Dětská hřiště, školní lavice a vysokoškolské koleje přirozeně generují přátelství na počkání. S nástupem do pracovního procesu a postupným zakládáním rodin ale sociální kruh nevyhnutelně řídne, v pozdějším věku, když už nepracujeme, ještě více. Podle sociologů nejde o žádné osobní selhání, nýbrž o přirozený vývojový vzorec.
Většina dospělých si v určitém bodě života uvědomí, že seznam kontaktů v telefonu sice neustále roste, ale počet lidí, se kterými lze vyrazit kdykoliv na kávu nebo jim zavolat v krizové situaci, se tenčí. Není to způsobeno tím, že bychom se s přibývajícími lety plošně stali asociálními, příčiny úzce souvisí se změnou životního stylu, klesající flexibilitou a především neúprosně ubývajícím volným časem.
Proč ztrácíme přátele s přibývajícím věkem
Základním parametrem pro vznik a udržení přátelství je potřeba splnit tři docela jednoduché podmínky. Nejdřív se s někým potkávat pravidelně a bez nutnosti se pořád dopředu domlouvat. Pak být mu nablízku i fyzicky, ne jen občas na dálku. A nakonec mít prostředí, ve kterém je přirozené mluvit i o věcech, které nejsou úplně veřejné. Školní období tohle všechno splňuje. S vrstevníky se potkáváme den co den, aniž bychom si to museli plánovat, a čas dospívání navíc samo vybízí k otevřenosti.
Jakmile ale nastoupíme do stálého zaměstnání, zařizujeme si vlastní domácnost a později založíme rodinu, všechny tři podmínky se rozpadnou ze dne na den. Kolegy z práce sice vidíme denně, jenže ne vždy s nimi můžeme vést otevřené rozhovory o našem soukromí.
Proč je pro přátelství ohrožující právě padesátka?
Kolem padesátky se nakupí hned několik životních změn zároveň, a právě jejich souběh dělá z tohoto věku obzvlášť citlivé období k udržení si přátelství. Když děti povyrostou, přijdeme jako rodiče o pravidelný kontakt s ostatními rodiči ze školky, ze třídy nebo z kroužků, se kterými se roky potkávali na hřišti či u šatních skříněk, a tahle síť často zmizí prakticky přes noc. Souběžně přibývá péče o stárnoucí rodiče, která nám zabere víkendy i večery, které jsme dřív trávily s kamarády. Přibývá i rozvodů a změn zaměstnání, a obojí dokáže rozdělit i letité přátelské skupiny. K tomu se u žen často přidá přechod, který ovlivňuje kvalitu spánku, energii i náladu – a socializace je většinou první věc, na kterou při vyčerpání nezbývají síly.
„Když se mi před třemi lety rozpadlo manželství, zjistila jsem, že se mnou ve skutečnosti zmizel celý jeden okruh přátel, šlo hlavně o společné přátele z manželství,“ popisuje Hana (53). „Nejhorší bylo, že jsem si to uvědomila až po půl roce, když jsem si spočítala, komu jsem za tu dobu vlastně zavolala.“
Kolik blízkých přátel člověk vlastně unese
Nikdo nedokáže mít neomezené množství blízkých přátel, i kdyby chtěl sebevíc. Ve skutečnosti si většina z nás po celý život vystačí jen s hrstkou těch, kterým se svěří úplně se vším. Pak většinou máme o něco širší okruh dobrých přátel, se kterými se rádi vídáme, a nakonec ještě širší síť známých, na které se dá spolehnout, i když jsme si s nimi nevybudovali hlubší vztah. Když do té nejužší vrstvy přibude nový člověk, někdo jiný z ní často vypadne, protože čas ani energie na blízké vztahy nejsou nekonečné. A tak se s přibývajícím věkem čím dál víc spokojíme s menším počtem vztahů, ale o to důvěrnějších.
Pokud škola generovala přátelství díky tomu, že do stejné budovy denně docházely desítky vrstevníků, v dospělosti si musíme podobné prostředí vytvořit sami. Nejvíc se hodí aktivity, které se opakují: například sportovní klub, kurz keramiky jednou týdně nebo pěvecký sbor, kde se lidé vidí na zkouškách i na koncertech. Podobně jsou na tom i jazykové kurzy, taneční lekce, šachový klub nebo univerzita třetího věku, která dnes zdaleka není jen pro důchodce. Zajímavé přednášky a semináře čím dál častěji navštěvují i lidé po padesátce, kteří hledají spíš společnost než diplom.
Přátelé můžete najít i mezi sousedy: venčení psa ve stejný čas, komunitní zahrádka nebo bytová samospráva dokážou během pár měsíců vytvořit užší okruh lidí, než by člověk čekal. Můžete také zkusit skupiny na sociálních sítích přímo určené ke společným výletům a aktivitám. „Dlouho jsem si myslela, že v mém věku už nová přátelství nevybuduju,“ říká Jitka (49). „Pak jsem ale začala jezdit na víkendové výlety s menší hrstkou lidí a za rok jsem měla tři kamarády, se kterými jsme v kontaktu skoro denně.“
