Strach o staršího rodiče může vést dospělé děti k velmi razantním krokům. Když ale ochrana před podvody začne znamenat omezení přístupu k vlastním penězům, snadno se dotkne i důstojnosti a pocitu samostatnosti. Dobře míněná pomoc pak může působit jako převzetí kontroly.
Karel (78) už několikrát naletěl podvodníkům a přišel kvůli tomu o peníze. Jeho syn se začal bát, že by mohl přijít o další úspory. Bez Karlova souhlasu mu proto zrušil platební kartu a navrhl, že větší výdaje bude nově schvalovat on.
Syn mi bez dovolení zrušil platební kartu
Vím, že jsem udělal chyby. Jednou jsem uvěřil člověku po telefonu, podruhé jsem klikl na něco, na co jsem neměl. Můj syn mi pak dlouho vysvětloval, že musím být opatrnější, a já to chápu. Jenže pak jednoho dne přišel s tím, že kartu už používat nebudu. Nejdřív jsem si myslel, že si dělá legraci. Řekl mi, že je to pro moje dobro a že když budu chtít něco dražšího koupit, stačí mu říct. To mě úplně ponížilo. Jsou to moje peníze, které jsem si celý život vydělával a šetřil. Teď mám ve skoro osmdesáti prosit vlastního syna, jestli si můžu něco objednat nebo někam jet?
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Prý mě chrání
On tvrdí, že mě jen chrání, a možná má opravdu strach. Jenže já se od té chvíle necítím chráněný, ale hlídaný. Když chci něco zaplatit, musím přemýšlet, jestli to bude považovat za rozumné. Dokonce se mě ptal, proč potřebuji určitou částku v hotovosti, a to už jsem měl pocit, že jsem malý kluk. Chápu, že po tom, co se stalo, mi asi úplně nevěří. Ale nechci přijít o právo rozhodovat o vlastním životě jen proto, že jsem několikrát naletěl. Kdyby se mnou hledal jiné řešení, asi bych to snášel líp. Takhle mám pocit, že můj syn rozhodl za mě a ještě čeká, že budu vděčný. Jak může rodina chránit staršího člověka před podvody, aniž by mu vzala pocit, že stále rozhoduje sám o sobě a o svých penězích?
Ke komentáři k situaci Karla nás inspiruje profesorka psychologie Stacey Wood
Dobrý den, Karle,
je pochopitelné, že má váš syn po vašich zkušenostech obavy a chce zabránit tomu, aby se podobná situace opakovala. Ochrana ale může přestat působit jako pomoc ve chvíli, kdy o ní druhý člověk nerozhoduje spolu s vámi, ale za vás. Pokud stále rozumíte svým finančním rozhodnutím a jejich následkům, několik chyb samo o sobě neznamená, že máte přijít o možnost nakládat se svými penězi.
Mnohem přijatelnější může být hledat společně konkrétní pojistky proti podvodům. Můžete si například nastavit nižší limity pro některé platby, upozornění na pohyby na účtu nebo pravidlo, že u neobvyklého převodu či telefonické žádosti o peníze nejprve zavoláte synovi nebo bance. Taková opatření vás chrání, ale stále ponechávají konečné rozhodnutí ve vašich rukou.
Důležité je také synovi říct, že jeho strach chápete, ale způsob, který zvolil, ve vás vyvolává pocit ponížení a ztráty samostatnosti. Pomoc by měla být nastavena tak, abyste se necítil jako dítě, které musí žádat o svolení. Pokud by se někdy skutečně objevily vážné pochybnosti o vaší schopnosti bezpečně rozhodovat, je namístě řešit je odborně. Do té doby by rodinná péče měla znamenat především podporu a společně dohodnutou ochranu, ne automatické převzetí kontroly.
