Demence nebo také Alzheimerova choroba jsou nemoci, které berou lidem jejich zdraví, paměť a stávají se z nich jiní lidé, než jak jsme je znali. Někdo je lítostivý a jiný zase zlý a nespokojený se vším. Je to však často jen skrytý strach, protože přesně netuší, co se kolem něj děje. Podobný problém má paní Mirka. Její maminka je ale bohužel zlá a Mirka si není jistá, jestli ji vzít doma na Vánoce. Přitom jí moc lituje.
Paní Mirka (54) se snaží starat o svou nemocnou maminku. Je umístěna v pečovatelském domě, kde má neustále k dispozici lékaře, sestry a pomoc. Dcera za ní chodí každý den. Alespoň na hodinku denně. Její maminka má dobré i špatné dny. V těch je zlá, obviňuje všechny kolem sebe, je sprostá, křičí nebo lidem ubližuje. A proto jí paní Mirka nechce na Vánoce doma. Kvůli své dceři a vnučce, která je malá a těší se na Ježíška.
Moje máma má demenci a je zlá, nechci ji doma na Vánoce
Když to říkám nahlas, připadám si jako ta nejhorší dcera na světě. Ale pravda je, že letos nechci mít svou mámu o Vánocích doma. Ne proto, že bych ji neměla ráda. Ale proto, že už mě její chování ničí a nechci, aby zničilo první opravdové Vánoce mojí vnučky. Moje máma bývala veselá, laskavá ženská, která pekla nejlepší linecké a zpívala koledy falešně, ale s chutí. Jenže poslední roky se mění.
Zapomíná, vyvádí kvůli maličkostem, je hrubá, někdy dokonce sprostá. Má pocit, že všichni kolem jsou pitomci nebo neschopní. A když se jí něco nelíbí, klidně to řekne nahlas, bez ohledu na to, kdo stojí vedle ní. Loni se rozčílila na tři různé lidi během jediné procházky, kdy s námi byla i moje vnučka, její pravnučka. Jsem prý „zblblá z moderní výchovy“, když jsem jí jen poprosila, aby nenadávala před malou. A letos… letos to nedám. Moje vnučka bude poprvé vnímat Vánoce. Píše Ježíškovi dopisy, skládá si na talířek cukroví pro „andílky“, a když vidí světýlka, třpytí se jí oči. Nemůžu riskovat, že moje máma bude brblat, že „Ježíšek neexistuje“ nebo že „děcka jsou dneska rozmazlený“. Nemůžu pořád stát přilepená u ní a kontrolovat každou větu, každý její pohled.
Já chci klid. Chci se posadit ke stromku se svým mužem, dcerou, zetěm a vnučkou a dívat se, jak malá běží ke dárkům s nadšením, které člověk zažije jen párkrát v životě. Chci si to zapamatovat tak, jak to má být, teplo, světlo, rodina. Ne hádky. Ne napětí. Ne sprosté poznámky. A tak jsem poprvé v životě řekla mámě, že letos Vánoce bude trávit u tety, kde je víc lidí a kde se o ni dokážou postarat ve větším provozu. Na mě se okamžitě sesypala hromada výčitek. Že jsem nevděčná. Zlá. Že ji chci odstavit, protože už není mladá. A že jsem se úplně zbláznila. Možná trochu ano. Ale taky vím, že mám právo chránit svou vlastní rodinu a své vlastní Vánoce. Možná jednou přijde čas, kdy ji budu muset vzít k sobě, kdy už to nepůjde jinak. Ale letos… letos chci, aby Ježíška viděla jen má vnučka. Ne aby ho moje máma proklela mezi dveřmi. Jsem špatná dcera? Mám občas výčitky svědomí a nevím, jestli jsem se rozhodla správně.
Doporučujeme
reklama
Vyjádření psycholožky Karin Wolfové
Milá Mirko, z toho, co píšete, je znát, jak jste ohleduplná a jak Vám záleží na tom, abyste přispěla k pozitivnímu zážitku (nejen) vnučky. Vánoce jsou bohužel často zdrojem traumatických zkušeností a oceňuji, že něco takového Vy své vnučce nepřejete, a zároveň aktivně přispíváte k tomu, aby nic takového nezažila, co by ji mohlo pronásledovat celý její život. Staří lidé časem často ztrácí sebekontrolu a sebereflexi, pokud chcete ještě své mamince napsat dopis, kde byste jí vše více vysvětlila, možná, že to časem pochopí, a možná, že nikdy. To už nechejte kdyžtak na ní. Při psaní dopisu máme více prostoru to, co sdělujeme, promyslet, vážit každé napsané slovo, zabývat se tím, jak to na příjemce bude působit, a zároveň i jemu dáváme prostor, aby to, co četl, dokázal zpracovat. Pokud se do toho pustíte, pište svou rukou dopis v ICH formě. Popište, co Vás trápí, co se Vám nelíbí na situacích, kterých jste byla svědkem, pište o svých obavách a starostech, týkajících se Vašich blízkých. Nepište nic o Vaší matce a jejím chování, popisujte jen to, co se děje s Vámi, nepopisujte to, co ona dělá, pište dopis jen z úhlu svého vnitřního prožívání.
Klidně zmiňte i své zkušenosti s Vánoci z Vašeho dětství, ale jen jako ukázku toho, jak pro Vás klidné a radostné Vánoce byly důležité. Hledejte a pokud ji najdete, tak i použijte, pouze pozitivní zkušenost, kterou byste mohla uvést jako příklad toho, co si přejete zažít s Vaší vnučkou a co i jí přejete, aby ona zažila. Ukázka z Vašeho dětství by neměla sloužit a vyznít jako výtka směrem k Vaší matce, jak i Vám zkazila před mnoha lety Vánoce a dětství. Měla by být inspirací a důkazem, že je možné i nyní, když zkusíte dělat to, co už dříve zafungovalo, zažít společně krásné Vánoce.
Až se vypíšete ze svých pocitů a obav, a případně uvedete svou dřívější pozitivní inspirativní zkušenost, navrhněte, jak byste (v množném čísle) mohli situaci řešit tak, aby to pro Vás všechny (příště) fungovalo. Na závěr vaši maminku vybídněte k tomu, aby se také vyjádřila písemně, protože Vám záleží na jejím názoru. Pokud se bude její reakce na Váš dopis velmi odlišovat od Vašich konstruktivních a ohleduplných návrhů, zvažte individuální nebo rodinnou psychoterapii, kde byste mohla najít řešení, abyste se situací dál netrápila. Držím Vám palce, abyste situaci zvládla ustát, a přeji Vám ty nejkrásnější Vánoce, co si společně s vnučkou můžete užít.
Mgr. et Mgr. Karin Wolfová
Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.
