“Moje dcera se za mě stydí a mě to velmi zraňuje,” pláče Boženka

Paní Boženka (73) vychovávala dceru sama a podle svých možností jí chtěla dát co nejlepší budoucnost. Přestože nikdy neměly mnoho peněz, dcera vystudovala a dnes žije velmi úspěšný život. Boženu ale trápí pocit, že se za ni dcera ve společnosti stydí.

Moje dcera se za mě stydí a mě to velmi zraňuje

Nikdy jsme neměly moc peněz, ale snažila jsem se, aby moje dcera měla všechno důležité. Nakupovala jsem v second handech, vařila na několik dní dopředu, hledala slevy a každou korunu obracela v ruce dvakrát. Nebylo to lehké, ale zvládly jsme to. Dodnes nemám moc peněz, ale jsem zvyklá a vím, že můžu být na sebe hrdá. Dcera to ale nenáviděla. Vadilo jí, že nemáme značkové věci, že počítám peníze, že si rozmýšlím každou zbytečnost. Často říkala, že takhle ona žít nikdy nebude. A víte co? Povedlo se jí to. Vystudovala, je z ní úspěšná ekonomka, vydělává krásné peníze, má nádherný byt, chodí na drahé večeře, ke kadeřnici, na manikúru. Když ji vidím, jsem na ni opravdu pyšná. Vím, že to všechno zvládla sama a taky s mou pomocí, když jsem jí držela na škole a měla tři práce. Jenže zároveň mám pocit, že čím víc ona stoupá nahoru, tím víc se ode mě vzdaluje.

Vystudovala, je z ní úspěšná ekonomka, vydělává krásné peníze, má nádherný byt, chodí na drahé večeře, ke kadeřnici, na manikúru. Když ji vidím, jsem na ni opravdu pyšná. Vím, že to všechno zvládla sama a taky s mou pomocí, když jsem jí držela na škole a měla tři práce. Jenže zároveň mám pocit, že čím víc ona stoupá nahoru, tím víc se ode mě vzdaluje.

Bolí mě, že se za mě dcera stydí

Nejvíc to cítím, když jdeme někam spolu. Vidím na ní, že je nervózní. Přemýšlí, co mám na sobě, jestli něco neřeknu špatně, jestli někoho nepotká. A když někoho opravdu potká, úplně ztuhne. Někdy mám pocit, že mě ani nechce představit jako svou matku. Jako bych byla něco, co se nehodí do jejího nového života. Strašně to bolí. Já přece nikdy nechtěla luxus ani drahé věci. Chtěla jsem jen, aby měla lepší život než já. A teď si říkám, jestli právě tím nevznikla ta propast mezi námi. Jestli se moje dcera nestydí za to, odkud pochází.

Přitom všechno, co má, vzniklo i díky tomu, že jsem si já odpírala spoustu věcí, aby mohla studovat a někam to dotáhnout. Někdy si připadám vedle ní malá a obyčejná, jako bych pro ni nebyla dost dobrá. Myslíte, že se člověk opravdu může začít stydět za vlastní mámu, nebo si jen všechno moc beru? Co byste dělali na mém místě?

Nejlepší inspiraci pro odpověď na situaci paní Boženky jsme našli u psycholožky Emmy Armstrong

Paní Boženko,

velmi si vážím toho, že jste svůj příběh sdílela tak otevřeně a upřímně. Je z něj cítit obrovská obětavost, síla i láska, se kterou jste dceru vychovala. Udělala jste maximum, aby měla lepší život a více možností, než jste měla vy sama, a to je něco, na co můžete být právem hrdá. Zároveň ale chápu, jak bolestivé pro vás musí být chvíle, kdy máte pocit, že se vedle své dcery necítíte přijímaná přirozeně a s hrdostí, kterou byste si zasloužila.

Vaše dcera se pravděpodobně nestydí přímo za vás jako člověka, ale možná za svou minulost, chudobu nebo pocity, které si z dětství nese. Někteří lidé, kteří si vybudují nový život velmi odlišný od toho původního, se někdy až přehnaně snaží zapadnout do nového prostředí a bojí se, aby nebyli posuzováni. To ale nic nemění na tom, že její chování ve vás může vyvolávat smutek a pocit odmítnutí. Bylo by dobré si o tom s dcerou citlivě promluvit – ne vyčítavě, ale otevřeně jí říct, že vás některé situace bolí a že byste si přála cítit vedle ní blízkost, ne napětí.

Nezapomínejte, že vaše hodnota nestojí na značkovém oblečení ani na penězích. Jste žena, která zvládla vychovat úspěšnou dceru navzdory těžkým podmínkám, a právě to o vás vypovídá nejvíc. Nenechte si vzít pocit vlastní důležitosti jen proto, že žijete jinak než ona. To, co jste své dceři dala, se nedá koupit – a jednou to možná uvidí ještě jasněji než dnes.

Jak má paní Boženka svou nepříjemnou situaci zlepšit? Má vůbec dceři říct, že ji bolí, že se za ni stydí? Přečtěte si také příběh paní Dany, které se zdálo o jejím mrtvém tatínkovi, chtěl ji vzít s sebou.