Světový den populace přináší otázku, zda zvládneme uživit 8 miliard lidí, nebo míříme ke kolapsu

Pokud máte pocit, že v ranní tramvaji je v poslední době těsno, nejde o paranoidní přelud. Je nás prostě moc. Toto téma se navíc netýká jen vědeckých kabinetů, ale každého z nás. Bez ohledu na to, zda pamatujete černobílou televizi, nebo neudržíte krok bez nejnovějšího chytrého telefonu.

Sto let divokého lidského růstu

Za pouhých sto let se lidstvo stihlo zčtyřnásobit, což nemá v dějinách obdoby. Absolutní extrém nastal mezi lety 1975 a 2011, kdy na planetě přibyly tři miliardy lidí. Dnes už dýcháme na záda osmimiliardové hranici a kolem roku 2037 pokoříme devítku.

Každý den se tahle globální rodinka rozroste o dalších dvě stě tisíc krků. Může za to moderní medicína i nevídaný životní komfort.

Přelidnění a velký demografický paradox

Zatímco globální počítadlo tiká zběsilým tempem nahoru, vědci začínají bít na poplach kvůli postupnému vylidňování. Celé dvě třetiny lidstva momentálně obývají oblasti, kde porodnost padá pod kritickou úroveň. Na začátku sedmdesátých let měla průměrná žena přes čtyři děti, dnes ani dva a půl.

Polovina světa tak neví, kam dřív skočit, a druhá polovina zavírá mateřské školy.

Mohlo by se vám líbit

Světový den dárců krve. Znát svou krev znamená víc než vědět, jakou máte krevní skupinu

Vymírání starého evropského kontinentu

Nejlepším příkladem tohoto vrtochu je Evropská unie, která od roku 2020 regulérně vymírá. Mladá generace má zkrátka jiné priority než jejich rodiče. Než si pořídí dítě, chtějí vystudovat, procestovat svět a splatit dluhy.

Jenže biologie na kariéru nepočká. S věkem plodnost neúprosně mizí, což nás dovedlo do stádia, kdy každý šestý dospělý na planetě bojuje s neplodností.

Spotřeba zdrojů na dluh planety

Zatímco evropské porodnice zejí prázdnotou, nárůst obyvatelstva v jiných částech světa ždíme planetární zdroje. Zeměkoule je stále jen jedna a nafouknout se odmítá. Všichni ti noví lidé potřebují čistou vodu, jídlo a střechu nad hlavou.

Výsledkem je brutální tlak na zemědělskou půdu. Z polí sice ždímáme maximum, ale za cenu chemie, která z úrodné hlíny dělá mrtvý substrát bez života.

Mohlo by se vám líbit

Den Země není jen další svátek. Zkuste i vy udělat snadné kroky, které naší planetě pomůžou

Bohaté státy versus chudé regiony

Nejhůř planetu paradoxně devastují ty nejbohatší země, přestože v nich kolébek spíš ubývá. Stačí se podívat na to, kolik proudu prosvítíme, jak moc cestujeme a jak často střídáme telefony. Naše pohodlí zkrátka stojí šílené množství surovin.

Kdybychom všichni žili na vysoké noze jako průměrný Evropan, zničili bychom hned několik planet. Rozvojové státy jsou v tomhle mnohem dál, lidé v nich sice bojují s nedostatkem jídla, ale aspoň zemi neničí.

Mohlo by se vám líbit

Mezinárodní den albinismu je připomínkou jedinečnosti i výzev, kterým lidé s touto zvláštností čelí

Budoucností je jedině udržitelný rozvoj

Únikovou cestou z téhle šlamastyky je formule zvaná udržitelný rozvoj. Měli bychom zkrátka žít tak, abychom uspokojili své současné potřeby, ale nesežrali přitom všechny suroviny našim dětem.

Spojuje se tu odpovědnost starších generací a energie těch mladších. Realizace v běžném životě je ale těžká. Musíme sakra rychle zkrotit nenasytnost západního světa a omezit zbytečné plýtvání.

Technologická řešení pro záchranu krajiny

Klíčem k úspěchu bude přechod na technologie s rozumem, které nebudou drancovat přírodu. Musíme se začít chovat k půdě a vodě tak, aby po nás nezůstala jen vyprahlá poušť.

Zároveň je nutná osvěta. V chudých částech světa musíme pomoci s plánováním rodičovství, a v naší vymírající Evropě zase podpořit mladé rodiny, aby se nebály mít dětí víc a dřív, než jim ujede biologický vlak.

Světový den polibku: Co dělá obyčejné líbání s naším tělem?

Zdroje: unica.cz, adra.cz

Galerie: Světový den populace přináší otázku, zda zvládneme uživit 8 miliard lidí, nebo míříme ke kolapsu

3 fotky 4 fotky