Péče o rodinu a pomoc dospělým dětem je pro mnoho rodičů absolutně přirozená. Naopak se většina rodičů těší, až se stanou prarodiči a budou moci vnoučata rozmazlovat. Jenže kde je hranice mezi pomocí a neustálým využíváním? Jak se rodiče mají zapojit, aniž by se svým dětem pletli do života a zároveň neztratili sami sebe? Paní Anna (71) dostala od dcery nabídku hlídat vlastní vnučku za peníze.
Paní Anna (71) pracovala roky jako prodavačka. Měla tu práci ráda, byla mezi lidmi, měli dobrou partu v práci. Když odešla do důchodu, ještě pár hodin týdně pomáhala a pracovala. Pak už to nešlo a zůstala doma. Nemá moc peněz, žije skromně a občas počítá každou korunu a to, co si koupí si pečlivě promyslí. Její dcera přišla s nabídkou. Ale je to opravdu dobrá nabídka? Má přijmout takovou zodpovědnost? Paní Anna neví.
Dcera mi nabídla, abych hlídala vnučku za peníze
Už je to pár let, co jsem šla do úplného důchodu. Zpočátku jsem z toho měla strach – jak vyjdu s penězi, co budu dělat s volným časem. Ale nakonec jsem si zvykla. Ráno si dám kávu, pustím rádio, přečtu si noviny, dojdu si na trh. Občas hlídám malou, když moje dcera potřebuje k lékaři nebo na úřad. To je fajn, krátké návštěvy, smích, objetí, pak zase ticho. Jenže teď je situace jiná. Dcera se chce vrátit do práce, a protože plat chůvy by byla větší část jejího příjmu, přišla s nápadem.
Mám ji ráda, ale bojím se, že to nezvládnu
„Mami, co kdybys hlídala ty? Dám ti peníze, stejně bys seděla doma, a malá bude s někým, komu věřím, ty si přilepšíš.“ Na první pohled logické. Dokonce laskavé. Ale já cítím, jak se ve mně mísí radost i obava. Miluju ji, ale nejsem už mladá. Když malou vnučku hlídám pár hodin, je to radost. Stavíme kostky, čteme si, smějeme se. Ale pak jsem úplně vyčerpaná. Je to neustálý pohyb, pozornost, hlídání, krmení, přebalování, uklízení. Vím, že bych to zvládla, ale za jakou cenu?
Nevím, zda to přijmout
Mám ráda svůj klid. Můj byt je malé, tiché útočiště. Všechno má své místo, svůj rytmus. Dny s batoletem jsou pravý opak – chaos, nepořádek, hluk. A i když to zní sobecky, já už na ten hluk nemám sílu. Jenže když vidím svou dceru, jak se trápí, že chce a potřebuje do práce, mám výčitky. Vždycky jsem tu pro ni byla. A teď, když mě potřebuje, mám říct ne? Srdce říká ano, tělo a rozum váhají. Vím, že by mě ta práce zachránila i finančně. Každá koruna se hodí. Ale vím také, že to není jen práce – je to závazek.
Každý den, od rána do večera. A i když je to moje vnučka, znamenalo by to vzdát se svého tempa, svého klidu. Snažím se najít střední cestu. Možná bych mohla hlídat jen část týdne. Nebo na pár hodin denně. Jenže dcera by chtěla plný režim. „Stejně jsi doma,“ říká. Ano, jsem doma. Ale to ještě neznamená, že musím všechno obětovat.
K situaci paní Anny se vyjadřuje psycholožka Klára Nováčková
Pečující prarodiče nejsou až tak běžnou součástí života, dnes prarodiče pracují. Do péče se i přesto zapojuje mnoho z nich, ale ne na denní bázi. Někteří však pečují o svá vnoučata opravdu pravidelně. To neznamená, že každý prarodič chce nebo se cítí schopen starat se o malé dítě. A já vám zcela rozumím, paní Anno. Náklady na jesle a hlídání dětí mohou být velmi vysoké, což znamená, že se mnoho rodičů často obrací na prarodiče s žádostí o pomoc s péčí o děti. Nejinak je tomu i u vaší dcery. Prarodiče, kteří poskytují péči svým vnoučatům, ušetří pracujícím rodičům. Mnoho prarodičů se samozřejmě stará o svá vnoučata pro radost a možnost pravidelně se s nimi setkávat, a také proto, že si jejich rodiče nemohou dovolit náklady na péči o děti. Je to však velké rozhodnutí, protože závazek, který učiníte, umožňuje rodičům vrátit se do práce a zaměstnavatel se pak spoléhá na to, že budou přispívat k jeho pracovní síle.
Je jasné, že svou vnučku milujete a dceři chcete pomoci. A je také skvělé, že se zamýšlíte nad tím, zda byste to zvládla. Je to zodpovědné. Je jasné, že by to nebylo jednoduché, být s malou vlastně od rána do večera. Zkuste to. Vyzkoušejte to týden, dva a podle toho se rozhodněte. To už budete vědět, jestli to zvládnete „ve velkém“: Bylo by skvělé jak pro vaši vnučku, tak dceru držet rodinu takto hezky pohromadě. Rozhodnutí je ale jen na vás a není lehké. NA druhou stranu, je to vaše dcera, nezavazujete se pracovní smlouvou. Vždy se budete moci domluvit.
Jak se má paní Anna rozhodnout? Má pečovat o svou vnučku a přivydělat si? Nebo si má zachovat svou nezávislost? Co dělat? Přečtěte si příběh paní Markéty, která bojuje se svou tchyní a tím, že ji nikdy nepřijala.
Galerie: "Dcera mi nabídla, abych hlídala vnučku za peníze. Mám ji ráda, ale bojím se, že to nezvládnu,” neví si rady Anna
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Moje máma vždycky umírá, když někam odjedeme, pak se jí zázrakem uleví,” Hedvika nechápe matčino chování

“Moje dcera není dobrým vzorem pro své děti. Pije, kouří a mluví sprostě,” neví si rady Jaroslava

“Chci vychovávat svou dceru jinak, ale moje matka do toho neustále mluví,” je naštvaná Monika

“Moje dcery ke mě chodí na návštěvu, jenže mě si vůbec nevšímají, jako bych byla vzduch,” je smutná Iva

„Ať udělám na Den matek pro mámu cokoliv, nikdy to nebude dost,” je smutná Katka

“Moje dcera zjistila, že není biologickou dcerou svého otce. Chce znát toho pravého,” je smutná Margita

“Moje dcera se za mě stydí a mě to velmi zraňuje,” pláče Boženka

“Máma odmítá operaci, ale svými bolestmi a potřebami terorizuje všechny kolem,” píše Martina

“Moje matka mě nikdy nepochválí, pořád vidí jen chyby,” je nešťastná Mirka. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek











