"Mám radši svou tchyni než svou matku. Ta na mě celý život totiž žárlila, protože mě otec měl raději než ji," svěřila se Linda

Můj otec mě měl velmi rád. Byl ke mně pozorný, zajímal se o mě a mé zájmy, pomáhal mi s úkoly a bral mě s sebou na výlety. Byla jsem pro něj důležitá, a to mi dělalo radost. Jenže tady začal problém. Matka na mě začala žárlit. Připadala si odstrčená a celou situaci vnímala tak, že jsem pro otce víc, než ona. Sice se navenek tvářila jakoby nic, v jejích slovech a chování se ale nedala přehlédnout jistá zášť. Často mi vyčítala, že jsem rozmazlená, že mě má otec radši než jí nebo že bych si měla jít konečně po svém.

Mám radši svou tchyni než svou matku

Čím jsem byla starší, tím víc se naše cesty rozcházely. Já toužila po tom, aby se na mě matka dívala s láskou a hrdostí, ale místo toho jsem slyšela jen samou kritiku. Všechno, co jsem udělala, bylo podle ní špatně. Když se mi něco povedlo, nikdy mi nezapomněla říct, že to nic není. Pak jsem potkala Adama a všechno se změnilo. Vdala jsem se a to byl začátek konce. S rolí manželky jsem dostala i Evu, svou tchyni. Eva mě přijala do rodiny s otevřenou náručí a bez předsudků. Chovala se ke mně tak, jak jsem chtěla, aby se ke mně chovala vlastní matka. Uměla naslouchat, dokázala poradit, ale nikdy nesoudila. Objevila jsem v ní obrovskou oporu, kterou jsem celý život hledala ve své matce a kterou jsem bohužel nikdy nenašla. Bylo pro mě zvláštní zjistit, že žena, která mě nevychovala a poznala mě až v dospělosti, mě dokáže přijmout s větším pochopením a láskou než vlastní matka.

Moje tchyně je skvělá

Postupně se mezi námi vytvořil vztah, který je pro mě vzácný. Když mám radost, podělím se o ni s ní. Když mě něco trápí, můžu se jí svěřit. Nikdy nemám pocit, že bych ji obtěžovala, nikdy jsem od ní necítila závist ani žárlivost. Vím, že mě bere takovou, jaká jsem, a že si váží mé přítomnosti v životě jejího syna. Oproti tomu vztah s mou matkou zůstává napjatý. Zkoušela jsem to změnit. Několikrát jsem si s ní chtěla otevřeně promluvit o tom, jaký máme vztah, ale matka se o tom bavit nechtěla. Matka vždy vše, každou maličkost, obrátila proti mně. Dokonce nebyla skoupá mi tvrdit, že si vymýšlím a že to já jsem ta, kdo ničí rodinné vztahy. Bylo to jako začarovaný kruh, ze kterého se nedalo uniknout.

Dnes už vím, že některé vztahy se prostě nedají zachránit, pokud jedna strana odmítá cokoliv změnit. Moje matka si zřejmě ponese svou žárlivost až do konce a já se s tím musím smířit. Netěší mě to, protože bych byla šťastná, kdybych měla matku, na kterou se můžu spolehnout a se kterou můžu sdílet život bez obav. Ale když to nejde, musím přijmout realitu takovou, jaká je. Na druhou stranu si uvědomuji, že jsem v podobě své tchyně dostala dar, který člověk nedostane jen tak.

Vztah, který s tchyní mám, je postavený na respektu a upřímné lásce, je pro mě nesmírně cenný. Vím, že mnozí lidé si na své tchyně stěžují, ale já mám úplně jinou zkušenost. A i když je pro mě těžké přiznat, že mám radši svou tchyni než vlastní matku, je to pravda. Někdy člověk rodinu, po které touží, najde na místech, kde by to nikdy nečekal.

Psycholožka Dr. Lindsay C. Gibsonové, autorka mnoha knih o vztahu rodičů a dětí, která dlouhodobě pracuje vztahem rodič vs. dospělé dítě. Upozorňuje, že některé matky během dospívání a dospělosti svých dcer mohou pociťovat rivalitu a žárlivost, která může pramenit z jejich vlastních neuspokojených emocí. „Pokud rodič nedokáže přenést svou vlastní emoční nejistotu, může ji neúmyslně přenést na dítě. V takovém prostředí se dcera může cítit zrazená tím, kdo jí měl být nejblíž.“

“Nebudu pro sousedku chůvou zadarmo. Už toho bylo dost!” píše naštvaně Daniela