44 Kč
Jesenické čarodějnické procesy jsou jednou z dalších temných kapitol naší historie. Obava z nadpřirozených sil a ďábla dohnala naše předky k hrůzným činům, které můžeme jen těžko pochopit. V období mezi lety 1622-1695 bylo na území Jesenicka krutě zavražděno přibližně 246 až 314 osob. Lidé se navzájem udávali a na hranicích končili nevinní lidé, muži i ženy, kteří s magickými silami neměli nic společného. V kdysi klidné oblasti vznikala neutuchající panika.
Čarodějnické procesy byly v 17. století prakticky na denním pořádku. Po těch jesenických, plných hrůzného mučení a upalování nevinných osob, následovaly později také další procesy. Dělo se tak zejména na Šumpersku a ve Velkých Losinách. Jesenické čarodějnické procesy upadly do pozadí, většina pramenů byla v pozdějších letech zničena. S jistotou ale můžeme říct, že procesy probíhající na tomto území byly ze všech nejbrutálnější.
Všechno začalo jako souhra podivných a nešťastných okolností. Psal se rok 1622 a v obci Jeseník začínalo jaro. Toto roční období lidem ale moc štěstí nepřineslo. Kromě toho, že vypukly hned dva požáry, uhynulo zničehonic velké množství krav. Ani Barbora Schmiedová to neměla lehké, její manžel byl velice nemocný. O jejím původu, jakožto o první ženě obviněné z čarodějnictví na Jesenicku, se toho příliš neví. Kolik měla let, jak vypadala, jaké byla povahy, anebo zda měla děti, se už nikdy nedozvíme. Víme ale, že Barboru manžel na smrtelné posteli obvinil z toho, že jej otrávila. Pomocí černé magie na něj údajně seslala zlou nemoc.
Situaci nepomohlo ani to, že Barbořin manžel zemřel velmi krátce poté, co manželku na smrtelné loži svým způsobem udal. Údajně se nechtěla pomstít jen jemu, ale také jeho zvířatům. Začarovala dobytek, který byl pro rodinu zásadní. Manžel Kryštof byl totiž pastýřem a Barboře se neřeklo jinak než Stará pastýřka. Čarodějnické procesy byly rázem na světě. Lidé si říkali, že obvinění pronesené na smrtelné posteli přeci jenom něco znamená. Začal hon na čarodějnice, který patřil k těm nejbrutálnějším v celé střední Evropě.
Barbořino manželství bylo spíše sňatkem z rozumu než z velké lásky. "Ona samotná byla v manželství nešťastná, do sňatku s Kryštofem ji přinutili rodiče. Brala však svůj úděl s pokorou a byla svému muži dobrou ženou," uvádí historička Michaela Neubauerová ve své knize Čarodějnický proces s pastýřovou ženou Barborou Schmiedovou v Jeseníku a Nise roku 1622. Již v květnu 1622 Barboru Schmiedovou postavili před soud. Ačkoliv veškerá obvinění se vší statečností popřela, nečekalo ji nic dobrého. Inkvizice zkrátka věděla, jak z lidí vymámit (ne)pravdivá přiznání. Žena se tak stala obětí krutých mučících praktik, které zahrnovaly natahování na skřipec, pálení, drcení palců v palečnici či drcení nohy ve španělské botě.
Fyzická bolest byla neúnosná, stejně jako psychický nátlak, který musela nevinná žena snášet. Ve snaze předejít dalšímu mučení se ke všemu doznala, ačkoliv se ničím ve skutečnosti neprovinila. Potvrdila, že zapálila dům, očarovala dobytek a stloukávala čarodějnické máslo. Ani na svém muži nenechala údajně nit suchou a doznala, že manželovi ve snaze zbavit se ho podala otrávený tvarohový koláč. Dále mu měla kouzlem způsobit nemocný prst na pravé ruce a zapříčinit jeho smrt. Aby toho nebylo málo, Barbora musela dodat, že se účastnila čarodějnických sletů. Přiznání ale inkvizitorům nestačilo. Chtěli okamžitě znát identity dalších čarodějnic. Čarodějnické procesy, jak je všichni známe, byly na spadnutí.
