Přejít k hlavnímu obsahu

“Máma potřebuje péči. Domov s pečovatelskou službou odmítá, ale já už dál nemůžu,” je unavená Valerie

Když se změní povaha vztahu rodičů a dětí, je to vždycky výzva. Najednou potřebují staří rodiče pomoc a péči od svých dětí, ale dospělé děti mají svůj život, práci, domácnost, rodinu. Není proto pro všechny jednoduché a proveditelné, aby o své rodiče pečovali, jakkoli by rádi. Jenže jak vymyslet kompromis vhodný pro všechny strany? S tímto dotazem se na nás obrátila paní Valérie (47).

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Paní Valerie (47) má maminku, kterou trápí zdraví. Stárne a zdraví se už ozývá. Valérie se jí snažila pomáhat, ovšem nyní to vypadá, že maminka potřebuje větší a pravidelnější pomoc. Jenže je tvrdohlavá a nechce slyšet o pečovatelce nebo domově pro seniory. Chce být doma a dcera ať se stará. Neustále ji podsouvá, že ji přece porodila, vychovala, tak je to dceřina povinnost. Jenže ta má práci, brigádu a k tomu dvě děti, manžela a domácnost. Nemůže už dál pečovat víc o maminku.

Máma potřebuje péči, ale domov s pečovatelskou službou odmítá

Začalo to nenápadně, zapomněla pár věcí. Moje máma bývala neuvěřitelně samostatná žena. Vždycky všechno zvládala sama, nikdy o nic nežádala. Jenže poslední rok se všechno změnilo. Začala zapomínat, motá se, občas se jí zatočí hlava. Najednou už nemůže do schodů, nezvládá nakoupit. Když jsem navrhla, že bychom se měly bavit o pomoci, třeba o pečovatelce nebo domově se službou, urazila se. „Nejsem žádná stařena, abych skončila někde mezi cizími lidmi,“ řekla. „Chci být doma. A když ne doma, tak u tebe.“

Mohlo by se vám líbit

“Moje máma žije skrz mně, manipuluje mnou a já se dusím,” potřebuje se od matky oprostit Iveta (43)

Rodiče mají různé představy o tom, co budou jejich děti v životě dělat, jak se budou chovat a jaký povedou život. Ne vždycky se však plány a sny rodičů setkávají s reálnými plány dospělých dětí. A je to jasné, každý jsme osobnost. Jak to celé uchopit tak, aby rodiče své děti nikam netlačily? Mamince paní Ivety to moc nejde. Ivetě je už 43 let a její matka žije skrze ni.
svetzeny.cz

Jenže já mám svou rodinu. Pracuju na plný úvazek, k tomu mám ještě jednu menší brigádu starám se o děti, o domácnost. Manžel taky pracuje, máme hypotéku na byt. Už tak je toho moc. A upřímně, mám strach, že kdyby se ke mně máma nastěhovala, ztratila bych i ten kousek klidu, který mi ještě zbyl. Cítím se provinile, že nechci, aby se ke mně nastěhovala. Každý den mám v hlavě boj. Srdce říká: je to přece máma, postavila tě na nohy, teď jsi na řadě ty. Rozum ale šeptá: nezvládneš to, zničí tě to.

Emočně mě vydírá

Když s ní zkouším mluvit, dělá, že neslyší. Nebo se urazí. „Ty se mě chceš zbavit,“ vyčítá mi. „Ještě žiju, ale už mě chceš odsunout pryč.“ A pak nepromluví několik dní. Jenže to, co dělá, je taky jistá forma manipulace. Vím to, ale stejně se cítím hrozně. Mám pocit, že ať udělám cokoliv, bude to špatně. Všichni mi říkají, že musím myslet i na sebe. Jenže jak? Když jsem se svěřila kamarádce, řekla mi: Vali, musíš myslet i na sebe. Nebudeš jí užitečná, když se zhroutíš. To zní logicky, ale v praxi je to těžké. Moje máma byla vždycky ten pevný bod. A teď se všechno obrátilo. Vím, že potřebuje pomoc, ale také vím, že už nejsem ta mladá dcera, co mohla všechno. Potřebuju pracovat, mít prostor, nadechnout se. Jenže jak jí to říct, aby to nevyznělo, že ji odhazuju.

Mohlo by se vám líbit

“Moje máma mě komanduje, musím k ní chodit každý den a už nemůžu dál,” svěřuje se zoufalá Ema

Péče o blízké a zejména o rodinu je důležitá a ve chvíli, kdy někdo z rodiny má nějaký zdravotní problém nebo potřebuje pomoc, rodina mu pomůže. Jenže co když toho někdo začne zneužívat? Konkrétně matka paní Emy začala vyžadovat přítomnost dcery na denní bázi. A vůbec ji nezajímá, že dcera má vlastní život a rodinu. Paní Ema je na zhroucení.
svetzeny.cz

Nejlepší odpověď na situaci paní Valerie jsme nalezli u Zenyi Smith

Bez ohledu na to, jak moc máte rodiče rádi, přechod z role jeho dítěte na roli pečovatele může být neuvěřitelně obtížný. Je běžné, že se cítíte „v pasti“, nejste si jisti, co dělat dál nebo kam se obrátit o pomoc. Syndrom vyhoření je duševní a fyzické vyčerpání, ke kterému dochází, když již nedokážete držet krok se stresory a nároky, kterým čelíte. Poskytování dlouhodobé péče ztěžuje řízení času a energie, zejména pokud se stav osoby, o kterou pečujete, nelepší, nebo pokud jste se nečekaně stali jejím hlavním pečovatelem s velmi malou pomocí. Syndrom vyhoření může být nebezpečný, protože může ovlivnit vaše pocity a péči o někoho, stejně jako vaši schopnost správně reagovat na nouzové situace.

Paní Valerie, vaše maminka podle vašich slov skutečně pomoc potřebuje. Jistě, je pochopitelné, že u vás být asi nemůže, ale vysvětlete jí to. Máte dům, anebo byt? Pokud jste čtyřčlenná rodina, bylo by nemyslitelné si k vám maminku nastěhovat, jestli nemáte samostatný dům. Maminka musí pochopit, co všechno tato péče obnáší. Můžete zprvu povolat pečovatelskou službu, aby k ní jezdila domů s nákupy, pomocí, pomohla ji se umýt, někdo si s ní popovídal. Tohle k práci a péči o vlastní rodinu zvládat nemůžete. Pochopte ale i maminku, že nechce nikam do domova, navíc se na taková zařízení čeká i několik let. Promluvte si, sdělte mamince vaše obavy. Pokuste se společně najít nějaké řešení, vezměte maminku, aby se do nějakého takového zařízení, které je blízko k vám, jela s vámi společně podívat. Přeji oběma hodně sil.

Jak se má paní Valerie rozhodnout? A jak s maminkou najít kompromis, který by vyhovoval oběma? Přečtěte si také příběh paní Kamily, která je ve zlaté kleci a neví, jak z ní ven.

“Máma potřebuje péči. Domov s pečovatelskou službou odmítá, ale já už dál nemůžu,” je unavená Valerie
Zdroj článku
×