří panika zachvátila v 18. století celou Evropu: Řád nastolila až Marie Terezie

Ačkoliv Marii Terezii mohou zejména mladší žáci poděkovat za zavedení povinné školní docházky, jako panovnice toho má na kontě samozřejmě mnohem víc. Stojí za tereziánskými reformami vycházejícími z osvícenského uvažování. Říši, která byla při jejím nástupu na trůn v katastrofálním stavu, dokázala dokonale zmodernizovat.

Marie Terezie, přemožitelka upírů

Víte ale, že se mimo všechny své povinnosti rozhodla také bojovat s upíří hysterií? Podle dochovaných spisů si Evropané v 18. století mysleli, že jejich vesnice ovládli nemrtví. Obyvatelé z nepochopitelných důvodů náhle onemocněli, z čista jasna vídali v noci přízraky či zničehonic umírali. Až Marie Terezie poskytla celé situaci řešení a davová panika utichla. Jak se to panovnici podařilo?

Lidé si vyprávěli děsivé báchorky

Na upíry se věřilo zřejmě tak nějak odjakživa. Pověry pojící se s těmito nadpřirozenými bytostmi jsou dost možná staré jako lidstvo samo, a tak není divu, že máme k dispozici mnoho dobových záznamů a novin, které se k upíří problematice vyjadřují následovně: „Tento nebezpečný tvor divoce útočil na každého, aby z něj udělal bytost svého druhu, upíra. Jak takovou příšeru zlikvidovat? Pomohlo prohnat jí dřevěný kůl a odseknout hlavu. Mrtvolu hodit na hranici a spálit, aby se zabránilo jejímu návratu,“ psalo se tehdy v dobovém tisku.

O existenci upírů se debatovalo již v období starověku, a ani řecké starověké báje nejsou výjimkou. Ačkoliv se na našem území věřilo spíše na ďábelské síly nebo zlé čarodějnice, domníváme se, že prostřednictvím cikánských kočovníků se někdy v 15. nebo 16. století mýty o upírech začaly postupně dostávat i k nám. Své o tom věděli zejména na Balkáně. Když habsburská monarchie po roce 1718 zvítězila nad Osmanskou říší, získala pod kontrolu část severního Srbska, a to včetně Bělehradu. Tam se to upířími historkami jenom hemžilo.

Zmrtvýchvstání v srbské vesnici Kisiljevo zapříčilo epidemii děsu a hysterie

Rok 1725 nebyl pro obyvatele srbské vesnice Kisiljevo nijak zvlášť příjemným, došlo tam totiž k údajnému zmrtvýchvstání. Do toho záhadně zemřelo hned několik obyvatel vesnice. Protože nemoc, která jim zkrátila život, netrvala ani den, vesnici zachvátil dosud nepoznaný strach. Ničemu nepomohla ani skutečnost, že vesničané před smrtí tvrdili, jak k nim v noci do domu přišel oživlý nebožtík a ve spánku je skoro udusil.

Nejstrašlivější moment nastal ve chvíli, kdy byl k celému případ přivolán kněz a zastupitel říše. Otevřeli hrob vesničana, který údajně své spoluobyvatele strašil, a v tu ránu by se v lidech krve nedořezal. V hrobě bylo k vidění překvapivě zdravě vypadající tělo, kterému dokonce po úmrtí povyrostly nehty i vousy. Křesťansky založení vesničané mrtvole probodli srdce a pro jistotu nebožtíka spálili.

Vampýrské procesy trvaly s přestávkami zhruba 80 let

Nikdo netušil, odkud přesně se upíří brali. V 18. století jich však bylo v celé Evropě údajně tolik, že se společnost propadla do davové hysterie. Upírům byly kladeny za vinu všelijaké vážné nemoci i epidemie, a právě z tohoto důvodu se lidé rozhodli, že musí s mrtvými těly nebožtíků, kteří je chodívají strašit, naložit. K tomu, aby vás upír neterorizoval, stačil ostatně jen očistný rituál.

Na začátku bylo ovšem třeba identifikovat upíra. K tomu bylo nutné obstarat černého koně, který se měl procházet po hřbitově a upíry tak nějak „přirozeně vycítit.“ Jednoduše řečeno – jakmile se kůň u nějakého hrobu splašil, přesně tam se začalo s kopáním. Když pak vesničané nalezli pohřbené tělo nevykazující žádné známky rozkladu, měli vyhráno. Mohlo se přejít na onen očistný rituál, který spočíval hned v několika krocích. Samozřejmě, že takové počínání bylo protizákonné. Nikomu to ale nevadilo, strach z upírů byl silnější než jakýkoliv zákon na světě.

