Když odejdou děti z domu, je to pro mnohé páry těžké a zejména maminky se s tím vyrovnávají velmi nelehko. Syndrom opuštěného hnízda není jednoduché překlenout. Navíc může na povrch vyplavat mnoho věcí. Otázky kdo jsem, co je náš vztah, proč si už nemáme co říct s partnerem. A z takových situací je těžké hledat východisko. Na radu se ptá i paní Libuše (50).
Paní Libuše (50) právě něčím podobným prochází. Neví, co dál. Její dcery odešly z domu. Těsně za sebou. Jedna odjela studovat a pracovat do Barcelony, druhá se odstěhovala za dobrou prací a přítelem do okresního města. Už nejsou denně doma, nevídají se každý večer, jako tomu bylo dosud. A paní Libuše neví, co dál. Zjistila, že s manželem už nemají prakticky nic společného a jsou dny, kdy si neřeknou ani jedno slovo.
Děti odešly z domu a já najednou nevím, jak bez nich dál s manželem fungovat
Dlouhé roky se všechno točilo kolem dcer. Školní povinnosti, výlety, oslavy, drobné starosti i velké radosti. Domov byl plný smíchu, povídání a plánů. Jenže teď je ticho. Moje dcery odešly, jedna do zahraničí, druhá do jiného města. A já mám pocit, že se mi rozpadl svět. Zůstali jsme doma jen my dva. A zjistila jsem, že s manželem už si vlastně nemáme co říct. Najednou je tu prázdno, které bolí. Před půl rokem jsme ještě všichni seděli u stolu, smáli se, probírali, kdo kam pojede, kdo co uvaří. Teď je tu ticho.
Dcery volají, píšeme si, ale to není ono. Chybí mi jejich přítomnost, ten každodenní chaos, který mě dřív unavoval, ale teď mi zoufale chybí. Myslela jsem, že si po jejich odchodu konečně odpočinu, že budu mít čas na sebe. Jenže teď sedím v obýváku, koukám na televizi, a mám pocit, že nic z toho, co dělám, nemá smysl. Nevím, co si bez svých dcer a hlavně toho každodenního chaosu počít. Jen vstanu, jdu bez energie do práce, přijdu domů a sedím. Myslím na dcery a na to, jak to s nimi bylo krásné a vtipné.
S manželem jsme cizinci
S manželem jsme zůstali cizinci, kteří nemají nic společného. Nevím, kdy se to stalo. A jak se to stalo. Zvláštní je, že jsem si to nikdy předtím neuvědomila. Dcery byly naše pojítko. Díky nim jsme se smáli, povídali si, plánovali, žili. Teď, když jsou pryč, je mezi námi ticho. Ráno se pozdravíme, každý jde po svém. On si pustí zprávy, já uvařím kávu, sedíme naproti sobě, ale nemáme si co říct. Když se o něco pokusím, třeba navrhnu, že bychom někam vyrazili, jen mávne rukou: „Na co? Všude jsme byli.“
A já si uvědomuji, že jsme celé ty roky žili spíš jako rodiče než jako milující partneři. Že jsme se ztratili někde mezi dětskými úkoly, nákupy, dovolenými. Nevím, co dál, rozvést se? Začít znovu? Někdy mám chuť všechno změnit. Odjet někam, začít znovu. Ale pak se podívám na něj a říkám si, co když to ještě jde? Co když jsme jen unavení, ztracení, potřebujeme čas? Jenže ten pocit prázdna mě dusí. Mám práci, přátele, ale nic z toho mě nenaplňuje. Často se přistihnu, že závidím svým dcerám, jejich odvahu, jejich nové začátky. Ony žijí, zatímco já mám pocit, že jen přežívám.
Nejlepší odpověď na situaci paní Libuše má párová terapeutka Cathie Helfand
Fáze prázdného hnízda v manželství může být pro manželský pár obohacující i náročná. Je to doba, kdy poslední dítě odchází na vysokou školu, do zahraničí nebo za prací v jiném městě. V podstatě vaše dítě opouští místo, které bylo jeho domovem více než 18 let, rodinné hnízdo. I když je to samozřejmě velká změna pro vaše dospělé dítě, je to také velká změna pro vás a vašeho partnera. Pro některé páry to může být nádherné a radostné období, pro jiné stresující, smutné a osamělé. A to se zřejmě stalo i vám.
Pro mnohé páry je to velmi náročné období, někdy označované jako syndrom prázdného hnízda. I když se nejedná o klinickou diagnózu, může se to jevit jako smrt, která se děje ve vašem životě nebo v životě vašeho partnera. Je to konec jedné kapitoly a doufejme začátek další. Mělo by to být radostné období, ale nemusí být. Mnoho párů, se kterými pracujeme, tohle období považuje za náročné, protože si mysleli, že si budou užívat, jenže bez dětí je najednou nic netěší. Ani vy jste zřejmě neuvažovali o tom, jaké bude vaše manželství, až děti opustí jejich hnízdo. A bohužel, právě vám se stalo, že si s manželem nemáte najednou co říct. Zkuste to zlomit. I když vám manžel řekne, že nikam nechce, zkuste zase zažehnout jiskru ve vašem manželství. Jste mladí, padesátka není žádný věk. Najděte si nějaké aktivity, ideálně společně, anebo i každý zvlášť a postupně se je pokuste sladit. Doufám, že se vám to povede, držím vám palce. Byla by to velká škoda, zahodit několik desítek let spokojeného manželství.
Jak má paní Libuše zvládnout dál svůj život a mít z něj znovu radost? Jak pečovat o své manželství a znovu si najít cestu k manželovi? Přečtěte si také příběh paní Elišky, která zjistila, že si její manžel píše s jinými ženami.
Galerie: “Děti odešly z domu a já najednou nevím, jak bez nich dál s manželem fungovat,” neví si rady Libuše
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Moje vlastní dcera mi chce vzít dům, bojím se, že pak skončím v domově,” je smutná Ilona

„Své děti jsem vychovávala, jak nejlépe jsem uměla. Teď jsem ale zůstala sama,“ říká smutná Daniela

“Dělí nás dvacet let, můj manžel už chce klid, já chci ještě žít,” neví si rady Julie. Odpovídá terapeutka Dagmar Pechová

“Manželovy děti jsou rozmazlené. Nemůžu jim nic říct, hned si stěžují,” neví si rady Uršula

“Vzali jsme se kvůli dětem a teď si nemáme co říct,” neví si rady Renáta

“Máma protěžovala bratra, ten ji teď obírá o peníze a ona chce pomoc ode mě,” je znechucená Nela

“Dcera mi na Den matek nic nedává, prý si to jako matka nezasloužím,” pláče Olga

„Ať udělám na Den matek pro mámu cokoliv, nikdy to nebude dost,” je smutná Katka

“Moje dcera zjistila, že není biologickou dcerou svého otce. Chce znát toho pravého,” je smutná Margita











