Možná už jste četli různé tipy, jak okořenit milostný život po padesátce, jak oživit vyhaslou jiskru a udržet si v ložnici divokou vášeň ideálně až do důchodu. Co když ale vlastně už žádnou vášeň udržovat nechcete? A místo radosti cítíte spíš povinnost, o které se doma bojíte nahlas mluvit, abyste partnera nezklamali? Přečtěte si příběh paní Kláry.
Tlak na to, abychom byli v posteli aktivní bez ohledu na věk, ubývající energii nebo hormonální změny, je dnes enormní. Kult věčného mládí nám podprahově podsouvá, že partnerství bez pravidelného milování rovná se nefunkční a v podstatě mrtvý vztah, ze kterého dříve nebo později ten druhý zaručeně uteče.
Pro spoustu žen ve zralém věku se tak z manželské postele stává spíš minové pole plné nevyřčených výčitek, stresu a tichého předstírání než místo pro klidný odpočinek. Přesně to dlouhé roky zažívala i šestapadesátiletá Klára. Tedy až do chvíle než sebrala veškerou odvahu.
S manželem jsme se dohodli, že už spolu nebudeme spát
S manželem letos Klára oslavila 32. výročí svatby. Vychovali spolu dvě děti, postavili dům a po fyzické stránce jim to kdysi klapalo na jedničku. Jenže kolem padesátky se u Kláry touha vytratila.„Nešlo o to, že bych manžela přestala milovat nebo by se mi snad hnusil. To vůbec ne. Ale samotné milování mě zkrátka přestalo bavit a fyzicky už mi to nebylo ani trochu příjemné. Moje tělo to najednou začalo odmítat,“ popsala nám Klára svůj ženský problém. Místo toho, aby si o tom s manželem narovinu promluvila, začala se všelijak vymlouvat.
„Místo abychom si večer v klidu pustili film a odpočívali, ležela jsem v posteli napjatá jako struna a v duchu se modlila, ať už Petr usne. Předstírala jsem migrény, nevyspání, nebo jsem schválně žehlila až do půlnoci, abych do ložnice proklouzla, až když bude spát. Ten stres byl hrozný. Pořád jsem se užírala pocitem, že jako manželka selhávám a že mě určitě brzy opustí kvůli nějaké mladší a náruživější ženské,“ svěřuje se narovinu.
Reakce Kláru překvapila
Postupně se Klára s Petrem začali navzájem odcizovat. Dotýkali se jeden druhého čím dál méně. Klára se totiž bála, že si manžel pohlazení po zádech vyloží jako pozvánku k něčemu víc. Vztah začal citelně chladnout. Zlom přišel loni na podzim o prodlouženém víkendu na chalupě, kdy se Klára po 2 sklenkách vína rozplakala:
„Seděli jsme večer na terase a já mu s pocitem viny prostě řekla, že už takhle dál nemůžu. Že ho strašně miluju, chci s ním zestárnout, ale že už s ním zkrátka nechci spát. Čekala jsem, že se naštve. Místo toho ale pronesl tu nejkrásnější věc na světě. Řekl: ‚Zlato, vždyť mně to taky takhle naprosto vyhovuje. Já se o to vlastně snažil jen proto, že jsem si myslel, že to ode mě očekáváš,“ vypráví Klára.
Kult věčného mládí
Příběh Kláry a jejího muže není vůbec výjimečný. Jsou páry, které udržují milostný život už jen z čisté setrvačnosti a z obavy z toho, aby neskončily rozvodem. „Vyhněte se srovnávání svého manželství s ostatními, protože každý vztah je naprosto jedinečný. Možná občas narazíte na různé statistiky ohledně manželských intimností, kvůli kterým si začnete připadat, že s partnerem neprožíváte dostatek fyzické blízkosti. Pravdou ale je, že vztahy bez milování jsou mnohem běžnější, než si vůbec dokážete představit,“ uvádí odborník na vztahy Sheri Stritof na webu Verywellmind.com.
Dlouhodobý vztah projde obrovským vývojem. Po třiceti letech soužití už partnerství vážně nestojí na vášnivých nocích. Drží ho pohromadě sdílené hodnoty, hluboké přátelství, obrovská míra tolerance a pocit bezpečí. Ztráta libida po menopauze u žen, stejně jako přirozený pokles hladiny hormonů u mužů, jsou normální biologické procesy. Nejde o žádné selhání, které by bylo nutné za každou cenu léčit modrými pilulkami nebo terapiemi. Pokud se oba partneři shodnou, není takové manželství vůbec žádnou tragédií.
Doporučujeme
reklama
Konec milování v posteli neznamená konec intimity
Přesně ve chvíli, kdy z Klářina manželství zmizel ten tíživý tlak na výkon v ložnici, obrovsky se jim oběma ulevilo. „Víte, co se stalo? My se k sobě začali chovat daleko láskyplněji než kdy dřív. Najednou jsem se nebála večer si k němu sednout na gauč a přitulit se, protože jsem věděla, že to tím prostě skončí. Začali jsme se zase držet za ruce při procházkách, dáváme si pusu na dobrou noc a dokážeme si hodiny jen tak povídat,“ pochvaluje si.
Intimita zdaleka neznamená jen svléknout oblečení a splnit manželské povinnosti. Je to schopnost ukázat před tím druhým svou zranitelnost, být k sobě naprosto upřímní, pečovat o sebe v nemoci a smát se hloupostem. „Intimitu osobně definuji jako fyzické vyjádření naší přirozené touhy po lásce, blízkosti a potěšení. To znamená, že naprosto jakýkoliv příjemný tělesný kontakt mezi partnery se počítá. Vždy lidem radím, aby hledali takové doteky, které dělají radost oběma z nich,“píše Shannon Perry, terapeut z kliniky Gennev.
