44 Kč
Moderní technologie je věc, bez které si dnes lidé asi neumí představit život. Jaké by to bylo, kdybyste nemohli zavolat někomu, že přijdete pozdě, že to nestihnete, nedorazíte nebo cokoliv jiného. A už vůbec byste se tak jednoduše nespojili s někým, kdo žije na druhém konci světa. Jenže jak se k tomu staví generace, která v tom nebyla vychovaná? A právě do té patří dera paní Marie.
Paní Marie (78 let) žije sama na vesnici. Má sousedky, kamarádky, ale chybí jí její jediná dcera. Lucie pracuje ve městě, má náročnou práci a tři děti. Nemá času nazbyt, takže je logické, že za mámou nejezdí každý týden. Chtěla by s mámou zůstat v kontaktu, ale jejich představy o tom, jak, se úplně rozcházejí. Jedna si chce volat, druhá raději píše. A tady je kámen úrazu.
Nejsem psací typ, chci si povídat. Dcera mi před dvěma lety nainstalovala do telefonu WhatsApp. Už tak mi vnutila moderní telefon, předtím jsem měla tlačítkový a byla jsem úplně v pohodě. Prý je to jednoduché, jen píšu zprávy nebo posílám fotky. Ale já si chci povídat. Když mi jen blikne obrazovka a já vidím řádek: ‚Jak se máš?‘, je to pro mě studené a neosobní. Jako by to ani nepsala ona, nebo to bylo jen z povinnosti. Když jsem zkusila odepsat, trvalo to dlouho. A když jsem udělala chybu, zase jsem musela mazat. Připadám si pomalá a neohrabaná. A navíc, když si voláme, slyším její smích, tón hlasu… To mi žádná ikonka s palcem nahoru nenahradí. Dcera se mě snaží pochopit, ale vidí to jinak. Obě chceme totéž, být v kontaktu. Jen každá jinak. A netušíme, jak to udělat tak, abychom byly obě spokojené.
Nejsem ta, která by se v tom ztrácela. Mám doma televizi na dálkové ovládání, platím některé platby online, vybírám v bankomatu, který na vesnici máme. Jenže mít malý telefon s velkým displejem a ťukat do něj denně několik hodin, to je hrozné. Když mi moje dcera zavolá, sednu si na zahradu a povídáme si. Pak ještě chvíli sedím a koukám na místa, kde se učila chodit, kde seděla a učila se na zkoušky. Kde dělávala pikniky pro panenky nebo taky vidím místo, kde spadla ze stromu a já jsem o ni měla hrozný strach.
Jsou to pro mě vzpomínky, které se mi vybavují. Když mi napíše obyčejné jak se máš, netuším, co zrovna dělá. Jak se cítí, jak na tom je. Má toho hodně? Vím, že ano. Vaří zrovna, když mi píše? Je v práci? Tohle všechno mi uniká a mě to mrzí. Pro mě je psaná zpráva taková neosobní. Pro ni je to zase praktické a rychlé. Netuším, jestli je nějaký kompromis, který budeme schopny mít.
Někdy jsou vztahy mezi rodiči a dospělými dětmi napjaté, protože rodiče a dospělé děti jsou velmi odlišní lidé. Přestože se navzájem milují, pocházejí z různých generací a mohou mít odlišné životní zkušenosti, různý imigrační status, odlišnou finanční situaci nebo odlišné osobnosti. Tyto rozdíly mohou ztěžovat vzájemné porozumění a navázání vztahu. Je v pořádku, že tyto rozdíly vedou k třenicím; jejich pochopení a začlenění do procesu budování vztahu může pomoci překlenout propast. Uznáním těchto základních faktorů mohou rodiny posílit empatii, zlepšit komunikaci a najít způsoby, jak navázat vztah navzdory svým rozdílům.
Dospělé děti a jejich rodiče mohou trpět odcizením z široké škály psychologických a emocionálních důvodů, které si zaslouží zkoumání. Generační propast mezi rodiči a dospělými dětmi může vytvářet značné napětí. Každá generace je formována svým jedinečným historickým, sociálním a politickým kontextem, který ovlivňuje způsob, jakým každá skupina vnímá svět a přistupuje k vztahům. Co se může jedné generaci zdát samozřejmé, se té další může zdát zastaralé nebo irelevantní. Někdy problémy ve vztazích mezi rodiči a dospělými dětmi nepramení z traumatu ani finančních problémů, ale z prostého faktu, že rodiče a děti jsou prostě velmi odlišní lidé. Důležité je v tomto případě najít kompromis, který bude vyhovovat oběma stranám.
Být Vámi, paní Marie, doporučili bychom, abyste si s dcerou promluvila a našly jste kompromis. Proč si nevyhradit třeba jeden, dva dny v týdnu, kdy si zavoláte, abyste si popovídaly, a pak si můžete v mezičase jen napsat, abyste si ukázaly, že na sebe myslíte? Myslíme si, že tato forma komunikace by byla krásným kompromisem a řešením pro vás obě.
psychologytoday.com, příběh poslala Marie S., vlastní dotazování
