Česká královna Eliška Rejčka: Manželé jí zajistili bohatství, její srdce však patřilo o 21 let staršímu milenci

Kde se vzalo jméno Rejčka? 

Eliška Rejčka se narodila koncem 13. století v polské Poznani, od sedmi let žila ve vyhnanství s macechou. Původně se měla provdat za jejího bratra Otu Braniborského, ten ovšem ještě před sňatkem nečekaně zemřel. A tak se stala manželkou ovdovělého krále Václava II., což mu velmi napomohlo v posílení nároku na polskou korunu. Eliška Rejčka byla totiž dcerou posledního korunovaného polského krále Přemysla II. Velkopolského. Dívence bylo teprve 12 let a při korunovaci královnou českou a polskou v roce 1303 přijala jméno Alžběta. Kde se tedy vzalo jméno Rejčka? Je to zkomolenina jejího původního polského jména Ryksa, které je v historických pramenech uváděno právě jako Rejčka anebo Richenza. 

Mohlo by se vám líbit

Hrob francouzského novináře: Dotkněte se jeho intimních partií, nebo se na ně posaďte a zvýší se vaše plodnost

Oba její manželé zemřeli krátce po svatbě

Manželství s králem Václavem II. si Eliška moc neužila, zemřel dva roky po její korunovaci. A když byl zavražděn v dějepise často zmiňovaném roce 1306 i Václav III., skončila nadvláda rodu Přemyslovců a na trůn zamířili Habsburkové. Rudolf si vybral ovdovělou Elišku za manželku, ale ani to jí nepřineslo partnerské štěstí. Král zemřel jen o rok později při obléhání Horažďovic, a v historických pramenech se spekuluje, zda skonal na úplavici nebo na žaludeční vředy. Každopádně v posledních měsících svého života jedl pouze kaši a o život jej tedy nepřipravil žádný hrdinský souboj, ale nemoc. Ještě před svou smrtí sepsal Rudolf Habsburský závěť, v níž zdvojnásobil své milované Elišce věno na dvacet tisíc stříbrných hřiven. 

Mohlo by se vám líbit

Slavný Trójský kůň nebyl kůň: Zjistěte, kde se skrývá pravda v příběhu řecké mytologie

Bohatá vdova Eliška Rejčka našla opravdovou lásku

Dvojnásobná vdova Eliška Rejčka byla bohatá, v zástavě měla pět českých měst a život jí velmi znepříjemňovaly Přemyslovny. Musela utéct z Pražského hradu a přijmout ochranu Habsburků. Ti ovšem silnou mocenskou pozici v zemi české neudrželi, na scénu přišli téměř vzápětí Lucemburkové a Eliška Rejčka se opět stěhovala. Tentokrát i v doprovodu své dcery Anežky Přemyslovny do Hradce Králové. A právě zde začal také její milostný vztah s mocným šlechticem Jindřichem z Lipé, o 21 let starším mužem, který byl dlouhé roky jejím věrným druhem. 

Mohlo by se vám líbit

Vlkodlak z německých lesů: Tragický příběh farmáře Stumppa, zarytého protestanta v katolickém středověku

Lásce nepřála Eiška Přemyslovna

Na krásnou a klidnou milostnou romanci ale mohla Eliška Rejčka zapomenout. Kvůli ochraně českých zájmů se dostaly do mocenských půtek dvě skupiny šlechticů. Jedna byla vedena naším mileneckým párem a druhá Eliškou Přemyslovnou, manželkou Jana Lucemburského. A právě Přemyslovna tlačila na manžela, aby milence Rejčky uvěznil. Jindřich z Lipé skončil na půl roku v okovech na hradě Týřov, což popudilo velkou část moravské šlechty a Elišku hluboce ranilo. Král Jan nakonec podlehl tlaku vlivných mocných pánů, zaplatil Elišce Rejče 10 tisíc hřiven stříbra za její věnná města a milence z vězení propustil. Odstěhovali se spolu do bezpečí moravského Brna, Eliška zde začala budovat cisterciácký klášter a Jindřich se věnoval rozvoji zemského hejtmanství. Jejich vztah již nenarušovaly mocenské boje, usmířili se i s králem Janem a Eliška Rejčka nechala vystavět také baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Tam byl také pohřben její milovaný Jindřich, který v roce 1329 odešel na věčnost. 

Mohlo by se vám líbit

Dojemné setkání milenců z Osvětimi po 72 letech: Láska jim pomohla přežít

Kde odpočívá Eliška Rejčka?

Eliška Rejčka ztrátou milovaného partnera velmi trpěla, zcela změnila svůj život a stala se z ní zbožná vdova, vyjížděla na poutě v doprovodu své dcery a shromažďovala svaté ostatky. Traduje se, že v roce 1325 dala založit brněnský pivovar a popíjení lahodného chmelového moku jí dodávalo útěchu ve stesku po milovaném muži. Zemřela v roce 1335 a její tělo bylo pochováno na stejném místě jako Jindřichovo. Tedy v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Starém Brně, ovšem na nejčestnějším místě kostela před hlavním oltářem.