Třicet let natáčení v devadesáti minutách. Tak by se dal nazvat film, který dnes vstupuje do kin, dokumentární portrét Báry Basikové. Snímek, který na jubilejním 60. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary vyvolal bouřlivé emoce a odnesl si prestižní Diváckou cenu deníku Právo, nezpívá oslavné ódy na popovou ikonu, ale zachycuje strhující, hluboce empatický a neobyčejně upřímný příběh ženy, která se nebála ukázat svá zranění, mateřské pochybnosti ani okamžiky, kdy zůstala úplně bez prostředků.
Hlas Báry Basikové po desetiletí plnil vyprodané haly a dojímal tisíce fanoušků. Co se ale dělo ve chvílích, kdy zhasla světla ramp?
Helena Třeštíková zachycuje zpěvačku již od roku 1996 a během třiceti let natáčení složila intimní mozaiku ženského osudu. Dokument staví do kontrastu nablýskaný svět showbyznysu a syrovou každodennost. A hlavní aktérka mluví zcela přirozeně a otevřeně o všem, i o tom, kde by jiní byli v rozpacích.
Jasné reflektory versus mrazivá samota
Basiková ve filmu otevírá témata, o kterých se v lesklých magazínech často mlčí. S nevídanou otevřeností hovoří o celoživotním boji s těžkými depresemi, pocitech spalující samoty i o věčném hledání lásky a porozumění. Ukazuje, že ani výjimečný talent a sláva nechrání člověka před duševní bolestí a pocitem selhání.
„Stará kráva už zase brečí“: Krása stárnutí a život v ryzí podobě
Jedním z nejcennějších přínosů dokumentu je absence jakýchkoliv estetických příkras či falešného lesku. Bára Basiková umožnila kameře vstoupit do svého nejintimnějšího soukromí bez make-upu, v domácím oblečení a v okamžicích absolutního vyčerpání. Jak sama během festivalu zdůraznila, ze střihu nenechala vymazat jedinou scénu, protože ani ze skutečného života nelze chyby či těžké chvíle jednoduše vystřihnout.
Filmem se prolíná osvobozující sebereflexe a nadhled, který je pro zralou ženu tak typický. Když v jedné ze scén s humorem rekapituluje rozhovor se svými dcerami Annou a Marií o přání randit s o dvě generace mladším mužem, dcery ji rázně usadí větou: „Jenže, mami, ty nejsi žádná Madonna“. Sama zpěvačka pak s pláčem a úsměvem zároveň pronáší dnes již zlidovělou větu: „Stará kráva už zase brečí“.
Nevydařené vztahy, finanční dno a osvobozující odpouštění
Dokument se nebojí otvírat ani tabuizovaná témata ženské emancipace a finanční nezávislosti. Basiková v něm poodkrývá vzorec svých partnerských vztahů, kdy muži její úspěch a nezávislost zpočátku obdivovali, aby ji za ně později trestali. Film boří mýtus o pohádkovém bohatství hvězd: ukazují se chvíle, kdy kvůli splácení dluhů a nezaměstnanosti partnera musela odcházet od malého dítěte do práce, či období pandemie covidu-19, kdy bez zaváhání nastoupila jako pečovatelka v domově seniorů.
Hlubokou emocionální vrstvou je také vypořádání se s komplikovaným vztahem k vlastní matce, která bojovala se závislostí na alkoholu. Basiková s odzbrojující poctivostí popisuje cestu k odpuštění, které našla až u matčiny rakve – moment, který v kině nenechá jediné oko suché.
Mateřství jako největší výhra: Rámě od syna a triumf v Karlových Varech
I přes všechny profesní a osobní kotrmelce vychází Bára Basiková ze svého příběhu jako silná a vítězná žena. Její největší kotvou a životní láskou zůstávají její děti. Právě sedmnáctiletý syn Theodor, kterého média na festivalu překřtila na „blonďatého Alaina Delona“, se stal její největší oporou.
Během slavnostní premiéry v hotelu Thermal, kde diváci po závěrečných titulkách odměnili tvůrce sedmiminutovým potleskem vestoje, to byl právě Theodor, kdo svou matku v pohnutí dojatě objal. Jeho galantnost a láska byly nejkrásnějším důkazem toho, že to nejdůležitější v životě zvládla na jedničku.
Bára Basiková není jen filmem o jedné zpěvačce. Je to zrcadlo nastavené každé z nas – příběh o tom, že spadnout na dno není ostuda, pokud v sobě najdeme sílu znova vstát. Nenechte si tento mimořádný kinematografický zážitek v kinech ujít!
