Každý má občas špatný den nebo i špatné období, kdy potřebuje věci probrat se svými nejbližšími. Je fajn, kdy máte kolem sebe ty, kteří nabídnou pomocnou ruku, když je to potřeba. Kterým si můžete postěžovat. Jenže když je to velmi časté a bez snahy pomoci si sám, pak už je to na pováženou. Paní Editu si jako vrbu vybrala její matka. Ale trochu to přehání.
Paní Edita (46) má pocit, že ji její vlastní máma emočně vysává. Neustále si totiž stěžuje, obviňuje všechny kolem sebe. Nikdy za nic nemůže, nikdy se jí nic nedaří, nikdy ji nikdo nemá rád, nepomůže a podobně. Paní Edita si uvědomila, že to takhle má celý život. A její máma chce, aby ji paní Edita poslouchala a pomáhala ji. Ale ta už nemůže.
Moje máma je chronická stěžovatelka – a já už nemůžu dál
Moji mámu mám ráda. Vážně. Ale poslední roky mám pocit, že se z ní stal chodící mrak, který mě přikryje vždy, když se snažím vidět v životě trochu světla. Ať udělám cokoliv, všechno je podle ní špatně. A já už nevím, jak dlouho to ještě zvládnu poslouchat. Moje máma si stěžovala vždycky, ale po padesátce jako by to přešlo na úplně jinou úroveň. Ráno si stěžuje, že ji bolí záda. Dopoledne, že je doktor blbec. Odpoledne, že sousedka určitě krade její květiny z balkonu. Večer si postěžuje na šéfa, na sousedy, na počasí, na politiku, na nás děti, prostě na všechno, co se jí připlete do cesty.
A když se jí náhodou něco nepovede, není to její vina. To jen svět se proti ní spikl. Zpočátku jsem ji chápala. Každý má období, kdy je toho moc. Snažila jsem se jí pomáhat, vozila jsem ji na nákupy, na vyšetření, volala jí každý den. Povzbuzovala ji, nabízela řešení, snažila se s ní mluvit. Ale čím víc jsem se snažila, tím víc jsem byla trestána. Ona moje rady nechtěla, ona chtěla jen ventilovat. Stále dokola.
Negativní od hlavy až k patě
Nejhorší ale je, že její negativita mě občas pohltí tak, že musím po návštěvě doma sedět půl hodiny v autě a rozdýchávat to. Cítím, jak mi klesá nálada, jak se mi stahuje žaludek, jak mě sráží i to, co s ní vůbec nesouvisí. A když jí řeknu, že mě to unavuje? Okamžitě se urazí a řekne: No vidíš, já jsem na tebe vždycky byla hodná a ty mě teď ještě obviňuješ. Někdy mám pocit, že jsem pro ni jen odpadkový koš na její emoce. A tak stojím před otázkou: mám dál být její psycholog, jediný člověk, na kterého si může ukládat svou zlobu na svět? Nebo mám začít chránit sebe, i když mi už několik lidí řeklo, že jsem necitlivá, když chci od mámy odstup?
Nejlepší odpověď na situaci paní Edity má psycholog James Thornton
Stanovení hranic není nikdy snadné, zvláště když je osobou, se kterou se potřebujete hranice, vaše vlastní matka. Ještě složitější je to, když je tato matka starší a projevuje narcistické chování. Můžete se cítit rozpolceni mezi svým smyslem pro povinnost a emocionální daní, kterou její chování bere ve vašem životě. Je to křehká rovnováha, kterou mnoho dospělých dětí tiše zvládá. Narcistické matky se často spoléhají na manipulaci, vinu a kontrolu, aby si udržely vliv na své děti.
S přibývajícím věkem se toto chování může intenzivnější nebo nabýt nové formy. Zdravotní problémy, zvýšená závislost nebo emoční zranitelnost mohou být použity k ospravedlnění chování překračujícího hranice, i když je to pro vás škodlivé. Starší narcistická matka si může stále uchovávat stejné rysy, které projevovala dříve v životě, jako je nedostatek empatie, potřeba kontroly, pocit nároku nebo emoční manipulace. Stárnutí však může tyto rysy ztížit, zejména pokud jsou kombinovány se zdravotními problémy nebo kognitivním poklesem. Musíte, paní Edito, matce říci, jak se cítíte. Buďte citlivá, ale řekněte jí, že negativismus je velmi špatný a že od ní odrazuje nejen vás, ale i její kamarádky. Vysvětlete jí, jak špatně se cítíte. Jak se na ni vždy těšíte, ale ona si jen neustále stěžuje. Otevřete jí trochu oči, bude to dobré i pro ni a její okolí, nejen pro vás.
Jak má paní Edita pomoci sobě, ale mámu přitom neodstřihnout? Má snášet vše, co její matka dělá? Nebo má právo na svůj život? Přečtěte si také příběh Libuše, která neví, jak dál po odchodu dětí z domu.
Galerie: “Moje máma je chronická stěžovatelka. A já už nemůžu dál,” píše smutně Edita
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

„Ať udělám na Den matek pro mámu cokoliv, nikdy to nebude dost,” je smutná Katka

“Dcera mi na Den matek nic nedává, prý si to jako matka nezasloužím,” pláče Olga

“Můj manžel nesnáší mou mámu a já nevím, jak to řešit,” je nešťastná Katka. Řešení poradí psycholog Pavel Pařízek

“Moje dcera na mě mluví pomalu, jako bych byla dítě,“ je smutná paní Anna

“Děti odešly z domu a já najednou nevím, jak bez nich dál s manželem fungovat,” neví si rady Libuše

“Máma potřebuje péči. Domov s pečovatelskou službou odmítá, ale já už dál nemůžu,” je unavená Valerie

“Moje máma žije skrz mně, manipuluje mnou a já se dusím,” potřebuje se od matky oprostit Iveta

„Dcera se mnou přestala mluvit. Prý jsem ji dusila, ale já jsem jen chtěla být dobrou mámou,” píše se slzami v očích Hana

“Maminko, mrzí mě, že jsme si spolu nestihly vše vyříkat, teď už to nikdy nepůjde,” píše dopis do nebe Markéta











