44 Kč
Paní Marie žije na vesnici, ale její dcera se rozhodla pro život jinde. Ve městě, které paní Marii nikdy k srdci nepřirostlo. Byla s dcerou v kontaktu, byla její jediná, chtěla vědět, jak se má a co dělá.
Dcera toho sama má hodně. Práci, domácnost a do toho děti. Paní Marie ví dobře, že za ní dcera nebude dojíždět denně, ani každý týden. Mrzí jí to, ale umí pochopit, že dcera šetří časem.
Domluvily se, že si budou pravidelně volat. Paní Marie se naučila s telefonem pracovat, ale měla ten tlačítkový a stačilo jí to. Jednou dcera přišla s tím, že pro ni má moderní telefon. Než se s ním naučila, trvalo to.
Jenže po dvou letech přišla dcera s novinkou. Nainstalovala jí do mobilu WhatsApp. Prý je to jednoduché a rychlé. Naučí se to každý. Budeme si tak moct psát zprávy a posílat fotky. Dcera to považovala za zlepšení.
Paní Marie však toto nesdílí. Nelíbí se jí, když jí dcera posílá neosobní zprávy. Raději si s ní zavolá a povídá si víc jak půl hodiny. Jak takovou situaci řešit? A jde to vlastně?
