Není pochyb, že stále energická dáma patří k opravdovým legendám našeho stříbrného plátna. Jiřina Bohdalová slaví právě dnes neskutečné devadesáté páté narozeniny a její vitalita je obdivuhodná. Kamkoliv přijde, baví celou společnost a je častým hostem různých televizních pořadů. Jiřinka stále hraje a podle filmové databáze by měla natáčet nový snímek. V našem hereckém rybníčku však není jedinou legendou, která si kdy stoupla před kameru ve věku, kdy by si mohla vychutnávat poklidné stáří.
Pro mnohé umělce není herectví jen prací, ale celoživotní náplní. Mnoho herců říká, že je natáčení či divadlo „zachránilo“ od smutku a nehezkých období, které v tu chvíli prožívali. Není tak divu, že některé naše legendární herečky neměly problém si stoupnout před kameru i ve věku, kdy jiní dávno odpočívají a jsou rádi, že se nemusí biflovat náročné scénáře.
Všemi oblíbená Jiřina o tom ví své a vzhledem k tomu, že paměť jí pořád skvěle slouží, ráda ještě přijme nějakou roli. Samozřejmě nebere všechny nabídky, protože jako jedna z mála si může dovolit odmítnout nabízený scénář, když se jí v něm něco nezdá. Věděli byste, které naše další legendy se milovaného hraní nevzdaly ani ve stáří?
Patřila k našim nejkrásnějším herečkám a muži Zitě Kabátové (†99) leželi u nohou. Nadbíhali jí také kolegové, režiséři a vlivní pánové. „Užívala jsem si všeho, co mi život nabízel. Jakou ženu by zájem mužů netěšil. Lichotilo mi to,“ uvedla kdysi Kabátová pro web Zeny.iprima.cz, že na svém kontě má několik hvězdných milenců. „Buriana i Nového si manželky velmi hlídaly, ale jakmile jsme odjeli s divadlem někam na zájezd a ony zůstaly v Praze, tak je neuhlídaly. Neměly šanci,“ přiznala Zita se smíchem v dokumentu Neobyčejné životy, že v přítomnosti těchto kolegů byla velice ráda.
Prvorepubliková herečka byla v hledáčku režisérů také v pozdějším věku a jistě si vybavíte její roli například ve filmu Kulový blesk. Jeden z posledních snímků, kde si zahrála byl oceňovaný film Želary, který byl dle jejích slov za odměnu. „Režiséři mě chtějí, protože už nikdo jiný z mé generace nezbyl. Jsem takový poslední mohykán,“ uvedla herečka kdysi pro média. Před kameru si naposledy stoupla v devadesáti pěti letech a za tu příležitost byla neskutečně vděčná.
Na prknech Národního divadla strávila Luba Skořepová (†93) neskutečných šedesát šest let a naposledy se v představení objevila v devadesáti jedna letech. „Když hraju, nic mě nebolí. Jakmile skončí představení a jdu do šatny, teprve tam na mě ta devadesátka dopadne,“ říkala Skořepová v rozhovorech a měla touhu dále pokračovat, ale zkrátka už jí to nebylo umožněno. „Největší dar, jaký jsem dostala, je herectví,“ uvedla tehdy herečka pro média, že se své vášně ještě nechce vzdát. Její prosby vyslyšeli televizní režiséři a Luba dostala poslední role v seriálech.
Srdcovkou však pro ni bylo vždy divadlo a odchod ze zlaté kapličky nesla opravdu těžce a říkávala, že je to vlastně nespravedlivé, protože na jevišti se cítila vždy plna sil. Kolegové měli Lubu velice rádi a za roky v Národním divadle jí prošlo „pod rukou“ mnoho našich hereckých hvězd, které na ni s láskou vzpomínají.
Přestože se hraní věnovala od mladí, Marie Rosůlková (†91) se zapsala do srdcí diváků až v seriálu Taková normální rodinka. Herečka zahrála babičku velké rodiny se zálibou v detektivkách naprosto dokonale a dodnes jsou některé její scénky nezapomenutelné. Milovala divadelní prkna a v podstatě na nich stála až do sklonku svého života. Herečka byla známá svým humorem a nikdy neztrácela dobrou náladu. „Já se smrti nebojím, já jsem na ni zvědavá. Je to pro mě poslední velká premiéra,“ říkávala Marie novinářům a krátce před svým odchodem na věčnost si stoupla také před kameru.
