Poznámky o vzhledu mohou mezi matkou a dcerou přežívat desítky let a časem se stát téměř automatickou součástí vztahu. To ale neznamená, že přestanou zraňovat. Někdy naopak člověk až s věkem zjistí, že už nechce dál přijímat něco, co celý život považoval za normální. Jako paní Jitka.
Jitka (60) od mládí poslouchá od své matky připomínky k postavě, oblečení i vlasům. Dlouho je přecházela a říkala si, že už ji přece nemohou rozhodit. Teď ale cítí, že právě naopak ztrácí trpělivost.
Matka mi ani v šedesáti nepřestala komentovat váhu a vzhled
Moje máma měla na můj vzhled názor snad vždycky. Když jsem byla mladá, připomínala mi, že bych měla pár kilo shodit, jindy zase říkala, že jsem moc hubená. Komentovala, jestli mi sluší účes, jestli se neoblékám moc usedle nebo jestli bych si neměla koupit něco ženštějšího. Dřív jsem se kvůli tomu hádala, potom jsem se naučila mávnout rukou. Myslela jsem si, že v šedesáti už mě podobné věty nemůžou zasáhnout.
Jenže nedávno jsem k ní přišla v nových šatech a první, co řekla, bylo, že v nich mám moc vidět břicho. Úplně jsem cítila stejný stud jako před čtyřiceti lety. Najednou mi došlo, že se vedle ní pořád automaticky kontroluju a čekám, co zase najde.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Pořád komentuje, co je na mě špatně
Když jsem jí řekla, že už nechci, aby můj vzhled komentovala, vůbec nechápala, proč z toho dělám problém. Odpověděla mi, že vlastní dceři snad může říct pravdu a že to vždycky myslela dobře. Jenže právě tohle poslouchám celý život. Nemám potřebu, aby mi lhala nebo mě přehnaně chválila. Chci jen, aby moje tělo, vlasy a oblečení nebyly pokaždé tématem.
Rodina mi říká, že máma už se v jejím věku nezmění a že bych ji měla prostě znát. Možná mají pravdu, že její způsob komunikace nezměním. Jenže přemýšlím, jestli můžu změnit aspoň to, co jsem ochotná poslouchat. Nechci se s ní přestat vídat, ale také nechci dalších deset nebo dvacet let odcházet z každé návštěvy s pocitem, že na mně bylo zase něco špatně. Je možné po desítkách let nastavit mezi matkou a dcerou novou hranici, i když jedna z nich tvrdí, že takhle spolu přece mluvily vždycky?
Ke komentáři k situaci paní Jitky nás inspiruje rodinná terapeutka Marcella Cox
Milá Jitko,
to, že vám je šedesát, neznamená, že věty, které vás zraňovaly od mládí, najednou přestanou bolet. Pokud se vedle své maminky stále automaticky kontrolujete a čekáte, co na vás zhodnotí, je pochopitelné, že už nechcete stejný způsob komunikace dál přijímat. A nemusíte dokazovat, že to „myslí špatně“ – stačí, že vám její komentáře nejsou příjemné.
Novou hranici můžete nastavit i po desítkách let a nemusíte kvůli tomu vysvětlovat celý svůj vztah k vlastnímu tělu. Klidně pokaždé zopakujte jednoduché pravidlo: „Mami, můj vzhled prosím nekomentuj.“ Pokud bude pokračovat, můžete změnit téma, rozhovor ukončit nebo návštěvu zkrátit. Hranice totiž není pokus přimět druhého člověka, aby se změnil, ale rozhodnutí, co uděláte vy, když se stejné chování opakuje.
Je možné, že vaše maminka bude dál tvrdit, že takhle přece mluvila vždycky. Jenže dlouhá tradice sama o sobě ještě neznamená, že v ní musíte pokračovat i vy. Nemusíte se s ní přestat vídat ani po ní chtít, aby vás chválila; můžete pouze trvat na tom, že vaše tělo, vlasy a oblečení už nebudou samozřejmým tématem každé návštěvy. Přeji vám, aby se vám podařilo tuhle hranici držet bez pocitu, že tím popíráte celý váš vztah s mámou.
