Loajalita mezi přáteli často znamená stát při sobě i ve chvílích, kdy se něco pokazí. Jenže pomoc může mít hranici ve chvíli, kdy po nás druhý chce, abychom jeho problém aktivně zakrývali. Pak už nejde jen o podporu, ale také o otázku, zda se sami nestáváme součástí něčeho, s čím nesouhlasíme.
Nina (46) má svou kamarádku přes dvacet let a několikrát si navzájem pomohly v těžkých obdobích. Tentokrát se ale kamarádka dostala do vážných finančních problémů, které před rodinou a dalšími lidmi tají. Po Nině chce, aby potvrzovala její vymyšlené vysvětlení.
Dlouholetá kamarádka po mně chce, abych lhala kvůli jejím problémům
Když mi poprvé řekla, do jakých problémů se dostala, bylo mi jí líto. Udělala několik špatných finančních rozhodnutí, půjčila si peníze a teď se snaží všechno nějak ustát, aniž by se o tom dozvěděla její rodina. Nechtěla jsem ji soudit. Nabídla jsem jí, že si s ní sednu, pomůžu jí věci sepsat nebo budu u toho, až bude hledat řešení. Pak mě ale požádala o něco jiného. Některým lidem už totiž řekla smyšlený příběh, odkud peníze zmizely, a potřebuje, abych ho případně potvrdila. Nejdřív jsem myslela, že to říká v panice. Jenže potom mi přesně vysvětlovala, co mám říct, kdyby se mě někdo zeptal. V tu chvíli mi došlo, že po mně nechce jen podporu, ale aby se její lež stala i mojí.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Chci být loajální kamarádka
Když jsem jí řekla, že tohle dělat nechci, vzala to jako zradu. Připomněla mi, kolikrát ona stála při mně, a řekla, že skutečná kamarádka člověka v průšvihu nepodrazí. Jenže já ji nechci podrazit. Klidně jí pomůžu hledat cestu ven, vyslechnu ji nebo s ní budu při nepříjemném rozhovoru. Nechci ale lhát její rodině a potom přemýšlet, co všechno si musím pamatovat, aby se příběh nerozpadl. Navíc mám strach, že čím déle jí budeme pomáhat problém skrývat, tím déle bude moct odkládat skutečné řešení. Přesto mě její slova zasáhla. Máme za sebou tolik let přátelství, že nechci být člověk, který se od ní odvrátí právě ve chvíli, kdy je jí nejhůř. Jen nevím, jestli odmítnout lež znamená odmítnout i ji. Kde končí loajalita k dobré kamarádce a začíná moje vlastní odpovědnost za lež, kterou po mně chce vědomě udržovat?
Ke komentáři k situaci Niny nás inspiruje klinická psycholožka Randi Gunther
Zdravím Nino,
odmítnout účast na lži neznamená odmítnout kamarádku. Naopak jste jí nabídla pomoc, která může skutečně vést k řešení, jen jste nechtěla převzít odpovědnost za příběh, který si vytvořila, aby problém zakryla. Je pochopitelné, že vás její výčitka zasáhla, zvlášť když máte za sebou dlouhé přátelství.
Loajalita ale neznamená, že musíte udělat cokoli, o co vás blízký člověk požádá. Můžete jí dál říct, že při ní stojíte, že s ní půjdete do nepříjemného rozhovoru, pomůžete jí zorientovat se ve financích nebo budete naslouchat, když bude mít strach. Zároveň můžete jasně dodat, že lhát za ni nebudete a nechcete být součástí něčeho, co by vás později nutilo hlídat další a další verze příběhu.
Někdy právě odmítnutí krytí může být poctivější formou podpory než automatické přikývnutí. Kdybyste její lež potvrdila, problém by se tím nevyřešil, jen by se do něj zapojil další člověk. Vaše přátelství může unést i hranici, která druhého zklame. A jestli vás kamarádka opravdu potřebuje, možná pro ni bude nakonec cennější člověk, který jí pomůže nést důsledky pravdy, než někdo, kdo jí pomůže odkládat chvíli, kdy se jim bude muset postavit.
