V partnerských financích nemusí být problémem jen dluhy nebo neuvážené utrácení. Stejně citlivé může být i tajné spoření, pokud jeden z partnerů dlouhodobě buduje rezervu, o které druhý vůbec neví. Otázkou pak není jen vlastnictví peněz, ale také důvěra a důvod, proč bylo potřeba je před partnerem skrývat.
Lenka (45) žije s manželem v přesvědčení, že o jejich financích mají navzájem poměrně dobrý přehled. Nedávno ale zjistila, že si manžel několik let posílá část výplaty na vlastní účet, o kterém jí nikdy neřekl. Neví, jestli má ocenit jeho finanční rezervu, nebo řešit hlavně to, že ji tajil.
Manžel má tajný účet a roky si na něj odkládal peníze
Na ten účet jsem přišla úplnou náhodou. Nešlo o žádné pátrání ani kontrolování mého manžela, prostě se přede mnou objevil údaj, který mi neseděl, a já se zeptala. Nejdřív odpovídal vyhýbavě, potom přiznal, že si už několik let posílá část výplaty stranou. Když mi ukázal, kolik tam má, překvapilo mě, že nejde o pár tisíc, ale o poměrně slušnou rezervu. Nemá dluhy, peníze neprohrál ani neutratil.
Přesto mě to zasáhlo. Celou dobu jsme se bavili o rodinném rozpočtu, společných výdajích a o tom, kolik můžeme měsíčně odložit. Já podle toho plánovala svoje peníze a předpokládala, že on dělá totéž. Přitom si vedle našeho společného hospodaření budoval něco, o čem jsem neměla ani tušení.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Musel přede mnou něco schovávat
Když jsem se zeptala proč, řekl mi, že chtěl mít část peněz jen pro sebe a nemuset pokaždé vysvětlovat, za co je případně použije. Tvrdí, že každý člověk má mít vlastní rezervu a že na tom není nic špatného. S tím vlastně souhlasím. Sama bych neměla problém s tím, kdybychom se domluvili, že každý máme část příjmu jen pro sebe. Jenže tohle nebyla dohoda, ale tajemství.
Od té chvíle přemýšlím, proč měl pocit, že přede mnou musí peníze schovávat, a jestli je za tím jen potřeba samostatnosti, nebo něco dalšího. On říká, že zbytečně dramatizuju něco, co je ve výsledku finančně rozumné. Já ale nemůžu přestat myslet na to, že několik let existovala část našeho společného života, o které jsem vůbec nevěděla. Je problém opravdu v tom, že má můj manžel vlastní peníze, nebo hlavně v tom, že měl potřebu jejich existenci přede mnou roky tajit?
Ke komentáři na situaci paní Lenky nás inspiruje rodinná terapeutka April Eldemire
Lenko,
děkuji, že jste tak přesně pojmenovala, proč vás nezranila jen samotná koupě motorky. Kdyby šlo pouze o odlišný názor na to, za co utratit peníze, byl by to jeden problém; váš manžel ale věděl, že byste nesouhlasila, a právě proto společné rozhodování obešel. Je pochopitelné, že teď nepochybujete jen o jedné částce, ale i o pravidlech, o kterých jste si myslela, že ve vašem manželství platí.
Důvěra se podle mě nevrátí tím, že vám manžel bude opakovat, že peníze znovu vyděláte nebo že to udělal jen jednou. Potřebujete si spolu spíš jasně říct, jak budete odteď nakládat se společnými úsporami, od jaké částky budete výdaje řešit společně a zda máte oba skutečně stejný přehled o financích. Důležité také bude, jestli dokáže uznat, že problém nebyl jeho sen, ale způsob, jakým si ho splnil na úkor vaší společné dohody.
Nemusíte mu motorku připomínat dalších deset let, ale zároveň není potřeba předstírat, že se nic podstatného nestalo. Důvěra po podobné zkušenosti obvykle nevzniká jedním rozhovorem, ale tím, že druhý člověk začne znovu jednat předvídatelně, otevřeně a podle dohod, které spolu nastavíte. Pokud to váš manžel chápe a je ochoten podle toho něco změnit, máte na čem stavět. Přeji vám, aby se vám podařilo vrátit do společných financí hlavně pocit, že v důležitých rozhodnutích stojíte znovu vedle sebe.
