Jdete do obchodu jen pro chleba, šunku a mléko, ale u pokladny necháte osmnáct stovek a v tašce táhnete věci, které jste vůbec neměli v plánu koupit? Vstoupíme do obchodu s nákupním seznamem v ruce, ale už o půl hodiny později se v našem košíku tísní značková káva, akční prací prášek a balení sušenek, které vlastně nikdo doma nejí. Jak se příště nenechat nachytat psychologickými triky obchodních řetězců.
Asi první, co uděláme, když jedeme na větší nákup je, že si dojdeme pro nákupní vozík. Možná jste si i vy všimli, že vozíky jsou dnes skoro dvakrát větší než před patnácti lety. A není to jen náhodou, je to první trik obchodníků. Na dně obřího vozíku vypadá běžný nákup pro dva lidi jako ubohé nic a mozek nás podvědomě nutí ten prázdný prostor zaplnit.
Jak ušetřit v supermarketu
První kroky většinou směrují do oddělení ovoce a zeleniny. Není to ale proto, že by řetězcům záleželo na tom, jestli jíme zdravě. Zelenina hned u vchodu je jako takzvané morální odpustkové pásmo. Když naskládáme do vozíku květák, cukety, jablka a svazek ředkviček, máme ze sebe dobrý pocit. Podvědomě nabudeme dojmu, že nakupujeme zodpovědně, a o pět uliček dál už nemáme nejmenší výčitky svědomí, když k té cuketě přihodíme uzeniny, chipsy nebo čokoládu.
Zatímco hledáme svoji oblíbenou kávu, z reproduktorů se line pomalá, nevtíravá hudba. Její tempo je přesně takové, aby bylo o něco pomalejší než náš tep. Automaticky mu přizpůsobujeme chůzi, uličkami bloumáme a rozhlížíme se. V prodejně strávíme v průměru o dvacet procent víc času, než bychom si představovali.
Finta se zlatou policí
V prostoru zhruba od metru dvaceti do metru padesát, tedy přesně ve výši očí a v dosahu rukou, bývají umístěny ty nejdražší značky. Výrobci si za tohle prémiové místo řetězcům připlácí, což se projeví na ceně zboží. A my většinou koupíme to, co máme přímo před nosem. Když se ale rozhlédneme trochu víc, najdeme tam kávu od jiného dodavatele, která má naprosto stejné složení, ale stojí o dost méně.
O pár kroků dál nás praští do očí záplava žlutých a červených cenovek. Stačí, aby na cenovce svítila křiklavá barva s nápisem Super cena, a hned si zboží rovnáme do košíku. Obchodníci také rádi využívají strategii takzvaných kotevních cen. Produkt několik týdnů před plánovanou akcí uměle zdraží na nesmyslnou částku. Když pak cenu sníží na běžnou, vypadá padesátiprocentní sleva jako životní šance, kterou nejde odmítnout. Další strategií je zmenšování balení. Vypadá to, že kupujete velké balení, ale doma zjistíte, že krabička je poloprázdná. Jediné co v tomto případě pomáhá je nevšímat si slevových procent a kontrolovat malé údaje v rohu cenovky, které udávají skutečnou cenu za jedno kilo, litr nebo kus. A tu cenu srovnat s jinými produkty.
Zrádná rodinná balení
U regálu s těstovinami a dalším podobným zbožím můžete narazit na akci s nápisem Koupíte dva, třetí máte zdarma, a hned vedle se na nás směje retro edice tradiční české čokolády v obalu z osmdesátých let. Lidé totižbmají rádi tradice, osvědčené značky z mládí, zdánlivě ekonomicky výhodné velké balení či tvoření zásob.
Zásadní háček vězí v tom, že ačkoliv už seděti odstěhovaly a žijí ve svém, náš mozek je z předchozích let stále nastavený na nákupy pro vícečlennou domácnost. Jenže mega balení sýrů, jogurtů nebo rýže sice vyjdou v přepočtu na kus o něco levněji, ale ve dvou lidech je nestihneme včas zkonzumovat. A kupovat jídlo, které po uplynutí trvanlivosti skončí v popelnici, je ta nejdražší možná sleva na světě. A pokud jde o ty retro výrobky, ty velmi často jen útočí na naši sentimentální vzpomínku. Když si totiž přečtete složení na zadní straně, zjistíte, že původní recepturu už dávno nahradil levný palmový tuk a glukózovo-fruktózový sirup. Připlácíte tedy jen za staromódní papírový obal.
Doporučujeme
reklama
Labyrint v uličkách a umělá vůně pečiva
Už jste si všimli, že kvůli jedné krabici mléka a kostce másla musíte projít celou prodejnu od začátku až do konce? Základní potraviny, které potřebujeme denně, jsou záměrně umístěny do nejzazšího kouta obchodu. Cesta k nim je jako bludiště, ve kterém musíte minout stovky lákadel s vysokou marží. A aby z toho nebylo úniku, obchody jednou za čas schválně přeskládají celý sortiment. Takže už nemůžeme jít najisto, budeme zase znovu bloudit a skenovat zrakem všechny police kolem sebe. Do toho všeho útočí na naše smysly vůně rozpékaného chleba. A náš hladový mozek nás pak nutí nakupovat tučné, sladké a kalorické věci.
Když konečně dorazíme k pokladně, jsme unaveni a v úzkém prostoru ve výši rukou leží čokoládové tyčinky, žvýkačky nebo hračky pro děti. Jsou to drobnosti, ale kdo by jim odolal. Jediná cesta, jak z tohoto vyjít jako vítěz, je chodit do obchodu výhradně najedení, držet se pouze nákupního seznamu, oči směřovat ke spodním regálům a nevěřit každé žluté cenovce.
