Gizela (50): Máma chce, abych odpustila bratrovi. On se mi ale nikdy pořádně neomluvil

Gizela (50) už několik let nemluví se svým bratrem poté, co kvůli němu přišla o značnou část úspor. Jejich matka má nyní zdravotní potíže a stále častěji prosí, aby se sourozenci usmířili. Gizela ale cítí, že k opravdovému smíření mezi nimi nikdy nedošlo.

Máma chce, abych odpustila bratrovi

S mým bratrem jsme si dřív nebyli úplně nejbližší, ale normálně jsme se vídali a nikdy mě nenapadlo, že jednou přestaneme mluvit úplně. Před několika lety mě požádal o finanční pomoc a já mu věřila. Nechci zacházet do všech podrobností, ale výsledkem bylo, že jsem přišla o velkou část peněz, které jsem si dlouho odkládala.

Nejhorší pro mě nebyla jen samotná ztráta, ale způsob, jakým se k tomu potom postavil. Neřekl mi pořádně, že ho to mrzí, nezačal peníze postupně vracet a spíš se tvářil, že bych měla chápat, že se dostal do složité situace. Po několika hádkách jsem kontakt ukončila. Naše máma tehdy říkala, že jsme oba tvrdohlaví, ale já jsem měla pocit, že vůbec nevidí rozdíl mezi tím, co udělal on, a tím, že jsem se rozhodla chránit sama sebe.

Bratrovi nevěřím

Teď má moje máma zdravotní problémy a všechno se znovu otevřelo. Při každé návštěvě mi říká, že nechce jednou odejít s vědomím, že její děti spolu nemluví. Několikrát mě prosila, abych byla ta rozumnější a udělala první krok, protože bratr prý neví, jak začít. Rozumím tomu, že ji naše rozdělená rodina bolí, a právě proto mě její slova zasahují. Jenže představa, že si s bratrem podáme ruce jen proto, aby byla máma klidná, mi připadá falešná.

On mi dodnes peníze nevrátil a nikdy se mnou otevřeně nemluvil o tom, co způsobil. Nechci se mstít a ani není pravda, že bych ho nenáviděla, jen už mu nevěřím. Současně se bojím, že pokud mámě nevyhovím a její stav se zhorší, budu si jednou vyčítat, že jsem jí nesplnila něco, na čem jí tolik záleželo. Má smysl pokoušet se o smíření s mým bratrem jen kvůli mámě, když mezi námi samotnými se vlastně nic nevyřešilo?

Mohlo by se vám líbit

„Táta po smrti maminky znovu našel lásku. Jenže já mám pocit, že jsme kvůli ní přišli o tátu,“ svěřuje se Kamila

Ke komentáři na situaci paní Gizely nás inspiruje psycholožka a terapeutka Harriet Lerner

Dobrý den Gizelo,

děkuji, že jste se s námi podělila o situaci, ve které se vedle staré křivdy přidává ještě strach, že jednou budete litovat, co jste kvůli mámě neudělala. Je pochopitelné, že její přání nechcete ignorovat, ale mezi vámi a vaším bratrem nezůstala jen obyčejná hádka, zůstala tam ztráta důvěry a problém, ke kterému se on dosud skutečně nepostavil. Samotné podání ruky by proto ještě nemuselo znamenat opravdové smíření.

Možná má smysl udělat malý krok, pokud ho sama chcete udělat, ale ne slíbit mámě výsledek, který nemáte plně ve svých rukou. Můžete vašemu bratrovi dát najevo, že jste ochotná si promluvit, pokud bude chtít otevřeně řešit to, co mezi vámi zůstalo. Smíření totiž potřebuje alespoň určitou ochotu na obou stranách a nemůže stát jen na tom, že vy budete „ta rozumnější“ a minulost se pro klid rodiny přejde.

Mohlo by se vám líbit

„O maminku se starám hlavně já, ale bratr chce rozhodovat o všem,“ stěžuje si Simona

Můžete respektovat maminčino přání a zároveň nezradit sama sebe. Pokud se rozhodnete kontakt obnovit, nemusí to znamenat návrat k někdejší blízkosti ani okamžité odpuštění – může to být jen možnost zjistit, zda se mezi vámi vůbec něco změnilo. A pokud bratr odpovědnost znovu odmítne, nebude to vaše osobní selhání ani důkaz, že jste pro svou mámu neudělala dost. Přeji vám, abyste se rozhodla způsobem, se kterým budete umět žít i vy sama, nejen vaše okolí.

Může Gizela splnit matčino přání, aniž by předstírala odpuštění, které necítí? A je smíření možné bez omluvy a převzetí odpovědnosti za minulost? Přečtěte si také příběh Lidky, která netuší, jak znovu vstoupí do třídy a začne učit.

Zdroj: bethkobliner.com, příběh poslala Gizela E.