Už se nedalo nic dělat, Barbora musela udat další ženy. Vlivem krutého mučení a nelidských podmínek v žaláři přišla o rozum a doslova žadonila o smrt. Upálení na hranici pro ni bylo rázem vysvobozením před bolestí, a to jí inkvizitoři chtěli dopřát až v moment, kdy odhalí další jesenické čarodějnice. "Bylo jich hlavních šest, jež s ní byly při zaříkávání krav, které s ní v podobě koček nepozorovaně kravám odebíraly mléko, s nimiž vyrážela na sabaty na vozech. Všechny pomazané na celém těle kouzelnou mastí vyrobenou z rozemletých ropuch. Svými kouzly ničily a škodily," popsala historička Michaela Neubauerová výpovědi, které musela Barbora pod vlivem brutálního mučení inkvizitorům poskytnout.
Inkvizice zabývající se případem Barbory Schmiedové postupem času získala další jména nevinných osob, které byly obviněny z čarodějnictví. Situace eskalovala a k výslechu doprovázeného bestiálním mučením se nakonec dostavilo 23 žen. Řada z nich zemřela ještě před rozsudkem, a to na následky brutálního mučení i kvůli nelidským podmínkám panujícím v žaláři. Ženy, které mučení přežily, byly upáleny na hranici. Stejný osud čekal také Barboru Schmiedovou. Dne 3. července roku 1622 byla upálena. Uzavřením tohoto případu ale nic neskončilo. V celé kauze bylo vyšetřováno zhruba 35 lidí. Vlna čarodějnických procesů se postupně rozšířila i na Zlatohorsko a do dalších oblastí.
Pronásledování čarodějnic se uchytilo. Svést veškeré nepříjemnosti na nevinné ženy a získat jejich majetek bylo pro mnohé skvělým řešením, jak se zbavit vlastních problémů. Nebyla to ovšem jen otázka lidské podlosti, ale také hluboce zakořeněné víry. Tehdejší Niské knížectví prošlo v době 17. století násilnou rekatolizací. Lidé se domnívali, že se kolem nich pohybují čarodějnice i čarodějové a vše negativní, co si neuměli vysvětlit, sváděli na zlé síly. Mimo to byla pro Jesenicko charakteristická nejen lidová magie, ale také léčitelství a bylinkářství. Hněv lidí se obracel na léčitelky, kořenářky, ranhojičky, ale také porodní báby. Právě tyto ženy odnesly lidskou zlobu jako první. Čarodějnické procesy se později dotýkaly i obyčejných obyvatel, kteří o výše zmíněných tématech vůbec nic nevěděli.
Paradoxně to nebyl inkvizitor, ale obyčejný aristokrat, kdo se v honu na čarodějnice tak říkajíc našel. Šlechtic Jiří Maxmilián z Hodic a Wolframic si čarodějnické procesy na Jesenicku vyloženě užíval. "Jeho snaha o vymýcení ďábelské sekty přerostla až v naprostou obsesi a uspokojení nad příkladným a záslužným dílem," vysvětluje historička Michaela Neubauerová ve své další knize. Ta nese příznačný název Čarodějnické procesy na Jesenicku.
Region trpěl, zpustošily ho válečné konflikty a neúroda na sebe nenechala dlouho čekat. Oblast sama o sobě nebyla nikdy příliš úrodná, avšak v té době byla situace stokrát horší. "Třicetiletá válka, pustošení a drancování oblasti, neúroda, epidemie moru a hladomoru. Doba velkých útrap a úbytku obyvatel, sociální a morální krize, to vše vyústilo v hledání obětního beránka, zosobněného zla a nepřítele společnosti: čarodějnic,“ popisuje historička Michaela Neubauerová.
Tento hon za neexistujícím nepřítelem stál život stovky lidí. Některé údaje poukazují na 246 až 314 jesenických obětí, dnes však víme, že na hranici mohlo skončit víc jak 500 nevinných osob. "Pronásledování ale překročilo hranice, zvedl se odpor měšťanstva i vrchnosti a vlna pronásledování byla zásahem vzdělaného biskupa z královské rodiny zastavena," uzavírá historička Michaela Neubauerová smutnou kapitolu Jesenicka.
www.rozhlas.cz, www.nationalgeographic.cz, www.prozeny.cz, www.denik.cz
