Před 66 lety vědci vypočítali, že lidstvo dospěje k absurdnímu přelidnění právě 13. listopadu 2026. Jejich předpověď se naštěstí nenaplnila. Zatímco tehdy se svět obával nekontrolovaného populačního růstu, dnes odborníci stále častěji upozorňují na opačný problém. Porodnost klesá, lidé odkládají rodičovství a stále více z nich děti vůbec neplánuje. Může se jednou stát, že lidstvo skutečně vymře, tentokrát ale z úplně jiného důvodu?
Pátek 13. listopadu 2026 měl být podle matematického modelu tří vědců posledním dnem lidstva. Jejich výpočet z roku 1960 vycházel z předpokladu, že počet obyvatel Země poroste stále rychleji, až dosáhne nekonečna. Dnes víme, že se tak nestalo. Změnily se společenské podmínky, životní styl i rozhodování lidí o rodičovství. Velkou roli sehrála dostupnější antikoncepce, vzdělávání žen a možnost plánovat rodinu. Jenže demografická situace se mezitím obrátila téměř naruby. A tak se nabízí otázka: Pokud nás kdysi mělo být příliš mnoho, nehrozí nám v budoucnu opačný extrém?
Antikoncepce změnila pravidla hry. Dětí se rodí stále méně
Ještě v polovině 20. století připadalo na jednu ženu na světě v průměru přibližně pět dětí. Dnes je to zhruba 2,2 dítěte a podle projekcí OSN bude toto číslo dál klesat. Nejde přitom jen o Evropu nebo ekonomicky vyspělé země. Nižší porodnost se postupně prosazuje také v regionech, kde byly ještě donedávna běžné početné rodiny.
Důvodů je celá řada. Ženy i muži déle studují, budují kariéru, později vstupují do partnerských vztahů a rodičovství odkládají do vyššího věku. Roli hrají také vysoké náklady na bydlení, nejistota, obtížné slaďování práce a rodiny nebo prostě rozhodnutí, že děti do svého života nechtějí. Antikoncepce umožnila plánovat počet potomků i život zcela bez nich.
Kolik dětí musí mít ženy, aby lidstvo nevymřelo?
Demografové používají pojem takzvaná úhrnná plodnost. Jde o průměrný počet dětí, které by se narodily jedné ženě během jejího reprodukčního období, pokud by platily současné míry plodnosti. Pro dlouhodobé zachování přibližně stejného počtu obyvatel bez přistěhovalectví je v zemích s nízkou úmrtností potřeba zhruba 2,1 dítěte na ženu. Jedno dítě totiž nenahradí oba rodiče a část populace se navíc nedožije reprodukčního věku. Pokud se porodnost dlouhodobě drží pod touto hranicí, populace má tendenci stárnout a postupně se zmenšovat.
Představa, že by lidstvo jednou zaniklo proto, že se přestanou rodit děti, je matematicky představitelná, nikoli však současnými demografickými projekcemi časově předpovězená. Zatím nás čeká především stárnutí populace, proměna pracovního trhu a větší tlak na důchodové i zdravotní systémy.
OSN ve zprávě World Fertility 2024 uvádí, že světová plodnost klesla ze 4,8 dítěte na ženu v roce 1970 na přibližně 2,2 v roce 2024. Do roku 2100 se očekává další pokles, přibližně na 1,8 dítěte na ženu.
OSN ve svých projekcích očekává, že světová populace bude ještě několik desetiletí růst. Vrcholu by měla dosáhnout přibližně v polovině 80. let tohoto století, kdy by na Zemi mohlo žít asi 10,3 miliardy lidí. Poté se předpokládá pozvolný pokles, do konce století zhruba na 10,2 miliardy. V té době ale pár dospělých zplodí dle dohadů již jen zmíněných 1,8 dítěte a lidstvo jako takové začne vymírat.
Vymřeme ještě v tomto tisíciletí?
Pokud bychom od teď do budoucna pokračovali po přímce se stejným průměrným poklesem jako mezi roky 2024 a 2100, stejným tempem by hodnota porodnosti klesla k nule přibližně kolem roku 2442. Poslední žijící generace by mohla dožívat ještě několik dalších desetiletí, nové děti by se ale již masově nerodily. V takovém spekulativním scénáři bychom se tedy dostali přibližně k roku 2500, kdy by na Zemi mohli zemřít poslední lidé. Jde samozřejmě o hypotetickou matematickou extrapolaci, nikoli o vědeckou předpověď.
Příběh pátku 13. listopadu 2026 tak nabízí pozoruhodnou ironii. Před šedesáti lety se vědci pokoušeli varovat před světem, ve kterém bude lidí nekonečně mnoho, a hrozilo, že se tu vedle sebe umačkáme. Dnešní odborníci zase zkoumají, jak se společnost vyrovná s tím, že se rodí méně dětí. Ani jeden z těchto trendů ale sám o sobě neurčuje přesné datum konce lidstva. Budoucnost totiž nezávisí jen na matematické rovnici, ale také na rozhodnutích, která lidé budou dělat v dalších generacích.
Demografové mají oprávněné důvody k obavám. V některých zemích je porodnost mimořádně nízká a populace se už nyní zmenšuje. Pokud by se podobný trend rozšířil na celý svět a trval po mnoho generací, počet obyvatel by mohl postupně klesat stále výrazněji. Vše samozřejmě závisí na budoucím vývoji porodnosti, úmrtnosti, medicíny i společenských podmínek.
Představa, že lidstvo jednou zmizí nikoli kvůli válce, pandemii nebo přírodní katastrofě, ale proto, že se přestanou rodit děti, působí skoro neuvěřitelně. Přesto nás nutí zamyslet se nad tím, jak bude vypadat svět za několik staletí. Budou lidé stále chtít zakládat rodiny a předávat život dalším generacím? Nebo se rodičovství stane pro stále větší část společnosti něčím, bez čeho si dokáže představit budoucnost?
Možná stojí za to připomenout si, že zatímco v minulosti jsme se báli, že nás bude příliš mnoho, dnes se učíme žít s obavou, že nás jednou může být příliš málo.
Zdroje: Svět ženy, OSN: World Fertility 2024, IMF: The Debate over Falling Fertility, Journal of Economic Perspectives: The Likelihood of Persistently Low Global Fertility
Pravda o dospívání Žilkové: Přísný otec ji zrazoval od herectví a zvířecího mazlíčka jí naservíroval k obědu
