Žijete v domnění, že nevěra je konec všeho a ten vůbec nejčastější důvod k rozvodu? Kdo podvede, ten už toho druhého zkrátka nemiluje, a přes to nejede vlak? To samé si myslela paní Monika, tedy alepoň do té doby, než potkala Davida.
„Byla jsem si jistá, že s manželem to spolu v klidu doklepeme do důchodu. Že nás sice nečeká žádná velká romantika, ale aspoň máme klid a jistotu,“ vypráví jednapadesátiletá Monika. Jenže pak zjistila, že občas nám život musí dát pořádnou facku, abychom si začali vážit toho, co máme.
Byla jsem manželovi nevěrná a nelituju
Padesátka je pro spoustu z nás zlomový okamžik. Děti odejdou z domu a my se najednou musíme zaměřit na to, co z našeho partnerství po těch letech vlastně zbylo. Možná si malujete, jak si s manželem konečně otevřete láhev vína, naplánujete dovolenou jen ve dvou a najdete k sobě znovu cestu. Jenže občas se stane úplný opak. Najednou si uvědomíte, že se ze vztahu vytratila intimita, obyčejné doteky i společná témata k hovoru, a vy vedle sebe začnete už jen tak nějak přežívat.
Přesně s těmito pocity se prala jednapadesátiletá Monika. Pracuje v administrativě a s manželem letos oslavila 22. výročí svatby. „Byla jsem přesvědčená, že máme vlastně docela fajn manželství. Syn se odstěhoval a já se těšila, jak si oddechnu. Jenže my jsme najednou jen tak přežívali. Můj muž byl hodný, ale já si vedle něj po těch letech připadala naprosto neviditelná,“ popisuje Monika začátky svého příběhu.
Zlom v jejím životě přišel na několikadenním firemním školení, když se u baru dala do řeči s mužem, který jí začal skládat komplimenty. Monika nepomýšlela na to, že by si hledala jiného partnera, ale dělalo jí dobře, že někomu připadá jako atraktivní ženská. Slova plná obdivu, pár skleniček vína a pocit, že je po letech zase pro někoho středobodem vesmíru, nakonec udělaly své. Skončilo to jednorázovým úletem v jeho hotelovém pokoji.
Jestli si ale Monika v koutku duše malovala, že se probudí do zamilovaného rána a začne se s Davidem stýkat častěji, tak se krutě spletla. „Probudil mě jeho hlas. Ležela jsem nahá pod peřinou a David stál u okna. Měl telefon zapnutý na hlasitý odposlech a naprosto láskyplně žvatlal se svou těhotnou manželkou o tom, jakou barvou vymalují dětský pokojíček. Když si všiml, že jsem vzhůru, ani nemrkl. Jen na mě výhružně ukázal prstem a naznačil mi, ať jsem zticha. Zůstala jsem ležet úplně paralyzovaná, ani jsem nedýchala. Připadala jsem si jako ten nejlacinější kus hadru,“ popisuje Monika.
Hned jak David zavěsil, s ledovým klidem se k ní otočil. Žádné omluvy nebo výčitky svědomí se nekonaly. „S úšklebkem mi oznámil, že tohle je na vdaných ženských po padesátce to nejlepší. Jsou prý vděčné za každé pohlazení, nehrají to na city, a hlavně si to nechají pro sebe,“ dodává s odporem.
Místo pocitu znovunalezeného mládí ji polil studený pot a zalilo ji obrovské znechucení ze sebe samé. A právě tahle zkušenost, kdy se cítila ponížená a zneužitá, pomohla změnit názor na svého manžela. „Zatímco jsem se klepala ve výtahu cestou do svého pokoje, uvědomila jsem si, jak šíleně moc jsem riskovala. Můj muž mi sice dávno nenosí kytice a neskládá mi básně, ale nikdy, opravdu nikdy by mě takhle neponížil. A já ten náš vztah málem zahodila kvůli predátorovi, pro kterého jsem byla jen zoufalá stárnoucí kořist.“
Doporučujeme
reklama
Zatloukat, zatloukat, zatloukat
Monika pak udělala věc, kterou by jí spousta mravokárců neodpustila. Doma se k ničemu nepřiznala. Místo toho využila strach ze ztráty rodiny a pocit viny k tomu, aby na svém manželství začala pracovat. „Uvědomila jsem si, že jestli chci, aby mě můj muž zase viděl, musím ho nejdřív začít vidět já. Sama od sebe jsem ho večer objala. Znovu jsem začala iniciovat společné večery. Naše manželství, které dřív skomíralo, najednou chytilo úplně nový dech,“ říká s neskrývanou úlevou.
Zatajit nevěru zní jako podraz. Jenže přiznat se k jednorázovému úletu, bývá spíš sobecké. Člověk cítí potřebu ulevit vlastnímu černému svědomí a tu tíhu přehodit na partnera. Jenže tím mu způsobí obrovskou ránu a zničí jeho důvěru. „Často se stává, že podvedený pak začne hledat vinu u sebe a přebírá zodpovědnost za partnerovo chování. Přitom za samotný čin nese zodpovědnost výhradně ten, kdo se ho dopustil. Podvedený má plné právo odmítnout podílet se na vině za to, že se partner rozhodl vztahovou krizi řešit právě podvodem,“popsalv Českém rozhlasu terapeut Adam Schmidt.
Tím skutečným trestem totiž není případný řev partnera, ale to, že si tohle ponížení a tajemství musíte nést v sobě až do konce života úplně sama. Monika dnes hodnotí tu noc v hotelu jako svou vůbec nejhorší chybu. Zároveň ale moc dobře ví, že nebýt téhle události, nikdy by si naplno neuvědomila, jakou obrovskou hodnotu má chlap, který na ni čeká doma.
Zdroje: Český rozhlas, psychologytoday.com, dopis paní Moniky
