44 Kč
Vztahy po rozvodu bývají složité, zvlášť když do nich vstupují děti z předchozího manželství. Paní Uršula se snažila vytvořit nový domov s partnerem, kterého miluje. Místo klidu ale zažívá pocit, že je ve vlastním bytě jen cizincem. Manželovy děti jsou skutečně rozmazlené a nesmí se jim nic říct. Okamžitě si běží na "macechu" stěžovat.
Paní Uršula (49) poznala svého partnera několik let poté, co se rozvedl. Věřila, že minulost už mají oba za sebou a že spolu dokážou vytvořit harmonický vztah. Jenže součástí jejich života jsou i jeho dvě děti ve střídavé péči, které ji od začátku nepřijaly a jejich přítomnost začala postupně narušovat atmosféru v celé domácnosti.
Když jsem si se svým partnerem začala, věděla jsem, že má děti. Nikdy jsem si nemyslela, že to bude jednoduché, ale byla jsem připravená snažit se. Sama mít děti nemůžu, ale nejsou pro mě problém. Jenže od začátku jsem měla pocit, že jsem pro ně vetřelec. Doma jsem vařila oblíbená jídla, uklízela, snažila se vytvořit příjemnou atmosféru a vymýšlet program, ale oni se ke mně chovali, jako bych byla jejich služka. Někdo, kdo je jejich podřízený, komu můžou rozkazovat. Poházené věci po bytě, špinavé nádobí na stole, žádná snaha pomoct. Jak bych jim sloužila. Když jsem je slušně požádala, aby si po sobě uklidily, jen protočily oči. Nejhorší bylo, že pokaždé šly za svým tatínkem a stěžovaly si, že jsem na ně „zlá a nutím je uklízet moji domácnost“. A on místo toho, aby nás uklidnil, jen řekl, že děti přece nemusí uklízet a že mám být tolerantnější. Před nimi. Jejich úšklebky mě vždycky vytáčely. V tu chvíli jsem se cítila úplně sama.
Nejvíc mě bolí, že se ze mě stala ta špatná. Protože chci, aby si po sobě odnesli talíř a hrnek, aby uklidili své věci. Partner mi vyčítá, že jeho děti nemám ráda, ale jak mám mít ráda jejich chování? Nejsem jejich matka, ani se jí nesnažím být. Jen chci, aby v mém domě existovala nějaká pravidla a respekt. Nikdy nemůžete k někomu přijít, udělat mu tam nepořádek a pak si v klidu odejít. Partner se jim snaží ustupovat, protože má výčitky, ale tak to nejde. Místo toho mám pocit, že jsem jen někdo, kdo má všechno zařídit, a když něco řekne, je hned problém. Někdy si říkám, jestli jsem si vůbec měla začínat nějaký vztah s mužem, který už má rodinu za sebou, protože v takových chvílích mám pocit, že v jeho světě pro mě vlastně není místo. Co byste dělali na mém místě?
Paní Uršulo,
z toho, co popisujete, je velmi cítit vaše snaha, aby společný život fungoval. Vložila jste do vztahu i domácnosti hodně energie, péče a dobré vůle, a přesto máte pocit, že jste v ní zůstala sama. Je přirozené, že vás bolí, když se z vás v očích dětí stává „ta špatná“, jen proto, že chcete základní pořádek a respekt. Ve smíšených rodinách se bohužel podobná situace objevuje poměrně často – děti mohou nového partnera rodiče vnímat jako vetřelce a zároveň testují, jaké má v rodině postavení. Vaše potřeba pravidel ale není přehnaná ani nespravedlivá. Každá domácnost potřebuje jasné hranice, aby v ní mohli všichni fungovat.
Zároveň je však klíčové, aby tato pravidla nestála jen na vás. V smíšené rodině by měl být biologický rodič tím, kdo pravidla vůči svým dětem nastavuje a podporuje. Pokud vás partner před dětmi nepodrží, děti rychle vycítí, že vaše autorita není pevná, a mohou toho využívat. Možná by proto stálo za to otevřeně si s partnerem promluvit – ne ve chvíli konfliktu, ale v klidu – o tom, jak má vaše společná domácnost fungovat. Můžete mu vysvětlit, že nejde o to, že byste jeho děti neměla ráda, ale že potřebujete, aby v domě existoval respekt k vám i k prostoru, ve kterém všichni žijete. Dohodnout se na několika jednoduchých pravidlech, která bude prezentovat především on, může výrazně změnit dynamiku mezi vámi a dětmi.
Současně si zkuste dovolit trochu ubrat z role člověka, který se snaží všechno zajistit a udělat pro druhé. Pokud máte pocit, že jste v domácnosti spíš služkou než partnerkou, je to signál, že rovnováha není zdravá. Dětem můžete dát čas, aby si na vás zvykly, a nemusíte si jejich chování brát vždy osobně a často v něm bývá nejistota nebo loajalita k druhému rodiči. To ale neznamená, že musíte přijmout neúctu. Zdravá smíšená rodina stojí na třech věcech: respektu, jasných hranicích a silném partnerství dospělých. A právě posílení vztahu mezi vámi a partnerem je pravděpodobně první krok k tomu, aby se vaše situace začala postupně měnit k lepšímu.
helpguide.org, příběh poslala Uršula N.
