Den Země není jen další svátek. Zkuste i vy udělat snadné kroky, které naší planetě pomůžou

Historie tohoto svátku je velmi zajímavá a ukazuje, jak se dobrý úmysl může přerůst v obrovskou věc. Všechno to odstartovalo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let ve Spojených státech amerických. Tehdy se senátor Gaylord Nelson, dlouhodobě znepokojený zhoršujícím se stavem životního prostředí a obrovskými úniky ropy v kalifornské Santa Barbaře, rozhodl jednat. Spojil síly s mladým a dravým aktivistou Denisem Hayesem, aby společně 22. dubna 1970 přivedli do ulic dvacet milionů Američanů.

Den Země 22. dubna: Jak to všechno začalo 

Původně studentská akce, která se svezla na vlně tehdejších protestů proti válce ve Vietnamu, zafungovala skvěle. Výsledky na sebe totiž nenechaly dlouho čekat a v USA brzy poté vznikla Agentura pro ochranu životního prostředí. Hned vzápětí prošly důležité zákony o čistotě ovzduší, vody a ochraně ohrožených druhů. Přesto trvalo dalších dvacet let, než se svátek rozšířil i za oceán. Až v roce 1990 se akce stala skutečně celosvětovou, přičemž se k ní vůbec poprvé připojila i Česká republika. Dnes aktivity zastřešuje organizace Earth Day Network ve více než 193 zemích a zapojuje se do nich přes miliardu lidí.

Proč vlastně potřebujeme den věnovaný planetě

Zkuste si schválně představit, kolik zbytečného plastu vám denně projde rukama. Současná produkce tohoto materiálu se celosvětově šplhá ke 380 milionům tun ročně. Jen za posledních deset let jsme ho vyrobili více než za celé minulé století. Za jedinou minutu svět zasype milion plastových tašek, přičemž mnohé z nich splní svůj účel za dvacet minut cestou ze supermarketu ke dveřím bytu. Potom skončí v koši. Zmizí nám z očí, ale nezmizí z planety. Zůstanou tu s námi klidně další stovky let, jen se rozpadnou na malé částečky.

Svátek nám poměrně nevybíravě připomíná, že jsme se dostali do bodu zlomu. Ochrana životního prostředí přestala být volbou pro volný čas, je to nutnost pro zachování naší existence. Toxické látky z rozpadajících se mikroplastů pronikají do půdy, vodních zdrojů a nakonec i do krevních oběhů. Stali jsme se doslova konzumenty vlastního odpadu. Den Země nás tedy přiměje zastavit se a zhodnotit, jaké stopy za sebou reálně zanecháváme.

Voda nad zlato a konec doby plastové

Měnit osobní zvyky se nám občas moc nechce. Ale nikdo po vás naštěstí nechce, abyste zítra odevzdali klíče od auta, odstěhovali se na strom a živili se kořínky. Zcela postačí, když se v běžném životě začneme chovat s větším respektem k naší planetě. Začít můžeme u toho vůbec nejběžnějšího, u obyčejné vody. Z celkového množství, které jako lidstvo vyčerpáme, reálně využijeme jen něco málo přes čtyřicet procent a zbytek odteče bez užitku do kanálu. Přitom stačí zkrátit horkou ranní sprchu o pár minut. Když k tomu přidáte zavírání kohoutku při mytí nádobí nebo čištění zubů, hned ušetříte několik litrů vody každý den.

S užíváním plastů je to podobné. Místo toho, abyste každý den kupovali balenou vodu v PET lahvi, pořiďte si zkrátka jednu pořádnou znovupoužitelnou lahev. Kelímky na kávu, které se po jednom espressu vrší po tisících v pouličních koších, snadno nahradíte vlastním termohrnkem. Ušetříte tak nejen přírodu, ale u mnoha obchodníků dostanete i slevu na samotný nápoj. Totéž platí pro běžné nákupy potravin. Látková taška a sada pratelných sáčků na zeleninu a pečivo zredukují hromadu odpadu na naprosté minimum. 

Nahlédněme pod pokličku

Další obrovský prostor k vylepšení je v našich lednicích. Každý rok se celosvětově vyhodí asi třetina vyprodukovaných potravin, což jen v Evropě představuje neuvěřitelných 88 milionů tun jídla. Nakupujte raději častěji a jen to, co opravdu zvládnete sníst. Když už vám přece jen nějaké suroviny zbydou, zkuste je zamrazit. Skvělým tipem jsou i komunitní aplikace typu Zachraň jídlo či Nesnězeno, ve kterých místní restaurace a pekárny nabízejí se slevou jídlo, které by jinak skončilo v popelnici.

Otázkou k zamyšlení je i celková skladba našeho jídelníčku. Snížení spotřeby masa, obzvláště toho z obřích průmyslových velkochovů, by planetě výrazně odlehčilo. Na vyprodukování jediného kilogramu hovězího masa totiž proteče třeba i patnáct tisíc litrů vody. Dopřejte si proto občas bezmasý den. A když už si maso dopřejete, zkuste se porozhlédnout po lokálním dodavateli či farmářských trzích. Podpoříte pěstitele z vlastního kraje, váš steak k vám nepoletí přes půl planety a dané zvíře s největší pravděpodobností prožilo o poznání snesitelnější život.

Šatník a zásuvky plné nevyužitých možností

Textilní průmysl patří mezi největší globálními znečišťovatele. K výrobě oblečení se spotřebuje velké množství vody a takzvaná rychlá móda nás nutí neustále dokupovat podřadné svetry, které po třetím vyprání ztratí tvar. V tomto ohledu je mnohem lepší „slow fashion“, kdy upřednostňujete kvalitu před jeho kvantitou. Prohledat můžete občas i pulty second handů nebo starší vytříděné kousky darujte a pošlete dál. Většina lidí má dnes skříně přecpané věcmi, které už dva roky nevytáhly.

Jak hospodařit s energiemi

Asi už nikdo z nás nenechává svítit světla v prázdných pokojích, ale pomoci může i nepřetápět zbytečně obývák nebo jiné místnosti, ve kterých netrávíme čas. Pomoci může i výměna agresivní chemie za ekologické prací a čisticí prostředky, které seženete v každé druhé drogerii. Tyto přípravky neobsahují látky likvidující vodní organismy a často čistí podobně jako ty chemické. Nebo zkuste nechat alespoň jedno odpoledne auto v garáži a projeďte se na kole. Pečlivě sešlápněte tu prázdnou krabici od bot, než ji hodíte do modrého kontejneru, nebo si k ranní kávě neberte plastové brčko. Konec konců, planetu, která se s námi potichu dělí o všechno své bohatství, máme jenom jednu.

Zářící mobily nám v noci masakrují mozek. Geniální Češka odhalila šokující pravdu o tom, jak si nevratně ničíme životy