Sociální izolace zvyšuje riziko demence. Proč byste se neměli zavírat do ulity a kde najít nové přátele i ve zralém věku

Stárnutí s sebou přináší věci, se kterými tak nějak počítáme. Ráno nás bolí záda, svaly už nejsou tak silné jako dřív a celý svět nám připadá rychlejší než my. Jenomže s přibývajícími lety se do našich životů vkrádá ještě jeden problém, stáváme se sociálně křehcí. Naše rodinné a přátelské vazby se začínají pomalu drolit. Ubývá těch, ke kterým máme skutečně blízko, a přicházíme o ty, o které se můžeme opřít, když jde opravdu do tuhého. A přesně tenhle úbytek sociálního bezpečí dává naši hlavě pořádně zabrat.

Sociální izolace zvyšuje riziko demence

Většinou si vůbec neuvědomujeme, jak moc je náš společenský život svázaný s fyzickým zdravím. Když lékaři dokážou včas odhalit právě onu sociální křehkost, umí poměrně přesně předpovědět, u koho se v budoucnu rozvine demence. U lidí se slabými sociálními vazbami se totiž podle studie zvyšuje riziko kognitivních poruch o plnou polovinu víc oproti lidem, kteří žili aktivním společenským životem. Navíc je strašně důležité rozlišovat mezi tím, jestli jsme fyzicky sami, nebo se jen sami cítíme. Můžete žít v plném domě lidí, a přesto si připadat absolutně nepochopení a odříznutí. Právě tento vnitřní stres z osamění časem naruší imunitu a nechává na mozku nevratné stopy.

Mohlo by se vám líbit

Proč nás zážitky uspokojí více než majetek a proč už jen samotné plánování cesty zlepší duševní zdraví

Ztráta paměti a společenská izolace: Začarovaný kruh, který urychluje demenci

Mezi samotou a úbytkem mozkových funkcí existuje jistá spojitost. Stejně jako samota poškozuje mozek, pak ve chvíli když naše kognitivní schopnosti začnou slábnout, začnou se narušovat socální vazby. V raných fázích demence si totiž svůj stav často velmi dobře uvědomujeme, a protože se nám hůře hledají slova, začneme se cítit nejistě nebo přímo trapně. A tak se raději stáhneme do ústraní. Přestaneme chodit ven, rušíme rodinné návštěvy a omezíme kontakt s okolím na naprosté minimum. Tím se ale kruh uzavírá a mozek bez potřebných vnějších stimulů chřadne ještě rychleji. V Česku je to navíc hodně palčivé téma, protože sami v domácnostech žije více než třetina lidí nad pětašedesát let. U osmdesátníků se s pocitem osamělosti potýká dokonce až čtyřicet procent populace, a to především ovdovělé ženy.

Jak zahnat osamělost a najít nové sociální vazby

Vymanit se z izolace vyžaduje trochu odvahy, zvlášť když máte pocit, že ve vašem nejbližším okolí už nezbyl nikdo, komu byste mohli jen tak zavolat a popovídat si. Čekat, až někdo sám od sebe zazvoní u dveří, se nemusí vyplatit. Úplně prvním krokem k nápravě může být budování takzvaných slabých vazeb. Zkuste začít chodit pravidelně ve stejný čas do stejné pekárny, místní knihovny nebo do parku. Časem budete potkávat stejné tváře, s kterými nejprve prohodíte pár vlídných slov a časem se třeba zapovídáte. 

Mohlo by se vám líbit

Samota jako největší strašák seniorů: Jak se vyhnout osamělosti ve stáří? Poradí sami senioři

Pokud chcete být aktivnější, podívejte se po možnostech přímo u vás v okolí. Výborným odrazovým můstkem bývají nejrůznější komunitní centra, kluby seniorů, univerzity třetího věku nebo lokální kurzy. Právě na takových místech narazíte na lidi, kteří jsou na tom úplně stejně jako vy a sami aktivně hledají společnost. Obrovský smysl dává také zapojení do dobrovolnictví, které vás úplně přirozeně vtáhne do dění. Když nabídnete pomocnou ruku v nedalekém útulku pro zvířata, v charitě nebo při organizování sousedských akcí, naprosto nenuceně se propojíte s novými tvářemi. A co víc, získáte zpátky ten nesmírně důležitý pocit užitečnosti a smysluplnosti, který umí rozehnat i ty nejtěžší nánosy osamělosti.

Jak oklamat čas a omládnout o celé roky: Tyto obyčejné zvyky prokazatelně snižují biologický věk