Pamatujete si dobu, kdy se na internet čekalo, telefonovalo se z pevné linky a největší technologickou vychytávkou byl discman? Devadesátky měly své kouzlo. A taky spoustu věcí, nad kterými se dnes usmíváme.
Byla to doba kazet, vytáčeného internetu, barevných větrovek a telefonů, které se do kapsy vešly jen s trochou dobré vůle. Když jste chtěli někomu zavolat, museli jste doufat, že zrovna nesedí u večeře celá rodina. A když jste si chtěli pustit oblíbenou písničku, čekalo vás přetáčení kazety tužkou nebo nervózní lovení správné stopy na cédéčku. Dnes máme skoro všechno v mobilu, ale přiznejme si, že některé tehdejší vynálezy měly osobitý šarm. Zavzpomínejte na dobu, kdy technologie občas zlobily, móda neznala slovo nenápadnost a obyčejné odpoledne s kamarády vydalo za celou sociální síť.
Svět se měnil před očima
Devadesátá léta přinesla v Česku po sametové revoluci spoustu změn. Objevovaly se nové obchody, zahraniční značky, televizní pořady i možnosti cestování. Západní kultura se dostávala do běžného života a lidé objevovali věci, které dříve znali hlavně z filmů nebo vyprávění. Najednou bylo možné vybírat z mnohem pestřejší nabídky a člověk měl pocit, že se svět rozběhl na plné obrátky.
S novými možnostmi ale přicházely i nové starosti. Zatímco dnes objednáme zboží několika klepnutími, tehdy se chodilo do obchodů a na některé novinky se čekalo. Značkové oblečení nebo první domácí počítač mohly být pořádnou investicí. A kdo měl doma herní konzoli nebo připojení k internetu, ten byl mezi kamarády skoro technologický vizionář. Přinejmenším do chvíle, než se mu zařízení zaseklo.
Pevná linka bývala běžnou součástí domácnosti a telefon často stál na chodbě nebo v obýváku. Když jste chtěli zavolat kamarádovi, mohli jste se nejdřív představit jeho rodičům. A pokud jste měli sourozence, který telefon obsadil na půl hodiny, nezbývalo než čekat nebo se pokusit vyjednávat. Soukromí při telefonování mělo úplně jinou podobu než dnes.
Pak přišly mobilní telefony a postupně změnily pravidla hry. První přístroje bývaly velké, těžké a rozhodně nepatřily do každé kapsy. Krátké zprávy SMS se psaly několika stisky jednoho tlačítka a každý znak navíc mohl znamenat další práci. Dnes pošleme hlasovou zprávu, fotografii i polohu během pár sekund. Tehdy člověk občas potřeboval deset minut, aby napsal prosté „Ahoj, kde jsi?“
Kazety, discmany a hitparády
Hudba měla v devadesátkách úplně jiný rytmus. Kdo měl kazetový přehrávač, mohl si své oblíbené písničky nosit s sebou, ovšem za předpokladu, že měl baterie a kazeta se zrovna nerozhodla zamotat. Nahrávání písniček z rádia vyžadovalo rychlé prsty a dobrý odhad. Stačilo, aby moderátor začal mluvit přes poslední vteřiny skladby, a celá nahrávka měla drobnou, ale otravnou vadu.
Později přišly discmany a cédéčka, která působila jako technologický zázrak. Jenže běh s discmanem často končil přeskakující hudbou, takže člověk musel přístroj nosit opatrněji než křehkou vázu po babičce. K tomu patřily hudební časopisy, televizní hitparády a plakáty oblíbených zpěváků na stěně. Dnes stačí otevřít aplikaci a pustit si cokoli. Tehdy měla vlastní sbírka hudby mnohem hmatatelnější podobu a každá kazeta něco znamenala.
Devadesátky se nebály barev, výrazných střihů ani kombinací, nad kterými by dnešní módní poradce možná potřeboval chvíli na rozmyšlenou. Větrovky v křiklavých odstínech, ledvinky, džínové bundy, volné kalhoty a sportovní soupravy patřily k běžnému obrazu ulic. Čím výraznější kousek, tím větší šance, že si ho někdo všimne. Nenápadnost tehdy rozhodně nebyla hlavním módním heslem.
Kdo chtěl být opravdu v obraze, sledoval zahraniční videoklipy, časopisy a televizní pořady. Některé trendy se k nám dostávaly postupně, jiné se ujaly rychle a zůstaly v rodinných albech jako důkaz módní odvahy. Dnes se řada devadesátkových kousků vrací do obchodů a na sociální sítě. Je tak docela možné, že se vaše stará ledvinka jednou stane vyhledávaným retro úlovkem. Jen ji nejdřív zkuste najít ve skříni.
Doporučujeme
reklama
Počítače a internet v plenkách
Domácí počítač byl v devadesátých letech pro mnoho rodin velkou novinkou. Používal se na hry, psaní dokumentů a postupně také na první objevování internetu. Jenže připojení přes telefonní linku mělo své zvláštnosti. Modem vydával zvuky, které připomínaly elektronickou hádku, a během připojení mohl být domácí telefon obsazený. Kdo chtěl surfovat po internetu, musel počítat s tím, že to nebude otázka dvou vteřin.
Dnešní děti by možná překvapilo, že se webové stránky načítaly pomalu a obrázek se někdy vykresloval postupně, řádek po řádku. Stahování souboru mohlo zabrat pořádnou část večera a nikdo neměl jistotu, že se dokončí bez problémů. Přesto měl internet obrovské kouzlo. Otevíral přístup k novým informacím, hrám i lidem z jiných koutů světa. A když spojení konečně fungovalo, člověk měl pocit, že se právě podíval do budoucnosti.
