
Impulzivní nákupy mohou dlouho působit jako drobná slabost, zvlášť když jednotlivé částky nejsou vysoké. Problém vzniká ve chvíli, kdy se začnou sčítat odložené platby, kreditní karty a půjčky, které už člověk nestíhá splácet. Stud pak často způsobí, že situaci tají ještě déle. Přesně to se děje paní Vendule.
Vendula (46) nikdy neměla pocit, že by utrácela nezodpovědně. Postupně ale zjistila, že její drobné nákupy vytvořily dluhy, které už nedokáže jednoduše pokrýt z běžného příjmu. Zatím o tom nikomu neřekla a stále víc se bojí podívat na skutečný stav svých financí.
Kvůli nákupům mám dluhy, o kterých nikdo neví
Nikdy jsem nekupovala drahé kabelky ani luxusní věci, takže mě dlouho ani nenapadlo, že bych mohla mít s nakupováním velký problém. Většinou šlo o oblečení, kosmetiku, něco do domácnosti nebo věci ve slevě, které stály pár stovek. Jenže jsem začala používat odložené platby a později i kreditní kartu. Když na konci měsíce peníze nevycházely, říkala jsem si, že to příště dorovnám. Místo toho přibyl další nákup a potom další.
Několikrát jsem si vzala menší půjčku, abych zaplatila to, co už bylo splatné. Tehdy jsem si ještě namlouvala, že jen potřebuju překlenout horší období. Až nedávno jsem si sečetla všechny závazky a vyděsilo mě, kolik peněz vlastně dlužím kvůli věcem, z nichž si některé už ani nepamatuju.

Nakupuju pro lepší pocit
Teď už skoro každý měsíc řeším, kterou splátku zaplatit jako první. Několikrát jsem použila půjčené peníze jen proto, abych uhradila jiný dluh, a vím, že tím situaci jen odsouvám. Přesto mám problém přestat nakupovat úplně. Když mám špatný den, dokážu si přes telefon během pár minut objednat něco, co vlastně nepotřebuju, a na chvíli mám lepší pocit. Pak ale přijde výčitka a strach. Internetové bankovnictví někdy několik dní neotevřu, protože nechci vidět čísla, o kterých stejně vím, že tam jsou.
Nejhorší je, že o tom nikdo z mých blízkých netuší. Stydím se přiznat, že jsem se do téhle situace dostala sama, a bojím se, že kdybych to řekla nahlas, už bych si nemohla dál namlouvat, že to ještě nějak zvládnu bez pomoci. Jak poznám, že už nejde jen o špatný zvyk, ale o problém, který sama bez pomoci přestávám zvládat?
Ke komentáři na situaci paní Venduly nás inspiruje klinická sociální pracovnice Michele Ross
Milá Vendulo,
děkuji za otevřenost, s jakou jste popsala něco, co se snadno schová za malé částky, slevy a odložené platby. Z toho, co píšete, už nejde jen o občasné impulzivní nakupování, ale o situaci, kdy nové dluhy slouží k placení starých a vy se kvůli studu začínáte vyhýbat i samotnému pohledu na účty. To je dostatečný důvod přestat čekat, že se problém nějak srovná sám.
Prvním krokem bych teď udělala úplné zmapování všech dluhů a zároveň bych o situaci řekla alespoň jednomu člověku, kterému důvěřujete. Ne proto, aby vás kontroloval, ale abyste na to už nebyla sama a mohla začít dělat konkrétní kroky místo dalšího odsouvání. Pokud se vám nedaří zastavit nákupy ani ve chvíli, kdy víte, jaké mají následky, je naprosto namístě obrátit se také na odbornou pomoc s dluhy nebo s chováním, které vás do nich opakovaně vrací.
Stud vás teď možná přesvědčuje, že nejbezpečnější je všechno skrývat, jenže právě tajení vám umožňuje pokračovat ve stejném kruhu. Přiznat si rozsah problému není další selhání, ale chvíle, kdy se konečně můžete přestat zachraňovat novou půjčkou nebo dalším nákupem. Nemusíte napravit všechno během jednoho dne, ale jeden konkrétní krok už může změnit směr. Přeji vám, abyste si dokázala říct o pomoc dřív, než vás dluhy připraví i o pocit, že máte svůj život znovu ve vlastních rukou.
Kdy se z impulzivního nakupování stává skutečný problém? A jak může Vendula překonat stud a začít svou situaci řešit dřív, než se dluhy dál prohloubí? Přečtěte si také příběh Jindřišky, které řekla její vnučka, že dnešnímu světu nerozumí a je na něj asi už stará.
Zdroj: rosstherapysolutions.com, příběh poslala Vendula D.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

„Máma přišla o úspory kvůli sestře a teď čeká, že všechno zachráním já,“ říká Monika

„Nikdy mě neuhodil, ale při jeho křiku mám strach,“ přiznává Eva strach z manžela

„Po třiceti letech se bojím vstoupit do třídy,“ přiznává Lidka. Její třída jí nic neodpouští

„Po rozvodu mám vlastní peníze, ale máma mi pořád říká, co s nimi dělat,“ říká Dagmar

„Maminka odmítá nosit tísňové tlačítko, ještě prý není tak stará, aby to sama nezvládla,“ svěřuje se Lenka

„Manžel pije každý večer, ale problém nevidí. Já už se bojím cokoliv říct,“ říká Martina

„Mám strach, že už k pacientům nic necítím,“ přiznává Romana. Po 27 letech zvažuje odchod ze zdravotnictví

„Po třiceti letech manželství máme oddělené účty a platíme si všechno napůl, připadám si jako spolubydlící,“ svěřuje se Kamila

„Manžel mě po infarktu nepustí samotnou ani na nákup, prý mě chrání, ale já jsem jak v kleci,“ svěřuje se Olga









