44 Kč
Když se v pardubických ulicích na začátku minulého století proháněl mladý inženýr Jan Kašpar, sousedé si klepali na čelo. Zatímco ostatní investovali do bezpečných pozemků, on se rozhodl utratit rodinné jmění za proutěné křeslo přivázané k motoru. Jeho vášeň pro rychlost hraničila se zdravým rozumem. 13. května 1911 Jan Kašpar přeletěl z Pardubic do Velké Chuchle a položil tak počátek českému letectví.
Právě 13. května to bude přesně 115 let, co se tento odvážlivec rozhodl definitivně zkrátit cestu z Pardubic do Prahy. Do té doby se lidé vznášeli jen v balonech nebo při divokých představách v hospodě, ale Kašpar měl v kapse čerstvý technický diplom a v garáži nespolehlivý francouzský stroj.
Představa, že byste dnes seděli v letadle na zahradní židli a koukali přímo do propasti pod nohama, by vyděsila i ty nejotrlejší povahy současnosti. Kašpar však v dubnu roku 1910 poprvé odlepil svůj slavný stroj Blériot od země a ukázal celému národu, že gravitace je v podstatě jen nezávazné doporučení. Byl to typický sportovec té doby, který si místo klidného a výnosného řízení rodinného hotelu vybral život v neustálém průvanu a s rizikem, že mu motor každou chvíli vypoví službu uprostřed polí. Jeho odhodlání bylo nakažlivé a brzy se stal miláčkem davů, i když mu mnozí konzervativní měšťané předpovídali velmi rychlý a bolestivý konec někde v příkopu u silnice. On však místo strachu raději ladil ventily svého italského motoru Anzani a snil o tom, že jednou přeletí hranice okresu.
Když onoho osudného květnového rána Jan Kašpar startoval z pardubického letiště, neměl k dispozici žádný radar, satelitní navigaci ani usměvavé stevardky s horkou kávou. Měl jen svůj vlastní instinkt a motor, který spíše neustále kašlal, než aby hladce běžel, jak by se na technický zázrak slušelo. Tato trasa měřící přes 120 kilometrů byla tehdy považována za naprosté šílenství, protože letět dál než za humna vlastního rodného města vyžadovalo v tehdejším Rakousku Uhersku pořádnou dávku drzosti a neomylné technické intuice. Kašpar věděl, že každá chyba v pilotáži může znamenat katastrofu, ale touha dokázat, že český inženýr se vyrovná světovým esům, byla silnější než pud sebezáchovy. Celé město bylo na nohou a sledovalo, jak se ten podivný drak z plátna a dřeva pomalu zvedá nad komíny a míří směrem k západu.
Navigace v roce 1911 probíhala stylem, že se pilot úzkostlivě díval na kostelní věže a doufal, že ho náhlý poryv větru neodfoukne někam k Vídni nebo k sousedům do Německa. Kašpar letěl poměrně nízko nad poli a lesy. Pod ním splašeně pobíhal dobytek a místní pošťáci na telegrafu žhavili dráty, aby podali zprávu o jeho aktuální poloze. Tisíce lidí podél celé železniční tratě mu nadšeně mávaly klobouky. Většina z nich pravděpodobně v skrytu duše napjatě čekala, kdy se ten podivný hlučný aparát zřítí přímo do nějakého blízkého pšeničného lánu. Reportéři v automobilech se marně snažili letadlo dohnat po prašných cestách. Kašpar jim ale s úsměvem unikal, přestože jeho rychlost by dnes nestačila ani na moderní traktor.
Po nekonečných 92 minutách strávených v nepohodlném kokpitu přistál hrdina dne na závodišti v Chuchli. Tím definitivně potupil i ty nejrychlejší tehdejší vlaky a drahé luxusní automobily. Ironií osudu bylo, že se tak hnal především proto, aby stihl svatbu svého blízkého přítele. Ta se odehrávala jen pár kroků od místa přistání. Nevěstou byla shodou okolností Kašparova bývalá přítelkyně, která mu údajně dala košem právě kvůli jeho věčnému a nepochopitelnému vysedávání na letišti místo v kavárně. Po přistání se tedy ani nekonal žádný velkolepý banket pro novináře. Čerstvý držitel rekordu spěchal v zaprášeném kombinéze gratulovat novomanželům k jejich společnému svazku. Tímto činem však nechtěně dokázal, že letectví má obrovský praktický potenciál, který brzy využijí nejen svatební hosté, ale především armáda a budoucí dopravní společnosti po celém světě.
Kašparův fenomenální úspěch nebyl jen o jednom slunečném odpoledni stráveném v oblacích. Byl o razantním startu celé jedné éry, která nás všechny naučila, že obloha není žádný limit. Jeho slavný letoun dnes důstojně odpočívá v technickém muzeu v Praze, kde se mu už naštěstí nikdo nesměje za jeho proutěnou konstrukci a tehdejší slabý výkon motoru. Ačkoliv Jan Kašpar později skončil v zapomnění, dluzích a smutku, jeho odvážný skok do neznámého prázdna nám každoročně v květnu připomíná, že bez trochy toho šílenství se lidstvo nikam neposune. Dnes bereme dovolenou u moře jako samozřejmost. Ale bez pardubického rodáka a jeho ochoty riskovat život na kusu plátna bychom možná dodnes jezdili všude jen vlakem. Jeho příběh zůstává inspirací pro všechny, kteří mají odvahu dívat se výš než ostatní a nebojí se jít proti proudu zavedených pořádků.
Mladá švadlena bez zkušeností přežila sama dva roky v arktické pustině mezi ledními medvědy a mrazem. Příběh Ady Blackjack dodnes patří k nejneuvěřitelnějším bojům o přežití v dějinách polárních expedic.
irozhlas.cz, stoplusjednicka.cz, lidovky.cz
