„Naletěla jsem podvodníkovi a přišla o úspory. Nejvíc se stydím sama před sebou,“ říká Petra

Petra (52) se vždy považovala za opatrnou ženu, která si své finance hlídá. Přesto během několika hodin uvěřila podvodníkovi a přišla o velkou část úspor, které si vytvářela řadu let. Dnes se vyrovnává nejen se ztrátou, ale hlavně se studem, kvůli kterému o celé věci skoro nikomu neřekla.

Naletěla jsem podvodníkovi a přišla o úspory

Začalo to zprávou, která mi v tu chvíli připadala úplně normální. Nic na ní na první pohled nepůsobilo podezřele a člověk na druhé straně přesně věděl, co říct, abych měla pocit, že musím jednat rychle. Postupně mě navedl k několika krokům, které mi dnes připadají naprosto nepochopitelné. Přitom jsem ještě během celé situace měla pocit, že si dávám pozor a řeším problém, ne že někomu předávám cestu ke svým penězům. Když mi došlo, co se skutečně stalo, bylo už pozdě. Seděla jsem doma s telefonem v ruce a pořád dokola si přehrávala, kde přesně jsem měla poznat, že něco není v pořádku. Nejhorší bylo vědomí, že peníze jsem si odkládala dlouhé roky a zmizely během několika hodin kvůli rozhodnutím, která jsem udělala sama.

Nechápu, jak jsem mohla být hloupá

Od té doby jsem se svěřila jen jednomu člověku. Když se mě někdo zeptá, proč jsem poslední dobou opatrnější s výdaji, raději řeknu něco neurčitého. Stydím se totiž mnohem víc, než jsem čekala. Vždycky jsem byla ta, která ostatním říkala, aby si dávali pozor na podezřelé odkazy a nikomu neposílali citlivé údaje. Teď si připadám, jako bych tím jedním dnem zpochybnila všechno, co jsem si o sobě myslela. Nejde jen o peníze, i když jejich ztráta samozřejmě bolí. Mnohem horší je, že si sama v hlavě pořád opakuju, jak jsem mohla být tak hloupá. Kdyby se to stalo někomu blízkému, asi bych ho neodsoudila. U sebe ale tuhle shovívavost vůbec neumím najít a mám pocit, že si za všechno můžu sama. Jak se mám přestat trestat za chybu, která mě stála tolik peněz, když mám pocit, že jsem tomu měla dokázat zabránit?

Mohlo by se vám líbit

„Máma utratila všechny peníze a teď očekává, že ji budu živit,“ svěřuje se Alžběta

Ke komentáři na situaci paní Petry nás inspiruje klinický psycholog Robert Cuyler

Milá Petro,

děkuji za otevřenost, s jakou jste popsala nejen finanční ztrátu, ale hlavně stud, který po ní zůstal. Z vašeho příběhu je cítit, že se netrestáte jen za konkrétní chybu, ale že jste kvůli ní začala pochybovat sama o sobě. Jenže podvodníci právě spoléhají na tlak, naléhavost a důvěryhodně působící scénář – a naletět jim není důkazem hlouposti ani neschopnosti.

Zkuste se při zpětném hodnocení neptat jen „Jak jsem to mohla udělat?“, ale také „Co ten člověk udělal, abych uvěřila, že jednám správně?“. Dnes vidíte varovné signály s vědomím toho, jak celý příběh skončil, v dané chvíli jste ale měla k dispozici úplně jiné informace. Můžete si z té zkušenosti odnést větší opatrnost do budoucna, aniž by se z ní stal doživotní rozsudek nad vlastní inteligencí.

Mohlo by se vám líbit

„Po rozvodu mám vlastní peníze, ale máma mi pořád říká, co s nimi dělat,“ říká Dagmar

Peníze, o které jste přišla, jsou skutečná ztráta a není potřeba ji zlehčovat. Byla by ale další škoda, kdyby vám podvod kromě úspor vzal také vaše důvěru v sebe samu a možnost mluvit o tom bez studu. Zkuste k sobě postupně přistupovat stejně, jako byste přistoupila k někomu blízkému, kdo se ocitl ve stejné situaci. Přeji vám, aby se z téhle zkušenosti časem stalo něco, co vás naučilo větší obezřetnosti, ne něco, čím si budete donekonečna ubližovat.

Jak může Petra oddělit vlastní hodnotu a rozum od jedné velmi drahé chyby? A proč bývá stud po podvodu někdy stejně těžký jako samotná finanční ztráta? Přečtěte si také příběh Ivety, která má nepříjemný pocit, že své mámě něco dluží a chce mít klid.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Petra D.