Zpověď ženy, která po letech objevila manželovu druhou rodinu. Prošla si peklem rozvodu, ale nakonec zjistila, že život po čtyřicítce po boku nového, respektujícího partnera teprve začíná.
Své manželství by ještě donedávna paní Dana popisovala jako funkční, byť ne bezproblémové. S Petrem se seznámila v pětadvaceti, o dva roky později se vzali a postupně postavili rodinný dům na okraji města. Nejraději trávili čas na chalupě nebo na horách. To, že se vedle nich odehrával ještě jeden, zcela odlišný příběh, netušila až do chvíle, kdy jí bylo pětačtyřicet.
Rozvod po 20 letech manželství
Se svým mužem Dana vychovala dva syny. Pracovala jako fyzioterapeutka, Petr jezdil jako obchodní zástupce po republice a část týdne trávil mimo domov. Kvůli práci měl často vypnutý telefon a také zvýšené výdaje, které zatěžovaly rodinný rozpočet. Vše bylo tak věrohodné, že si nikdy nepřipouštěla, že by za tím mohlo být něco vážnějšího.„Věřila jsem mu úplně všechno. Po tolika letech manželství mě vůbec nenapadlo, že by za jeho chováním mohlo být něco jiného než práce,“ popisuje Dana.
Zásadní obrat přišel jako blesk z nebe. Daně se dostala do ruky výzva k zaplacení pokuty za rychlou jízdu, protože auto bylo napsané na ni. Když se podívala na přiloženou fotografii z radaru, polilo ji horko. Za volantem seděl Petr, ale na místě spolujezdce se usmívala cizí žena a na zadním sedadle byl vidět malý chlapec. Místo spáchání přestupku bylo navíc na opačném konci republiky, než kde měl manžel tou dobou být na služební cestě.
Během několika dní si postupně skládala střípky dohromady, až zjistila, že muž, s nímž žila přes dvacet let, už osm let paralelně udržuje vztah s jinou ženou, se kterou má syna. „Nejhorší nebylo zjištění, že mě podvádí. Nejhorší bylo pochopit, kolik let vedl dvojí život a jak dobře to uměl přede mnou tajit,“ popisuje Dana ten moment.
Strach ze samoty ji zpočátku paralyzoval
Dana s Petrem následujícího půl roku prošli mediací, než se dohodli na vypořádání společného jmění. Samotné soudní řízení pak trvalo další měsíce. „Papírování mě zaměstnávalo natolik, že jsem se k vlastním emocím dostala až se zpožděním,“ vysvětluje. Odborníci řadí rozvod mezi psychicky nejnáročnější životní události: „Z hlediska psychické zátěže se rozvod řadí na druhé místo, hned za úmrtí blízkého člověka. Při navyšování míry psychické zátěže sehrává roli i řetězení různých náročnějších situací, které samy o sobě nemusejí představovat výraznou zátěž, dohromady však ano. A právě u rozvodu platí, že se ve většině případů nejedná o krátkodobou záležitost, ale dlouhodobý proces, v průběhu kterého se stres může pořádně nakumulovat. Navíc i v době rozvodu musí člověk v rámci běžné každodenní rutiny zvládat větší nebo menší zátěžové situace spojené s prací, školou, rodinou, chodem domácnosti a různými jinými situacemi. A k tomu ještě řešit záležitosti okolo rozvodu,“ vysvětluje na Facebooku advokátka JUDr. Romana Lužná.
Rozvedení procházejí fázemi podobnými truchlení od popření přes hněv a smutek až k postupnému přijetí nové reality. U Dany se první měsíce po odhalení nesly hlavně ve znamení obav z budoucnosti: bála se finanční nejistoty, ztráty společných kamarádů a především představy, že v pětačtyřiceti letech už o ni nikdo nebude stát. „Nejvíc mě děsila samota. Ne to, že bych musela být fyzicky sama, ale pocit, že mě už nikdo nebude chtít,“ vzpomíná na období krátce po rozchodu.
Cesta zpátky k sobě: terapie, práce a staré koníčky
Dana začala pravidelně navštěvovat psycholožku, díky které se vrátila k malování a začala víc trávit čas s kamarádkami, se kterými se předtím vídala jen sporadicky.„Zpětně vidím, kolik věcí jsem si v manželství odpírala, aniž bych si to vůbec uvědomovala. Teď dělám spoustu maličkostí jenom pro sebe, a možná je to to nejcennější, co mi rozvod nakonec dal,“ shrnuje Dana proces posledních dvou let.
Necelý rok a půl po rozvodu se Dana seznámila s mužem, kterého poznala přes společnou kamarádku na turistickém víkendu. Popisuje ho jako člověka, který jí na rozdíl od Petra nic netají, a se kterým dokáže probírat i nepříjemná témata bez obavy, že by rozhovor skončil hádkou nebo mlčením. „Poprvé v životě mám pocit, že jsem v partnerství rovnocenná a nemusím nic zamlčovat pro klid v domácnosti,“ popisuje Dana svůj současný vztah. Kdyby jí prý někdo před třemi lety řekl, že rozvod po dvaceti letech manželství bude nakonec začátkem něčeho lepšího, nevěřila by mu. Dnes o tom ale nepochybuje.
„To, jak rychle se člověk vyrovná s rozvodem, závisí do značné míry na tom, za jakých podmínek rozvod začal a probíhá, tedy zda člověk opouští nebo byl opuštěn, zda se jednalo o očekávanou nebo zcela nečekanou událost, jak probíhá komunikace partnerů a širší rodiny, jaké jsou bytové podmínky a finanční zajištění partnerů, jak je člověk osobnostně nastaven. Rozvod patří mezi nejnáročnější životní situace. Je proto důležité najít si pomoc, podporu a správné informace,“uzavírá advokátka JUDr. Romana Lužná.
