„Neteř je mi nejbližší, ale bohužel nechce slíbit, že se o mě jednou postará,“ říká Dana

Dana (72) nemá děti a její neteř je už mnoho let jedním z nejbližších lidí v jejím životě. Když začala víc přemýšlet o stáří, automaticky počítala s tím, že právě ona jí jednou pomůže. Odpověď neteře ji ale zaskočila.

Neteř je mi nejbližší, ale nevím, jestli se o mě jednou postará

S mou neteří jsme si vždycky byly blízké. Když byla mladší, často ke mně jezdila, později jsme spolu začaly chodit na výlety, voláme si a vídáme se i bez nějakého zvláštního důvodu. Nikdy jsem ji nevnímala jako náhradu za vlastní dítě, ale asi jsem si postupně zvykla na představu, že právě ona bude člověk, na kterého se budu moct jednou obrátit.

Nedávno jsme se bavily o tom, co bude, až budu starší a třeba už nezvládnu všechno sama. Řekla jsem něco v tom smyslu, že snad budu mít aspoň ji. Ona odpověděla, že mi samozřejmě pomůže, jak bude moct, ale nechce slibovat každodenní péči nebo to, že si podle mě jednou zařídí celý život. Vím, že to řekla slušně. Přesto mě ta věta zabolela mnohem víc, než jsem čekala.

Nejsem pro ni asi důležitá

Rozumově jí vlastně dávám za pravdu. Má svou práci, hezký vztah, vlastní povinnosti a netuší, jak bude její život za deset let vypadat. Ani já nevím, jakou pomoc budu jednou potřebovat. Přesto ve mně zůstal nepříjemný pocit, že jsem si naši blízkost možná vykládala jinak než ona. Přistihla jsem se, že přemýšlím, jestli pro ni nejsem méně důležitá, než je ona pro mě, a hned potom se za tu myšlenku stydím.

Nechci z ní dělat člověka, který mi něco dluží jen proto, že jsme rodina. Současně mě děsí představa, že jednou zůstanu odkázaná hlavně na cizí pomoc. Asi jsem od ní nechtěla ani tak konkrétní slib jako jistotu, že na stáří nebudu sama. Jenže možná po ní žádám jistotu, kterou mi ve skutečnosti nikdo dát nemůže. Jak mám přijmout, že mě neteř může mít ráda a být mi blízká, aniž by tím zároveň přebírala odpovědnost za moje stáří?

Mohlo by se vám líbit

„Po maminčině smrti jsem zjistila, že naše ‚teta‘ byla ve skutečnosti otcova milenka. Mám pocit, že celý můj život stál na lži,“ svěřuje se Sylvie

Ke komentáři na situaci paní Dany nás inspiruje psycholožka Karen Turner

Milá Dano,

děkuji za otevřenost, s jakou jste popsala obavu, která se netýká jen budoucí péče, ale i vašeho místa v životě člověka, kterého máte ráda. Je pochopitelné, že vás neteřina odpověď zabolela, když jste v ní hledala hlavně ujištění, že jednou nezůstanete sama. Její neochota slíbit každodenní péči ale nemusí vůbec znamenat, že pro ni nejste důležitá.

Možná pomůže oddělit váš vztah od praktické otázky stáří. Neteř může zůstat blízkým člověkem, který vám pomůže, navštíví vás nebo bude stát při vás, aniž by na sebe předem vzala odpovědnost za veškerou péči. Právě proto má smysl nesázet budoucí jistotu na jediného člověka, ale postupně přemýšlet také o přátelích, službách, bydlení, financích a dalších možnostech, které vám mohou jednou pomoci.

Mohlo by se vám líbit

“Moji milovaní sourozenci, proč se ženete za majetkem a zapomínáte na rodinu,” píše v dopise Simona. Dědictví rodinu rozeštvalo

To, že si začnete své stáří plánovat samostatněji, není známkou toho, že váš vztah s neteří něco ztratil. Naopak ji tím můžete zbavit role, kterou jste jí možná nevědomky přisoudila, a nechat mezi vámi zůstat především blízkost, která není založená na budoucím dluhu. Žádný člověk vám dnes nemůže slíbit přesnou podobu péče za deset či dvacet let, ale můžete si vytvořit více opěrných bodů než jen jeden. Přeji vám, aby vám to postupně přineslo větší klid a zároveň uchovalo váš vztah s neteří takový, jaký je teď – dobrovolný a blízký.

Jak může Dana oddělit blízký vztah s neteří od očekávání budoucí péče? A jak se vyrovnat se strachem ze stáří, aniž by odpovědnost přenesla na jednoho člověka? Přečtěte si také příběh Petry, která naletěla podvodníkovi a přišla o velké množství peněz.

Zdroj: karenturnerphd.org, příběh poslala Dana K.