„Matka mi v devětapadesáti řekla, že muž, kterému jsem říkala táto, nebyl můj otec,“ říká Iveta

Iveta (59) se od své stárnoucí matky dozvěděla, že muž, kterého celý život považovala za svého otce, jejím biologickým otcem nebyl. Její táta už zemřel a matka odmítá o minulosti dál mluvit. Iveta ale začala přemýšlet, zda může svého biologického otce ještě najít.

Matka mi teď prozradila, že můj táta nebyl můj otec

Máma mi to řekla skoro mezi řečí a dodnes nechápu, proč právě teď. Nejdřív jsem si myslela, že jsem ji špatně pochopila. Muž, který mě vychoval, vozil mě jako malé dítě na výlety a kterému jsem byla u postele, když umíral, prý nebyl můj biologický otec. Najednou mi hlavou začaly běžet desítky otázek. Věděl to? Věděli to další příbuzní? Proč mi to nikdo neřekl dřív?

Máma mi dala jen pár kusých informací a pak řekla, že už je to dávno a nemá cenu se v tom vrtat. Jenže pro ni je to možná minulost, pro mě je to nová informace. Od té chvíle se dívám na staré fotografie a přemýšlím, komu se vlastně podobám. Přitom nechci nijak zpochybňovat člověka, který mě vychoval. Pro mě pořád zůstává tátou.

Mám to nechat být

Zároveň ale cítím potřebu zjistit, kdo byl ten druhý muž. Podle toho, co moje máma naznačila, je možné, že ještě žije, a možná ani netuší, že má dceru. Část mě by chtěla začít hledat, druhá se bojí, co všechno tím otevřu. Mohla bych zasáhnout do života úplně cizí rodiny a zjistit věci, které mě ještě víc zraní. Máma mě prosí, ať to nechám být, protože podle ní by pátrání už nikomu nic dobrého nepřineslo. Jenže právě to mě rozčiluje.

Ona měla skoro šedesát let na to, aby se s pravdou nějak vyrovnala, zatímco já ji dostala najednou a mám dělat, jako by se nic nestalo. Nejde mi o hledání náhradního otce. Chci jen vědět, odkud pocházím a proč přede mnou tak zásadní část mého příběhu celý život tajili. Mám právo začít pátrat po svém biologickém otci, i když si moje matka přeje, aby rodinné tajemství zůstalo navždy minulostí?

Mohlo by se vám líbit

Luboš (45 let): Opilý strýc pronesl, že syn vypadá, jako by ani nebyl můj. Mám podezření, že manželka udělala hroznou věc

Ke komentáři na situaci paní Ivety nás inspiruje psychoterapeutka Jodi Klugman-Rabb

Milá Iveto,

není divu, že pro vás věta „už je to dávno“ vůbec nefunguje. Pro vaši maminku jde o příběh starý desítky let, ale vy jste se o něm dozvěděla teprve teď a potřebujete si ho teprve zařadit do vlastního života. Touha vědět, odkud pocházíte, přitom nijak nesnižuje vztah k muži, který vás vychoval a kterého dál považujete za svého tátu.

Nemusíte ale udělat všechno najednou. Nejdřív si můžete ujasnit, co vlastně hledáte – jméno, zdravotní a rodinnou historii, potvrzení původu, nebo případně kontakt – a podle toho postupovat. Má smysl také počítat s tím, že odpovědi nemusí být příjemné, biologický otec nemusí chtít vztah nebo jeho rodina nemusí o ničem vědět; to jsou důvody k opatrnosti, ne nutně k úplnému mlčení.

Mohlo by se vám líbit

“Moje dcera zjistila, že není biologickou dcerou svého otce. Chce znát toho pravého,” je smutná Margita

Vaše maminka může mít své důvody, proč by nejraději minulost znovu neotevírala, ale její potřeba klidu a vaše potřeba znát vlastní příběh nejsou totéž. Nemusíte jí slíbit, že pátrat nebudete, jen proto, aby se ona nemusela vracet k něčemu bolestivému nebo nepříjemnému. Zkuste si dovolit postupovat vlastním tempem a s vědomím, že hledáte informace o sobě, ne náhradu za otce, kterého jste celý život měla. Přeji vám, aby vám případné odpovědi přinesly hlavně větší jasno, ne pocit, že musíte přepsat všechno, co jste dosud o své rodině cítila.

Jak se vyrovnat se zjištěním, které po desítkách let změní pohled na vlastní původ? A komu vlastně patří právo rozhodnout, zda se dávné rodinné tajemství smí znovu otevřít? Přečtěte si také příběh Veroniky, kterou manžel nutí zhubnout a tvrdí, že je to pro manželčino dobro.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Iveta Š.