„Nevím, jestli ho ještě chráním, nebo už ho nechávám trpět,“ říká Magda

Beny se mnou prošel velkou část života a byl vedle mě i v obdobích, kdy jsem se necítila dobře a neměla jsem chuť nikoho vidět. Vždycky mě donutil vstát, jít ven a soustředit se aspoň chvíli na něco jiného. Ještě před rokem jsme chodili pomalu na kratší procházky a já si říkala, že na svůj věk je na tom vlastně dobře.

Chci mu pomoct, ale nevím, jestli mu tím spíš neubližuji

Pak začal mít problém vstávat, postupně přestal zvládat schody a některé dny se mu nechce ani k misce. Pomáhám mu z pelíšku a při chůzi občas podklouzne, takže ho jistím, aby nespadl. Pořád ale existují chvíle, kdy zavrtí ocasem, má chuť na pamlsek nebo se ke mně přitiskne. Právě tehdy si říkám, že ještě nemůžu rozhodnout, že jeho život skončí.

Nevím, jak dál

Veterinář mi posledně opatrně řekl, že bych měla začít přemýšlet nad tím, jakou kvalitu života Beny ještě má. Od té doby ho sleduji skoro při každém pohybu a v hlavě si počítám dobré a špatné dny. Když má lepší ráno, okamžitě získám pocit, že jsme tu otázku otevřeli příliš brzy. Když ho večer vidím, jak se několikrát snaží zvednout a nejde mu to, přepadnou mě naopak výčitky, že ho nechávám trápit jen proto, že se nedokážu rozloučit.

Nejvíc se bojím toho, že neexistuje okamžik, kdy budu mít úplnou jistotu. Beny mi nemůže říct, co by chtěl, a rozhodnutí zůstane na mně. Po čtrnácti letech společného života se ale děsím, že ať udělám cokoli, budu si pak vyčítat, že jsem zvolila špatnou chvíli. Jak poznám, že už Benyho nedržím při životě kvůli němu, ale hlavně proto, že sama nejsem připravená ho nechat odejít?

Mohlo by se vám líbit

„Sousedka mi každý rok nosila koláče a přála k narozeninám, letos jsem zjistila, že o mě celé roky šířila pomluvy,“ svěřuje se Ludmila

Ke komentáři na situaci paní Magdy inspiruje veterinářka, doktorka Stephanie Bowes z webu Loved

Drahá Magdo,

děkuji za důvěru, se kterou jste popsala jednu z nejtěžších chvílí, jaké může člověk se svým zvířecím parťákem prožívat. Po čtrnácti společných letech je pochopitelné, že se zachytíte každého zavrtění ocasem nebo chuti na pamlsek a doufáte, že máte ještě společný čas. Zároveň je z vašich slov cítit, že už nepřemýšlíte jen o tom, jak moc Benyho potřebujete vy, ale především o tom, jak se ve svém životě cítí on.

Možná právě proto může být užitečné nesnažit se najít jeden dokonalý okamžik, který vám dá naprostou jistotu. Sledujte spíš delší obraz: zda Beny ještě dokáže pohodlně vstát, najíst se, pohybovat se a mít během dne chvíle, které mu přinášejí skutečné potěšení, nebo zda postupně převažuje námaha a nepohodlí. Promluvila bych si znovu otevřeně s veterinářem, který ho zná, a požádala ho o co nejkonkrétnější pohled na Benyho současnou kvalitu života i na to, co lze v nejbližší době očekávat.

Mohlo by se vám líbit

„Nikdy se nehádáme, manžel odmítá o čemkoliv mluvit, prý to nemá cenu řešit,‘“ svěřuje se Monika (58)

Ať ten okamžik přijde kdykoli, pravděpodobně nebude bez pochybností a bolesti. Rozhodovat za někoho, kdo vám nemůže říct, co chce, je právě proto tak těžké, ale láska k Benymu nemusí znamenat držet se každého dalšího dne za každou cenu. Může také znamenat být připravená chránit ho před chvílí, kdy už těch těžkých dnů bude příliš mnoho. Přeji vám, abyste při rozhodování dokázala vedle vlastního strachu z rozloučení co nejvíc slyšet i to, co vám Beny svým každodenním životem ukazuje.

Podle čeho může Magda poznat, že nastal správný čas se s Benym rozloučit? A jak se vyrovnat s tím, že takové rozhodnutí možná nikdy nebude působit úplně jistě? Přečtěte si také příběh Jany, která neví, jak se smířit s tím, že s manželem mají oddělené ložnice.

Zdroj: loved.vet, příběh poslala Jana Č.