Peníze mohou být pro staršího člověka nejen praktickou záležitostí, ale i symbolem samostatnosti a bezpečí. Když začne rodina zasahovat do toho, jak s nimi nakládá, může dobře míněná ochrana působit jako ztráta kontroly nad vlastním životem. Zvlášť když obě strany mají pro svůj postoj pochopitelné důvody.
Marta (75) byla celý život zvyklá platit hotově a určitou finanční rezervu mít doma. Její dcera ale po několika zprávách o podvodech a krádežích začala trvat na tom, aby větší částky zůstávaly v bance. Marta má pocit, že jí tím bere právo rozhodovat o vlastních úsporách.
Dcera mi zakázala vybírat větší částky
Hotovost mám ráda odjakživa. Když mám peníze fyzicky doma, vím, kolik mám k dispozici, a připadá mi to přehlednější než sledovat čísla na účtu. Neříkám, že bych doma schovávala celé jmění, ale větší rezervu jsem měla vždycky. Dcera z toho poslední dobou začala být nervózní. Pořád mi posílá články o podvodech, falešných policistech a lidech, kteří přišli o úspory. Jednou mě dokonce doprovodila do banky a před pracovnicí řekla, že nechce, abych vybírala vysokou částku.
To mě ponížilo. Chápu, že se bojí, ale já jsem své peníze celý život vydělávala a hospodařila s nimi sama. Najednou mám pocit, že musím obhajovat, proč si chci sáhnout na něco, co je moje.
Foto: Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Prý mě nenechá udělat chybu
Dcera říká, že mi nic nebere a jen se snaží zabránit problému, který už by potom nešel napravit. V tom jí rozumím. Vím, že doma může dojít ke krádeži a že všichni podvodníci dokážou být přesvědčiví. Jenže právě proto bych raději chtěla, aby se mnou mluvila a vysvětlila mi rizika, než aby rozhodovala místo mě. Když jí řeknu, že větší hotovost doma chci, odpoví, že je to nerozumné a že mě nenechá udělat chybu. Právě to slovo „nenechá“ mi vadí nejvíc.
Jsem pořád schopná rozhodovat sama za sebe, i když se jí moje rozhodnutí nelíbí. Zároveň nechci její obavy úplně shodit. Jen nevím, jak najít řešení, při kterém se budu cítit bezpečně a zároveň ne jako někdo, komu už vlastní peníze nepatří úplně do rukou. Jak najít hranici mezi rozumnou ochranou před finančním rizikem a právem člověka rozhodovat o vlastních penězích, i když jeho volba ostatním připadá nerozumná?
Ke komentáři k situaci paní Marty nás inspiruje advokát H. Dennis Beaver
Milá Marto,
vaše dcera má právo mít o vás strach a upozorňovat na rizika, ale její obava sama o sobě neznamená, že může převzít rozhodování o vašich penězích. Pokud rozumíte tomu, co může větší hotovost doma znamenat, je důležité, aby se s vámi jednalo jako s dospělým člověkem, ne jako s někým, komu je potřeba zabránit v každém rozhodnutí, které rodina nepovažuje za rozumné. Právě slovo „nenechá“ proto může být zraňující.
Zkuste rozhovor přesunout od otázky, kdo má pravdu, k tomu, jaké zabezpečení jste ochotná přijmout vy sama. Můžete se například domluvit na určité částce, kterou chcete mít doma, společně projít nejčastější podvody nebo si nastavit postup, že při neobvyklé žádosti o peníze nejdřív někomu zavoláte. Taková opatření vás mohou chránit, aniž by vaše dcera získala pocit, že musí vaše finance kontrolovat místo vás.
Hranice se může časem měnit, pokud by se jednou skutečně objevily potíže s orientací ve financích nebo s posouzením rizika. To ale není totéž jako situace, kdy vaše rodina pouze nesouhlasí s tím, jak se svými penězi zacházíte. Pomoc má největší smysl tehdy, když vám umožní zůstat co nejdéle samostatná a současně sníží rizika, ne když vás připraví o pocit, že vaše peníze i rozhodnutí jsou pořád vaše.