"Milá babičko, budu se o tebe starat přesně tak, jako ty o mě," píše své babičce vnučka Darina

Slečna Darina má na své dětství skvělé vzpomínky. Trávila ho především u babičky s dědou. Byli jejím přístavem a místem, kde se cítila velmi dobře. Dodnes má přátele na vesnici, kde babička s dědou bydleli. Nyní její babička začíná potřebovat pomoc. A je jasné, že časem to bude chtít ještě větší péči. A slečna Darina se o svou babičku chce starat. Přesně tak, jako se starala babička o ni.

Milá babičko,

možná si myslíš, že to, co pro tebe dělám, ty nákupy, občasný úklid, vaření, je jen povinnost. Ale já chci, abys věděla, že to tak není. Vnímám to jako přirozený projev lásky, nikoli něco, co mě tíží. Nikdy mě nenapadlo, že bys byla přítěží, ba naopak, je pro mě ctí být u tebe, když tvé kroky zpomalují, a já můžu být ta, kdo je oporou. Porozumět tomu, čím teď procházíš, je pro mě důležité. Nejde jen o pomoc, je to o tom, že mě potřebuji mít blízko. Stejně jako ty jsi byla blízko mně, když jsem vyrůstala v tvém náručí, když moje mamka byla v práci, ty jsi byla mou kotvou, mou inspirací, mou jistotou. A to pouto je silnější než čas a věk. Vzpomínáš, jak jsi mě učila první písmena, jak jsi mi předčítala pohádky, jak jsme spolu pekly buchty? Ty okamžiky mě formovaly, nejsou jen vzpomínkami. A teď mi to všechno vracíš, v každém tvém úsměvu, v každém tvém objetí.

Prosím, neměj výčitky

Chci, abys neměla výčitky. Nevnímám pomoc jako oběť ani jako něco, co si vnucuju. Prostě to tak cítím a cítím, že tě mít blíž, být tady pro tebe, je nejosobnější dar, který si mohu sama dát. Chci o tebe pečovat čím dál víc, ne proto, že musím, ale protože chci. Protože tě mám ráda a chci, aby ses cítila milovaná, ceněná, doma. A vím, že i ty cítíš, že ta přítomnost není pro tebe břemeno, ale požehnání. Jsi moje babička, moje druhá maminka, moje důvěrná přítelkyně, teď i navždycky.

S láskou

Tvoje hvězdička

Nejlepší odpověď na příběh slečny Dariny má Minding Our Elders

Dnešní mladá generace se čím dál častěji zapojuje do péče o své stárnoucí a nemocné příbuzné. Rodinné a domácí uspořádání se v posledních desetiletích výrazně proměnilo, a tak není neobvyklé, že mladí lidé vyrůstali s prarodiči, nebo je dokonce právě oni vychovávali. V některých rodinách se proto stává, že právě vnouče přebírá hlavní roli pečovatele, buď proto, že žije nejblíže, nebo jednoduše proto, že má k prarodičům hluboký vztah a přirozený smysl pro péči. Důvody, proč se vnouče stane tím, kdo o prarodiče pečuje, mohou být různé. Často je to proto, že dospělé děti už tuto roli zastat nemohou, nechtějí, nebo prostě nejsou nablízku. Jen málokdo, kdo se osobně staral o staršího člověka, by tuto zkušenost označil za snadnou. Je ale dobré mít na paměti, že většina rodinných pečovatelů bývá ve věku padesáti a více let, tedy lidé, kteří už prošli dospíváním, zvládli začátky dospělého života, našli si práci, naučili se postarat sami o sebe a často už vychovali vlastní děti.

Slečna Darina rozhodla o babičku postarat a “vrátit” ji tak vše, co od ní v dětství dostávala. Je správné, že se o babičku stará vnučka? Co si o tom myslíte vy? Přečtěte si také příběh pana Ondřeje, kterému bývalá žena ničí vztah se současnou ženou.