Jak se zbavit upíra? Proveďte očistný rituál

Vykopáním těla boj s upíry nekončil. Ba naopak, nyní přicházela na řadu ta nejdůležitější část. Jakmile byl nebožtík venku, bylo třeba probodnout mu srdce dřevěným kůlem, aby byly zablokovány veškeré jeho případné životní funkce. Následovalo odřezání či useknutí hlavy, kterou mu lidé vložili mezi nohy, neboť se báli, že by si ji nemrtvý mohl nasadit zase zpátky. Když byly zásadní úkony obstarány, mohlo se tělo spálit. Popel i prach z kostí bylo třeba také zlikvidovat, proto se často rozprašovaly do řeky.

Pokud zrovna vesničané nechtěli tělo spálit, stačilo nebožtíkovi svázat ruce růžencem. Pro úplné znehybnění nemrtvého byly užity velké těžké balvany, které mu ostatní navalili na ruce i na nohy, popřípadě ještě přibili ošacení hřebíky do rakve či do země. Aby toho nebylo málo, mezi čelist vložili zemřelému ještě kámen. Konali tak proto, aby za žádnou cenu nemohl začít žvýkat svůj rubáš. Už jen tím údajně dokázal seslat na lidi neštěstí či zlé nemoci.

Dobové záznamy se informacemi o upírech jenom hemží

Z dochovaných spisů můžeme vyčíst, že si ani lékaři nevěděli s vampýrskou situací rady. Ve spisu pocházejícím z obce Smilov se píše následující: „Chirurg Neubacher popsal tělo zemřelé Katrin jako neztuhlé, s červenými dlouhými nehty, poseté rudými skvrnami. Po vyzvednutí těla z hrobu se na její hrudi objevila skvrnka krve.“ Lékař uvedl, že na těle zemřelé nalezl znaky dalece překračující jeho profesi. Příčiny Katrinina stavu neuvedl, zřejmě si sám nebyl jistý. Tehdy se psal rok 1728.

Marie Terezie vampýrské procesy rázně utnula, do Čech poslala na kontrolu svého osobního lékaře

Krajem se šířil děs a panika. Marie Terezie byla počínáním vesničanů po celé monarchii naprosto zděšená, a proto nechala situaci řádně prošetřit. Z tohoto důvodu vyslala do Čech svého osobního lékaře. Na upíry tehdy ale nevěřili pouze negramotní lidé. O jejich nadpřirozenou sílu se zajímali také lékaři a vědci, avšak jak je známo, Gerard van Swieten, vzdělanec původem z Holandska, byl samozřejmě výjimkou. Marii Terezii ujistil, že upíři neexistují a historky vesničanů označil za pověry a neznalost, kterou podporují dokonce i sami katoličtí kněží.

Holandský lékař se rozhodl vykonat v Čechách osvětu

Marii Terezii bylo jasné, že situaci nemůže nechat jen tak ležet ladem. Gerard van Swieten své závěry ostatně pečlivě sepsal do zprávy s názvem Pojednání o existenci duchů, kde uvedl následující: „Všechen ten rozruch nepochází z ničeho jiného než ze zbytečného strachu, pověrčivé důvěřivosti, temné představivosti, jednoduchosti a ignorance mezi lidmi.“ 

V Čechách tento lékař ještě stihl vykonat menší osvětu, neboť vesničanům odhalil tajemství lidského těla. Oznámil jim, že proces rozkladu v chladnějším a vlhkém klimatu funguje trochu jinak. Nerozkládající se těla vysvětloval omezeným přístupem kyslíku a dalšími chemickými procesy v hrobě. Vesničany nadále ujistil, že údajné oběti upírů zcela jistě nenapadl žádný nadpřirozený tvor a nedusil je, ale že šlo zřejmě o dušnost spojenou s tuberkulózou či plicním morem.

Dekret o upírech zastavil davovou hysterii

Marie Terezie si vzala lékařova slova k srdci a roku 1755 vydala dekret o upírech. Prostřednictvím tohoto nařízení zakazovala nejen otevírání hrobů, ale také sekaní hlav domnělým upírům, probíjení je dřevěnými kůly a v neposlední řadě mrzačení, hanobení a pálení těl všech zemřelých. Východní část říše, která kromě Srbska a Rumunska zahrnovala také Čechy, Moravu a Slezsko, se najednou znenadání uklidnila. Za porušení dekretu následovaly velice přísné tresty, a tak hysterie okolo vampýrů skončila vyloženě ze dne na den. Marie Terezie se tak stala nejúspěšnější přemožitelkou upírů, kterou v naší historii máme.

Zajímá vás historie? Přečtěte si o největších krutovládcích, kteří chodili po tomto světě. Trpěli mnoha odlišnostmi a jejich úchylky vešly do dějin.