Každý z nás občas něco zapomene, ale čím jsme starší, tím to bývá častější. Některé poruchy paměti a našeho chování jsou normální, ale jiné mohou být příznakem obávané Alzheimerovy choroby. Kdy je potřeba zpozornět a pro jistotu zajít na vyšetření?
Taky si někdy říkáte, jestli je normální, že si nemůžete vzpomenout třeba na jméno spolužačky, s níž jste seděli v lavici? Nebo se vrátíte z obchodu bez něčeho, pro co jste původně šli? Podle odborníků to bývá přesně ten případ zapomínání, které je zapříčiněno tím, že toho máme zkrátka moc.
Žijeme v neustálé stresu, který vede k tomu, že jsme roztržití a nesoustředění a nevěnujeme pozornost detailům. Naopak je potřeba zpozornět, když víte naprosto přesně, co jste kdysi obědvali na svatbě, ale bohužel netušíte, co jste měli na talíři dneska v poledne. Zhoršující se krátkodobá paměť bývá zpravidla jedním z prvních příznaků, kterými se Alzheimerova nemoc pomalu hlásí.
Když to velmi zjednodušíme, podstatou Alzheimerovi nemoci je postupné poškozování mozkových nervových buněk a jejich spojení. Kvůli tomu dochází k vymazávání paměťových stop v mozku a rozvoji demence. Člověk se pak pomalu mění v úplně jinou bytost, která přestane žít v realitě a skončí nakonec zcela odkázána na pomoc svého okolí.
„Alzheimerova nemoc je věkově vázané onemocnění. Čím jsme starší, tím se riziko zvětšuje. Právě proto je důležité nepodceňovat ve věku 60-65 let poruchy paměti,“ říká neurolog doc. MUDr. Robert Rusina, Ph.D. Bohužel však není výjimkou, že nemoc postihuje i mladší ročníky. Na vině je kromě genetiky i náš životní styl a některá onemocnění, mezi něž patří například cukrovka, obezita, vysoký krevní tlak či deprese. Negativně působí samozřejmě i kouření a nedostatek pohybu.
Často si člověk neuvědomuje, že se něco děje přímo s ním, ale vidí příznaky nemoci na lidech ve svém okolí, kteří se začnou chovat „divně“. Co je na jejich chování jiné?
Ztratí schopnost dělat věci, které dříve uměli. Například nejsou schopni zapnout konvici a uvařit si vodu.
Často hledají věci a pak je najdou tam, kam vůbec nepatří. Dají třeba brýle do mikrovlnky.
Jsou bezradní i v běžných situacích a mají problém se rozhodovat.
Během hovoru jim vypadávají slova, někdy jejich věty vůbec nedávají smysl.
Ztrácejí zájem o své okolí, ale také o oblíbené činnosti.
Jsou neobratní, chodí pomalu a často zakopávají.
Mívají poruchy se spánkem. Přes den například hodně spí a v noci se často budí a zmateně chodí po bytě.
Alzheimer se bohužel řadí k chorobám, na které ještě vědci nemají lék. Pokud se ale nemoc včas diagnostikuje, dá se výrazně zpomalit, což člověku prodlouží kvalitu života. Odhodlat se jít k lékaři, bývá někdy těžké. Ale pro klid v duši je potřeba podívat se pravdě do očí a udělat první krok. Tím je návštěva praktického lékaře, který provede první vyšetření, jež probíhá formou testu.
Jestliže se vám (nebo vašim blízkým) nechce nikam do ordinace, můžete se nechat otestovat v některém z konzultačních center vybraných lékáren. Konzultace zahrnuje rozhovor a test paměti. Na konci testu lékárník seznámí pacienta i doprovod s výsledky a doporučí další postup případně i návštěvu konkrétního lékaře.
