Kulatou hliníkovou mísa s topným víkem má na chalupě či doma skoro každý. Propeče kuře, bábovku i sekanou rovnoměrněji než leckterá moderní trouba a vystačí si přitom se zlomkem její spotřeby elektřiny. Nejstarší kusy z padesátých a šedesátých let se dnes shánějí jako sběratelské artefakty a na bazarech se prodávají za tisíce korun. Osvědčené recepty na slano i na sladko prozradí babička Libuška, která v remosce vařila celý život.
Kdo vyrůstal v české nebo slovenské domácnosti kdykoliv od šedesátých let, ten se určitě někdy s remoskou někdy setkal. Tento pekáč ve tvaru kulaté hliníkové mísy s víkem s rukojetí a topnou spirálou překonal bez zásadní změny přes šedesát let. A oblíbený je dodnes. Zažil socialismus, nástup mikrovlnek i fritéz, stěhování výroby přes tři různá města a nakonec i spolupráci se slavným italským designérským studiem.
Remoska peče lépe než trouba, ušetří energii
Příběh remosky začal cestou do Švédska. Elektrotechnik Oldřich Homuta tam v padesátých letech narazil na elektrický hrnec, který uměl vařit, ale ne péct, a doma nápad vylepšil s kolegy Jindřichem Uhrem a Antonínem Tyburcem – proto první prototypy z let 1953 až 1955 nesly podle jejich příjmení zkratku HUT. Sériová výroba se rozjela v roce 1957 v Kostelci nad Černými lesy, po znárodnění Homutovy dílny ji převzal státní podnik Remos, odtud pochází i dnešní jméno. Ochrannou známku Remoska získala 21. července 1964.
Za hranice pomohla remosce Milena Grenfellová-Bainesová, jedna z dětí zachráněných před válkou sirem Nicholasem Wintonem – v Británii zjistila, že tam remosku nikdo nezná, domluvila si přímý dovoz s výrobcem a proslavila ji natolik, že jí tam začali říkat Lady Remoska. Výroba v Kostelci skončila kolem roku 1990, o čtyři roky později ale značku koupili Jiří Blažek s Jaroslavem Uličníkem, postavili závod ve Frenštátě pod Radhoštěm a na licenci od DuPontu doplnili mísy o teflonový povrch. Dnes se remosky vyrábí v Kopřivnici, o jejich nový vzhled se stará italské studio Pininfarina, autor designu Ferrari. Za tu dobu se jich prodalo přes tři miliony kusů, jedna má i čestné místo v pražském Národním muzeu.
Proč remoska peče jinak než trouba a kolik energie ušetří
Zásadní rozdíl je v konstrukci. Trouba musí prohřát celý vnitřní prostor, remoska má topnou spirálu přímo ve víku, těsně nad jídlem, odkud se teplo šíří sáláním a vedením přes hliníkovou mísu. Uzavřený prostor navíc drží vlhkost z masa nebo těsta, jídlo se tak částečně dusí ve vlastní šťávě a nevysychá – proto zůstává kuře šťavnaté a bábovka nadýchaná, přestože klasická remoska nemá regulaci teploty a pracuje jen v režimu zapnuto-vypnuto. Oproti pečící troubě ji nemusíte předehřívat, malý prostor se prohřeje téměř okamžitě.
Rozdíl je znát i na účtu za elektřinu. Běžná elektrická trouba má příkon 2 000 až 3 500 wattů, klasická remoska si vystačí se 400 až 610 watty. Provoz remosky tak ušetří až 80 procent elektřiny potřebné na upečení stejného jídla jako v troubě.
Sběratelská horečka kolem staré remosky
V posledních letech se remoska stala vyhledávána mezi sběrateli. Nejcennější jsou kusy z úplně první série, které se ještě neprodávaly pod jménem Remoska – na výrobním štítku nebo víku mají označení HUT, případně HUT 02, s parametry 220 V a 500 W a průměrem mísy kolem 24,5 centimetru. Zanedbaný kus prodáte za pár stovek korun, funkční mísu v dobrém stavu a bez příslušenství kolem tisícovky. Cena těch nejzachovalejších a kompletních kusů z první série HUT včetně krabice a dobového návodu se mohou vyšplhat v aukcích až ke 4 500 korunám. O staré kusy se dokonce nezajímají jen čeští sběratelé, zájem je i ze zahraničí.
Paní Libuška, babička jedné z našich redaktorek, tvrdí, že remoska umí z obyčejného masa vykouzlit chuť, na kterou trouba nestačí. Nejčastěji v ní připravuje klasické pečené kuře s bramborami, které díky uzavřenému víku zůstává šťavnaté i po hodině pečení. Dále pak sekanou na žampionech nebo vepřovou pečeni s kmínem a česnekem na plátcích brambor a jako bezmasou variantou zapékané brambory se sýrem a slaninou, které můžete podávat jako přílohu i jako samostatný hlavní chod.
Babiččino pečené kuře na bramborách s česnekem
Suroviny: 4 kuřecí stehna, 8 středních brambor, 1 větší cibule, 4 stroužky česneku, 50 g másla, sůl, drcený kmín, mletá sladká paprika. Postup: Brambory oloupejte a nakrájejte na silnější kolečka, cibuli na klínky. Dno Remosky vymažte malým kouskem másla. Rovnoměrně na něj rozložte brambory s cibulí, zlehka je osolte a okmínujte. Kuřecí stehna osušte, důkladně osolte ze všech stran, posypte sladkou paprikou a potřete prolisovaným česnekem. Maso položte přímo na vrstvu brambor a poklaďte zbylými plátky másla. Přiklopte víkem, zapněte a pečte 60–75 minut. Díky uzavřenému prostoru natáhnou brambory veškerou šťávu z masa a kuře získá zlatavou kůrku, aniž by se vysušilo.
Remosku babička Libuška nepoužívá jen k pečení slaných pokrmů, ale i těch na sladko. Vlhké teplo z víka koláčům a buchtám dodává vláčnost, kterou těsto v troubě někdy ztrácí. Nejraději ale peče kynuté buchty s tvarohem nebo s ořechovou náplní, které se v remosce nepřipálí ke dnu a upečou dozlatova z obou stran zároveň. A když nezbývá mnoho času, upeče v ní na snídani hrnkový perník nebo drobenkový koláč s jablky či jahodami.
Doporučujeme
reklama
Vláčný hrnkový perník podle babičky Libušky
Suroviny: 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek mléka, 1/2 hrnku oleje, 3/4 hrnku krupicového cukru, 1 vejce, 1 lžíce kvalitního kakaa, 1 kypřicí prášek do perníku, 2 štědré lžíce švestkových povidel. Postup: Ve větší míse důkladně promíchejte všechny sypké suroviny: mouku, cukr, kakao a kypřicí prášek. Přidejte mléko, olej, vejce a švestková povidla. Vše vymíchejte metličkou do hladkého těsta bez hrudek. Mísu Remosky vymažte máslem a vysypte hrubou moukou (případně vložte na dno kruh z pečicího papíru). Těsto rovnoměrně vlijte do mísy, přiklopte pečicím víkem a zapněte. Pečte přibližně 35–45 minut.
