Čeština umí pořádně zamotat hlavu. Některá slova používáme celý život, a přitom bychom jejich skutečný význam vysvětlovali jen s velkým sebezapřením. Patříte mezi jazykové znalce, nebo vás pár výrazů nachytá?
Stačí obyčejná konverzace a člověk zjistí, kolik slov používá tak trochu automaticky. Některá jsme odkoukali od rodičů, jiná slýcháme v práci nebo v televizi a další používáme hlavně proto, že znějí chytře. Jenže čeština má jednu záludnou vlastnost. Výraz může znít naprosto jasně, a přesto znamenat něco jiného, než si myslíme. A když pak sebevědomě vysvětlíme jeho význam celé společnosti, bývá o zábavu postaráno. Pojďte si ověřit, jak jste na tom se slovní zásobou. Možná zjistíte, že i mateřský jazyk umí připravit překvapení.
Slova, která nás matou
Vezměme si třeba slovo notorický. Mnozí si ho spojují hlavně s alkoholismem, protože znají výraz notorický alkoholik. Jenže notorický znamená také všeobecně známý nebo opakující se natolik, že se o něm dobře ví. Notorický lhář tedy není člověk, který si jednou vymyslel historku o velikosti štiky, ale někdo, kdo lže opakovaně a je tím pověstný.
Podobně umí překvapit slovo lakonický. Nejde o člověka, který má zvláštní vztah k lakům na nehty, nýbrž o někoho, kdo se vyjadřuje stručně a úsečně. Lakonická odpověď může mít pouhá dvě slova a přesto říct všechno podstatné. Někdy dokonce ušetří tolik času, že by si z ní mohly vzít příklad i nekonečné pracovní porady.
Některá slova vypadají jako otevřená kniha, ale jejich význam se skrývá mezi řádky. Výraz eventuálně například neznamená totéž co anglické eventually, tedy nakonec. V češtině vyjadřuje možnost, případně alternativu. Když vám někdo řekne, že se případně ozve, ještě to neznamená, že se ozve určitě. Je to spíš jazyková verze věty „uvidíme“.
Podobně slovo sofistikovaný neznamená automaticky něco přehnaně složitého nebo nesrozumitelného. Označuje něco důmyslného, propracovaného či promyšleného. Sofistikované řešení může být technicky náročné, ale také elegantní a chytré. Pokud tedy někdo pochválí váš sofistikovaný postup, nemusíte se hned obávat, že jste něco zbytečně překombinovali. Třeba jste jen přišli na něco, co ostatním uniklo.
Výrazy s nečekaným významem
Slovo rozšafný zní trochu jako označení člověka, který se právě rozšafně rozvaluje v křesle. Ve skutečnosti popisuje někoho pohodového, nenuceného, často také bodrého a srdečného. Rozšafný člověk si obvykle zachovává klid, rád prohodí pár slov a nepůsobí dojmem, že se svět zhroutí, když káva vystydne. Zkrátka člověk, se kterým se dobře sedí u stolu.
A co marnivý? Tady už význam možná tušíte, ale hranice nemusí být vždy úplně jasná. Marnivý člověk si příliš zakládá na svém vzhledu, obdivu nebo uznání druhých. Neznamená to, že každý, kdo si ráno upraví vlasy nebo koupí nový kabát, trpí marnivostí. Rozdíl nastává ve chvíli, kdy se z péče o sebe stane téměř životní poslání a zrcadlo získá postavení nejdůležitějšího poradce v domácnosti.
Záludnosti češtiny se skrývají také ve slovech, která vypadají podobně. Typickým příkladem jsou invence a invektiva. Invence znamená tvořivý nápad, důvtip nebo schopnost přicházet s novými řešeními. Invektiva je naopak urážlivý či útočný výrok. Kdo tedy při poradě ocení kolegovu invenci, chválí jeho kreativitu. Pokud se pustí do invektiv, atmosféra se pravděpodobně trochu zhorší.
Zajímavý rozdíl najdeme i mezi slovy apatie a empatie. Apatie označuje nezájem, netečnost nebo nedostatek citové odezvy. Empatie znamená schopnost vcítit se do druhého člověka a lépe porozumět jeho pocitům. Jediné písmeno navíc a význam se obrátí téměř naruby. V praxi je přitom rozdíl docela zásadní. Když kamarád vypráví o nepříjemném dni, empatie se hodí mnohem víc než apatické pokrčení ramen.
Doporučujeme
reklama
Čeština skrývá další poklady
Za pozornost stojí také slovo sporadický. Označuje něco, co se objevuje jen občas, nepravidelně nebo ojediněle. Sporadické návštěvy posilovny tedy znamenají, že se tam člověk ukáže tu a tam, nikoli že má permanentku a přesně sestavený tréninkový plán. Je to výraz, který se hodí pro spoustu životních situací. Třeba i pro chvíle, kdy se člověk odhodlá uklidit sklep.
A pak je tu latentní, tedy skrytý nebo dosud neprojevený. Latentní problém nemusí být na první pohled vidět, ale může se projevit později. Stejně tak se mluví o latentním talentu, který zatím nedostal příležitost zazářit. Možná v sobě také nějaký máte. Třeba umíte dokonale napodobit hlas moderátora televizních zpráv, jen jste dosud nenašli správné publikum. I když v tomto případě by se hodilo nejprve ověřit, zda jde o talent, nebo o trpělivost vašich blízkých.
