Rodinné konflikty se někdy přelévají i na lidi, kteří s původním sporem nemají nic společného. Zvlášť citlivé to může být tehdy, když se mezi rodiče a dospělé děti začnou stavět prarodiče. Snaha získat podporu pak snadno vytvoří další napětí a rozdělí rodinu ještě víc. Zejména když jde o spory mezigenerační, jako u paní Barbory.
Barbora (43) má se svou matkou dlouhodobě složitější vztah a občas se spolu pohádají. V poslední době jí ale začalo vadit něco jiného než samotné spory. Matka totiž po každé větší hádce volá jejím dětem a vysvětluje jim svou verzi toho, co se mezi nimi stalo.
Máma zatahuje moje děti do našich hádek. Tohle už mi vadí
S mou mámou jsme se vždycky uměly pohádat, ale dřív to zůstávalo mezi námi. Poslední dobou má ale potřebu po každém větším konfliktu volat mým dětem a vyprávět jim, co jsem podle ní udělala špatně. Poprvé jsem se to dozvěděla náhodou, když se mě syn zeptal, proč jsem byla na babičku tak nepříjemná. Přitom vůbec nevěděl, čemu naše hádka předcházela ani co jsme si řekly předtím.
Pak mi dcera přiznala, že jí babička volala také a skoro půl hodiny jí vysvětlovala, jak se ke své matce chovám. Bylo mi to nepříjemné hlavně proto, že moje děti najednou dostaly pocit, že by měly posuzovat, která z nás má pravdu. Nechci po nich, aby stály na mojí straně, ale nechci ani to, aby se z nich stávali rozhodčí našich sporů.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Zatahuje do toho další lidi
Když jsem mámě řekla, ať děti do našich hádek nezatahuje, odpověděla, že jsou přece dospělé a mohou si udělat vlastní názor. Podle ní jim nic nezakazuje slyšet i její pohled a já prý jen nechci, aby poznaly „pravdu“. Jenže pro mě nejde o to, jestli s ní budou souhlasit nebo ne. Vadí mi, že pokaždé, když se mezi námi něco stane, rozšíří spor o další dva lidi a já pak mám potřebu dětem vysvětlovat svou verzi, abych nevypadala jako viník. Právě to ale dělat nechci. Řekla jsem jim, že naše konflikty s babičkou nejsou jejich odpovědnost, jenže zároveň jim nemůžu diktovat, o čem s ní smějí mluvit.
Přemýšlím proto, jestli mám nastavit jasnější hranici mámě, nebo přijmout, že když jsou děti dospělé, některé věci už jednoduše neovlivním. Mám trvat na tom, aby moje matka naše spory s dětmi neřešila, i když tvrdí, že jako dospělí mají právo slyšet její pohled?
Ke komentáři na situaci Barbory nás inspiruje klinický psycholog David Susman
Milá Barboro,
děkuji, že jste popsala situaci, která se snadno může tvářit jako „jen rodinné povídání“, ale ve skutečnosti vás staví do velmi nepříjemné pozice.Vaše děti jsou sice dospělé, přesto není fér, aby se po každé hádce s vaší mámou ocitaly mezi dvěma verzemi jednoho konfliktu a měly pocit, že mají posuzovat, kdo z vás má pravdu. Je pochopitelné, že se tomu chcete vyhnout a nechcete je zatahovat do sporů, které patří mezi vás dvě.
Podle mě má smysl trvat na jasné hranici vůči mámě: pokud má problém s vámi, ať ho řeší přímo s vámi, ne přes vaše děti. Nemůžete jí zakázat, o čem bude s dospělými vnuky mluvit, můžete ale říct, že pokud bude jejich prostřednictvím pokračovat v řešení vašich hádek, nebudete s ní některé citlivé věci dál probírat. Zároveň je dobře, že děti nenutíte, aby vám „dokazovaly loajalitu“ tím, že se postaví na vaši stranu.
Nejdůležitější je nenechat se vtáhnout do stejné hry tím, že budete po každém telefonátu vysvětlovat dětem svou verzi a napravovat dojem, který po sobě babička zanechala. Můžete jim klidně zopakovat, že vaše spory s mámou nejsou jejich odpovědnost a že po nich nechcete, aby mezi vámi rozhodovaly. Tím jim zároveň dáváte možnost mít vztah s babičkou bez toho, aby nesly vaše konflikty na svých bedrech. Přeji vám, aby se vám podařilo držet hranici právě tam, kde má být – mezi vámi a vaší mámou.
