“Ivane, už nemůžu neustále hlídat svá vnoučata, unavuje mě to,” píše svému synovi Anna. Miluje být babičkou, ale syn její dobroty využívá

Paní Anna se těšila do předčasného důchodu. Mohla si tak odpočinout od namáhavé práce, která ji poslední roky vyčerpávala. Těšila se, že bude doma, bude chodit na procházky, chodit s kamarádkami na kávu nebo hlídat svá vnoučata. To poslední zatím dělá prakticky každý den, protože její syn a snacha nabídku hlídání pojali jako „můžu kdykoliv“. A paní Anna teď píše synovi dopis, kterým mu chce sdělit, že už nemůže. Opravdu ji to totiž velmi vysiluje a chtěla by se věnovat i jiným věcem. Když se o tom synovi snaží říct, obvykle ji jen odmávne, že má energie na rozdávání.

Mohlo by se vám líbit

“Moje žena si chce k nám domů nastěhovat své nemohoucí rodiče. Nechci se o ně starat,” píše Oldřich, který už to zažil se svými rodiči

Ivane, 

aby sis nemyslel, mám tebe i tvou ženu ráda. Svá vnoučata zbožňuji a jsem s nimi velmi ráda. Ale je toho už příliš. Už nemůžu neustále hlídat svá vnoučata, unavuje mě to. A to velmi. Proč? Protože je to prakticky každý den. Ve školce se moc neohřejí, protože jsou neustále nemocní. A když přinese ze školky nachlazení jeden, během chvíle jsou nemocní oba dva. A to pro vás znamená šoupnout děti ke mě. Ne na jeden, nebo na dva dny, ale rovnou na celý týden a často i s tím, že u mě přespí, ať je netaháte tam a zpátky.

Jsem unavená

Ivane, jsem v předčasném důchodu, a to kvůli tomu, že mě práce už velmi vyčerpávala. Nemohla jsem dál. Přidaly se zdravotní problémy a tohle bylo fajn řešení. Těšila jsem se, že budu odpočívat a mít klid. A místo toho jsem chůva zadarmo. Nemyslím to špatně, tvé děti velmi ráda pohlídám, mám je ráda, ale nemůžu s nimi být víc než vy dva. Jste přece jejich rodiče! Když je podzim a oni jsou nemocní neustále, vidíte je prakticky jen o víkendu. A to jsou dny, kdy já mám volno. Jinak běhám kolem svých vnoučat nonstop, hlídám, jestli smrkají, podávám jim léky, vitamíny a snažím se je nějak zabavit, protože ven nemocné rozhodně nemohou.

Mohlo by se vám líbit

“Danieli, promiň, ale o tvou matku se nebudu starat,” píše Jitka svému muži, který na ni chce hodit veškerou zodpovědnost za jeho maminku

Občas to jde

Neříkám, že je už nikdy, když budou nemocní, nepohlídám, to určitě ne, ale zvykli jste si je ke mě dát a na nic se neptat. To vás opravdu nikdy nenapadlo, že je toho na mě moc? Říkáte si, „však ona to máma nějak zvládne, že jo“. Jenže ta máma má taky své potřeby, chce jít na kávu se svými kamarádkami, sednout si u dobré detektivky, přečíst si knihu, podívat se na film a jít se projít. Moje kamarádky mě neustále zvou na celodenní výlet, projdeme se, dáme si oběd a zpátky domů, ale copak to jde? Kdykoliv si něco naplánuji, přivezeš mi děti. Ani se často neptáš, protože počítáš s tím, že prostě budu doma a hotovo. Jaký bych asi měla plán, když jsem v důchodu.

Neslyšíš, co ti říkám

A já se opravdu snažím ti tohle všechno říkat. Stěžuju si, že jsem unavená, že mě moji vnuci často překřikují, nudí se, tak vymýšlí, co podniknout a já opravdu dva kluky dnes a denně neuhlídám. Uspím je a často si jdu v osm večer lehnout s nimi, protože sotva pletu nohama. A ty? Když ti to řeknu, jen se směješ, že mám energie na rozdávání, jsem čiperka a oni se kluci polepší. Není to o klucích, je to o tobě a tom, že ze mě děláš bezplatnou chůvu. A to už nejde. 

Ivane, musíte se o kluky starat taky sami. Ať si snacha vezme paragraf, já jsem to dělala stejně, když jsi byl nemocný. Opravdu už nemohu hlídat každý den a ani nechci. Chci mít čas pro sebe a své koníčky.

Máma Anna

Mohlo by se vám líbit

Příběh ze života: "Můj syn si ze mě dělá služku," stěžuje si Zdena. Psycholog radí, co dělat

Odpověď nabízí Dr. Jeannie Bertoli, mluvčí a vztahová a rozvojová koučka

„Máte jasno v tom, co chcete, a co ne, takže máte své vlastní hranice nastavené docela jasně. Teď jen vymyslet, jak to celé pojmout a říct synovi, který si zvykl na to, že ve vás má hlídací babičku, která pomůže, když je to potřeba. Obrňte se trpělivostí, může to být bolestivé a z jedné strany se setkat také s nepochopením. Nacházíte se ve fázi svého života, kdy chcete svobodu a mít možnost se rozhodnout, jak chcete. V životě jste učinila určité volby, které měly něco přinést. Proto se nenechte nechat vmanipulovat do rozhodnutí, která nejsou vaše, ​​i když jsou to vaše děti a vaše vnoučata. Silná touha UŽÍVAT si svůj život je v naprostém pořádku, není to nic, za co se musíte omlouvat.“

„Touha po osvobození se od těchto dalších povinností, které na vás vaše děti nakládají, je přirozená. Je důležité nyní učinit řešení. Sedněte si se svým synem i snachou a hlavně v klidu si vysvětlete, co potřebujete. Ujistěte svého syna, že jste stále milující babička, ale že vás nemohou přetěžovat a nakládat vám péči o děti. Pak buďte velmi konkrétní – hlídejte, kolikrát za měsíc, na jak dlouho, kolik dětí a podobně. Oceňte jakýkoli kompromis ze strany syna, a pokud vám to nestačí, opět komunikujte. Jděte dál za svým, protože to je pro vás to nejdůležitější.“

Dělá paní Anna správně? Postavila se za sebe a to, co sama chce. Unavuje ji hlídat vnuky každý den, když jsou nemocní, ale její syn to neslyší. Má na to se ohradit plné právo? Nebo by měla synovi pomáhat, když může? Co byste dělali vy?

Přečtěte si také dopis paní Marie, která se odmítla starat o svého bývalého manžela.

Galerie: Anna (69 let): “Ivane, už nemůžu neustále hlídat svá vnoučata, unavuje mě to!

3 fotky 4 fotky