"Podváděl mě na každém kroku, dlouho jsem se trápila. Pak jsem bouchla do stolu a odešla," svěřila se Petra

Petra, které je dnes pětačtyřicet let, si tím prošla několik let. Dlouho věřila, že její partner jednou přestane lhát a podvádět ji. „Pořád jsem hledala důvod, proč zůstat. Dnes už vím, že jsem hlavně nechtěla přijmout pravdu,“ říká. S manželem byli spolu téměř dvacet let. Zpočátku prý jejich vztah fungoval dobře a Petra měla pocit, že vedle sebe má člověka, se kterým zestárne. Postupně si ale začala všímat změn. „Telefon si bral všude s sebou, večer seděl dlouho online a domů chodil později.“

Poprvé mu odpustila

První nevěru mu odpustila. „Tvrdil mi, že to byla chyba a že se to už nestane.“ Petra chtěla věřit, že mají šanci všechno napravit. Jenže podobná situace se po čase opakovala znovu. A pak ještě jednou. „Nejhorší bylo, že jsem začala ztrácet sama sebe. Pořád jsem kontrolovala, kde je, s kým si píše a jestli mluví pravdu.“ Přiznává, že byla neustále nervózní a žila ve stresu. „Člověk se ráno probudí a první, co cítí, je úzkost.“ Partner podle ní vždycky našel způsob, jak situaci otočit proti ní. „Tvrdil mi, že přeháním, že jsem paranoidní nebo hysterická.“ Petra postupně začala pochybovat sama o sobě. „Nejděsivější je moment, kdy už nevěříte vlastní intuici.“

Dlouho zůstávala

Přesto ve vztahu zůstávala. „Měla jsem strach odejít. Po tolika letech jsem si neuměla představit nový začátek.“ Navíc doufala, že se partner změní. „Po každé hádce byl chvíli pozorný a já měla pocit, že je to zase ten člověk, kterého jsem kdysi milovala.“ Zlom přišel ve chvíli, kdy zjistila další nevěru. „Seděla jsem doma a najednou jsem si uvědomila, že už nemám sílu dál bojovat.“ Tentokrát už prý necítila ani vztek, spíš úplné vyčerpání. „Poprvé v životě jsem bouchla do stolu. Řekla jsem mu, že končím a že už nechci žít ve vztahu, kde si každý den připadám méněcenná.“ Partner podle ní nevěřil, že to myslí vážně. „Byl zvyklý, že vždycky odpustím.“

Začátky byly těžké

Petra se odstěhovala a začátky byly těžké. „První týdny jsem brečela skoro každý den. Člověk si zvykne i na špatný vztah a odchod bolí.“ Postupně ale začala cítit úlevu. „Najednou jsem nemusela nic kontrolovat. Nemusela jsem mít pořád sevřený žaludek.“ Dnes říká, že odchod byl nejlepší rozhodnutí jejího života. „Ne proto, že by mě to nebolelo, ale protože jsem si konečně začala vážit sama sebe.“ „Příběh Petry ukazuje, že někdy člověk vydrží mnohem víc, než by měl. A že odejít neznamená prohrát. Někdy je to naopak první krok k tomu, aby člověk znovu našel klid. Člověk musí jen sebrat odvahu učinit první krok a dívat se jen sám na sebe," uvedla psychoterapeutka Amy Rokach.

“Moje dcera se za mě stydí a mě to velmi zraňuje,” pláče Boženka