Kamarádky ji litují a myslí si, že po nocích tajně pláče do polštáře a marně čeká na „ten den“. Simona (52) ale žije přesně takový život, jaký si po rozvodu vysnila. Už devět let tvoří druhou, tajnou polovinu milostného trojúhelníku. Ačkoliv to její okolí nechápe, případný rozvod jejího partnera by byl okamžitým důvodem k rozchodu.
„Všechny ženské v mém okolí si myslí, jak strašně ve skutečnosti trpím,“ popisuje Simona ve svém dopise hned na úvod. „Občas na mě hodí takový ten typický lítostivý pohled – chudák holka, on jí zase jenom slibuje, že bude s ní, ale skutek utek. Kdyby mi ale zítra oznámil, že podal žádost o rozvod, hned bych se s ním rozešla.“
„Už devět let jsem milenkou ženatého muže.“
Simona má za sebou dlouholeté manželství. Vdávala se mladá, vychovala děti a zažila si manželský život se vším, co k němu patří.„Byla jsem vdaná dvacet let. Dala jsem do manželství úplně všechno. Ale dneska? Už ani náhodou,“ uvádí. „Jsem ve věku, kdy už prostě nehodlám nikomu prát trenýrky, vařit o víkendu teplé obědy a po nocích poslouchat, jak chlap na gauči chrápe. Můj byt je teď moje svatyně. Mám tam svůj pořádek a svoje pravidla. A o to už se nenechám nikým a ničím připravit.“
Zatímco většina milenek sní o tom, že s partnerem jednou vybudují normální domov, Simona si ten stávající stav nemůže vynachválit. Bere si z něj totiž jen to nejlepší.„Náš vztah je vlastně jeden velký svátek. My spolu nežijeme v teplákách a neřešíme, kdo zapomněl koupit toaleťák,“ popisuje. „Když jsme spolu, chodíme na skvělé večeře, do divadla, jezdíme na tajné víkendy. Je v tom stále vášeň a spousty prokázaných nocí. Dáváme si navzájem jen to nejlepší.“
Pokud se ptáte na partnerovu zákonitou manželku, možná byste čekali alespoň špetku žárlivosti nebo výčitek. Simona to má ale v hlavě srovnané úplně jinak. Svou roli nevnímá jako boj o muže. „Jeho žena pro mě není žádná sokyně. Zní to možná divně, ale ona je pro mě de facto pojistkou mojí vlastní svobody. Zatímco já s ním piju víno v hotelu, ona s ním řeší, co bude o víkendu k obědu. Já mám ten luxus užívat si ho přesně ve chvílích, kdy je odpočatý, zábavný a okouzlující. Proč bych to proboha měnila za společnou domácnost?“
Ačkoliv Simonin příběh může vypadat cynicky, z pohledu psychologie nejde o nic výjimečného. Zvlášť u žen po padesátce, tedy v období, ve kterém dochází k přehodnocení priorit. Podle profesora Aarona Ben-Ze'evwebua na webu Psychology Today dokonce roste počet žen, pro které je pozice milenky vědomou volbou, láká je nezávislost a absence stereotypu.
Tradiční model vztahu už pro tyto ženy často postrádá smysl. Nepotřebují muže k tomu, aby si s ním braly hypotéku, zakládaly rodinu nebo hledaly finanční oporu. To všechno už mají dávno vyřešené a odškrtnuté. Zadaný partner pro ně naopak představuje ideální uspořádání s jasně definovanými mantinely.
Podle psychologů si tyto ženy prošly dlouhými roky neustálé péče o druhé – o manžela, o děti, o plynulý chod celé domácnosti. Teď chtějí konečně žít samy pro sebe. Touží po intimitě, romantice a pocitu, že jsou žádoucí, ale zároveň si velmi racionálně chrání svůj těžce vydobytý osobní prostor. Ženatý muž je pro ně tou nejlepší zárukou, že vztah nikdy nesklouzne do onoho stereotypu, kterého se tolik děsí. Bezpečně se tak vyhnou roli hospodyňky, která by je obírala jen o energii.
„Okolí na mě možná kouká skrz prsty a spousta manželek mě potají odsoudí jako bezcitnou mrchu,“ uzavírá svůj příběh Simona. „Ale já chci být konečně svobodná. A jestli k tomu, abych se cítila šťastná a milovaná, potřebuju chlapa, kterého si na víkend jednoduše půjčím a v neděli večer ho s klidem vrátím? Pak s tím dokážu žít s naprosto čistým svědomím.“
