Snaha chránit staršího člověka před internetovými podvody může být dobře míněná. Pokud ale rodina začne bez jeho vědomí omezovat, komu může volat, jaké aplikace používá nebo co smí zaplatit, může se z pomoci stát zásah do samostatnosti. Bezpečí a důstojnost přitom nemusí stát proti sobě.
Alena (76) v posledních měsících několikrát dostala podezřelou zprávu a telefonát od neznámých lidí. Její syn dostal strach, že by mohla naletět podvodníkům. Proto jí v telefonu změnil řadu nastavení, aniž jí přesně řekl, co udělal.
Syn mi nastavil rodičovskou kontrolu v telefonu
Přiznávám, že v telefonu se nevyznám tak dobře jako syn. Několikrát mi přišla zpráva o údajném balíku nebo platbě a jednou jsem málem otevřela odkaz, který vypadal docela věrohodně. Můj syn mě tehdy upozornil, že jde nejspíš o podvod, a byla jsem ráda, že mi pomohl. Jenže pak mi telefon vzal a začal v něm něco nastavovat.
Až postupně jsem zjistila, že mi zablokoval některá čísla, omezil několik aplikací a změnil možnosti plateb. Když jsem se ptala, proč, řekl jen, že to tak bude bezpečnější. Nejvíc mě zarazilo, že se mnou vůbec neřešil, co chci já. Najednou jsem měla pocit, jako bych dostala telefon od svých rodičů s pravidly, co na něm smím dělat.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Nejsem malé dítě
Můj syn tvrdí, že přeháním a že se jen snaží zabránit tomu, abych přišla o úspory. Vím, že podobné podvody existují a že mohou být velmi přesvědčivé. Nechci ze sebe dělat člověka, kterému se nic nemůže stát. Jenže pomoc bych si představovala jinak. Chtěla bych, aby mi ukázal, podle čeho podezřelou zprávu poznat, co nemám otevírat a komu zavolat, když si nebudu jistá.
Místo toho mám teď zařízení, u kterého ani přesně nevím, co všechno mi syn zakázal. Připadá mi, že se naše role úplně obrátily. Chápu, že mě chce chránit, ale nechci se kvůli tomu vzdát možnosti rozhodovat sama za sebe. Čím víc mě hlídá, tím méně mám chuť říkat mu, když si s něčím nevím rady. Může být ochrana před podvody skutečnou pomocí, když při ní člověk zároveň získá pocit, že mu ostatní už nevěří, že dokáže rozhodovat sám za sebe?
Ke komentáři k situaci paní Aleny nás inspiruje psycholožka Cynthia Baum-Baicker
Milá Aleno,
ano, ochrana může přestat působit jako pomoc, pokud při ní druhý člověk ztratí možnost rozhodovat o vlastních věcech. Je pochopitelné, že se váš syn bojí podvodů a chce vás chránit, zvlášť když už jste narazila na podezřelé zprávy. Zároveň ale není v pořádku, aby bez domluvy měnil nastavení vašeho telefonu a určoval, co na něm smíte používat.
Má smysl mu říct přesně to, co popisujete: že pomoc chcete, ale potřebujete, aby vás učil, ne aby rozhodoval místo vás. Můžete si spolu projít, jak poznat podezřelé zprávy, co nikdy neposílat, na co neklikat a komu zavolat, když si nebudete jistá. Stejně tak by vám měl vysvětlit, co všechno v telefonu změnil, a vrátit vám možnost vybrat si, které ochrany chcete ponechat.
Čím víc budete mít pocit, že každé zaváhání vede k dalším omezením, tím spíš začnete své nejistoty před synem skrývat. A to by nakonec mohlo být méně bezpečné než otevřená spolupráce. Dobrá pomoc by měla posilovat vaši schopnost rozhodovat a zároveň snižovat riziko, ne ve vás vytvářet pocit, že kvůli věku přicházíte o právo mít poslední slovo ve vlastních věcech.
