“Nebudu pro sousedku chůvou zadarmo. Už toho bylo dost!” píše naštvaně Daniela

Paní Daniela (65 let) poznala svou novou sousedku a padly si do oka. Ona byla mladší, s dětmi, bez manžela. Přistěhovala se před dvěma roky. Paní Daniele se život změnil. Nejdřív byla její sousedka velmi pozitivní, byla veselá a zábavná a společně se hodně smály. Jenže postupně paní Daniela pochopila, že si v ní její sousedka jen našla chůvu, a to zadarmo. A takhle to paní Daniela nechce.

Nebudu pro sousedku chůvou zadarmo

Nedávno jsem odešla do důchodu. Můj sousedský život se stáhl na pohodové ranní kávy a klidné večery doma. Chvíli jsem si to užívala, ale pak to byla dost nuda. Nevěděla jsem, jak se zabavit. Když jsem před dvěma lety potkala Šárku, která je sama se dvěma dětmi, dva roky po rozvodu, připadalo mi, že jsme si navzájem život obohatily. Její úsměv, odvaha začít znovu, to mě těšilo a vlastně i inspirovalo. Měla mou podporu a trochu jsem jí obdivovala.

Ani mé manželství nebylo zrovna růžové, ale neměla jsem odvahu odejít. Trpěla jsem, dokud manžel nezemřel. Nabídla jsem jí proto automaticky pomoc s dětmi, párkrát převzala jejich hlídání, když se jí rozvrátil den. Z práce volali, ona musela běžet a školka byla buď zavřená nebo nachlazené děti nebrala. Bylo to výjimečné a já byla ráda, že s někým sdílím svůj čas. Děti byly skvělé, povídaly jsme si, hrály, pomáhaly mi péct koláč a pak se své mamince chlubily, co všechno se mnou podnikaly. Bylo fajn se s dětmi smát.

Jenže najednou se to stupňovalo a Šárčiny nároky se stále zvyšovaly. Postupně jsem si uvědomila, jak se věci mění. Danielo, můžeš je dneska zase pohlídat? Tato věta se opakovala poměrně často. A bylo toho víc. Budeš tady, dokud nebudu chtít odejít? Prosím tě, vezmi děti, potřebuju si vyrazit, mám rande. Už to nebylo kamarádství, ale byla jsem zadarmo chůva a ona se zároveň svobodně znovu seznamovala.

Musím jednou říct ne

Jednoho večera jsem seděla ve své kuchyni a přemýšlela. A pak jsem si to jasně uvědomila. Vždyť mě Šárka jen využívá. V mysli se mi vybavila zpráva od vnuček: Babi, nepřijdeš dnes? Těšíme se! Odpověděla jsem, že nemůžu, hlídám Šárčiny děti… A bylo to. Najednou mi to došlo a chápala jsem, co dělám. Moje vlastní rodina mě viděla čím dál méně a za "babičku zdarma" mě braly děti mojí sousedky. Šárka si ničeho nevšimla. Když jsem jednou naznačila, že chci i svůj život, urazila se. Jednou večer u čaje jsem to řekla jasně. Šárko, mám tě ráda, ale mám pocit, že ze mě děláš služku, ne kamarádku. Chci mít taky svůj život, vidět svou rodinu. Naštvala se a od té doby u mě nebyla. Nehlídám jí děti a musím říct, že mi trochu chybí. Nebyla jsem příliš tvrdá?

Nejlepší odpověď na situaci paní Danuty má Elizabeth Scott, PhD, 

autorka, lektorka workshopů, pedagožka a oceněná blogerka, pro magazín Verywell Mind

Pokud máte sklony se lidem líbit , může být těžké říct ne. Ale naučit se říkat ne je jednou ze základních dovedností, kterou se musíte naučit, pokud si chcete zachovat svobodu a zdravou mysl. Někdy je to proto, že nechcete někoho zklamat, nebo usilujete o uznání. Mnoho lidí váhá s tím, že řeknou ne, nebo to vůbec neumějí, i když jsou přehnaně vystresovaní, přetížení a prostě příliš zaneprázdnění na to, aby se chopili čehokoli jiného. Pokud s tím máte potíže, nejste sami.

Je však důležité naučit se říkat ne lidem a jejich požadavkům, když máte sama dost své práce nebo se vám prostě nechce danou věc dělat. Ve vašem případě, paní Danielo, se jedná navíc i o to, že se necháte zneužívat na úkor vaší vlastní rodiny. Pamatujte, že den má jen omezený počet hodin. To znamená, že cokoli se rozhodnete podniknout, omezuje vaši schopnost dělat jiné věci. I když se vám nový závazek vejde do rozvrhu, pokud není důležitější než to, čeho byste se kvůli němu museli vzdát (včetně času na odpočinek a péči o sebe), ve skutečnosti na něj ve svém rozvrhu nemáte čas. Kromě toho, že se naučíte říkat lidem ne, může vám také pomoci vyhledat strategie, jak najít čas, pokud jste příliš zaneprázdněni. Je také důležité naučit se obecně stanovovat hranice. Neschopnost stanovit si hranice a říct ne může přispívat k většímu stresu, který se nakonec může změnit v zášť. Není absolutně nic špatného na tom říct ne, když je to nutné. To zahrnuje i situace, kdy prostě nemáte energii udělat vše, co se po vás žádá, nebo když chcete upřednostnit péči o sebe.

Rozhodla se paní Daniela správně? Měla by pomoci sousedce, která má dvě děti a práci na plný úvazek? Co byste na jejím místě dělali vy? Přečtěte si také příběh paní Oliny, které se manžel odcizil v ložnici.