Když jeden z partnerů cítí, že se vztah rozpadá, nemusí to druhý prožívat stejně. Problém nastává ve chvíli, kdy jakoukoli snahu o společné řešení chápe jako obvinění nebo útok. Pak člověk může mít pocit, že na záchranu vztahu zůstává úplně sám.
Nela (46) má už delší dobu pocit, že se s manželem vzdalují a většinu problémů jen odsouvají. Navrhla proto párovou terapii. Její muž ale odmítá přijmout, že by měl na jejich potížích něco řešit i on.
Manžel odmítá párovou terapii
Poslední dva roky mám pocit, že spolu spíš fungujeme vedle sebe. Dokážeme se domluvit na nákupech, účtech nebo tom, kdo co zařídí, ale o nás dvou už skoro nemluvíme. Když se pokusím otevřít něco, co mi vadí, můj manžel to většinou ukončí větou, že zase hledám problém tam, kde není.
Proto jsem navrhla párovou terapii. Ne proto, že bych chtěla někoho přesvědčit, že je viník, ale protože sami se pořád točíme v těch samých hádkách. On se ale okamžitě urazil. Řekl, že on je v manželství spokojený a jestli nejsem spokojená já, mám si zajít k psychologovi sama. Od té chvíle mám pocit, že každý pokus mluvit o našem vztahu bere jako důkaz, že ho kritizuju.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Jsem prý ta nespokojená
Nakonec jsem na několik konzultací sama opravdu šla. Pomohlo mi to lépe pojmenovat, co mi ve vztahu chybí, ale nevyřešilo to základní věc – jsme na to pořád dva. Když jsem svému manželovi zkusila vysvětlit, že mi nejde o to ho měnit, ale pochopit, proč se od sebe vzdalujeme, odpověděl, že já jsem ta, která je nespokojená, takže změnit se musím já. Začínám pochybovat, jak dlouho se dá pracovat na vztahu jednostranně. Můžu změnit vlastní reakce, přestat některé konflikty rozdmýchávat nebo jasněji říkat, co potřebuju. Nemůžu ale sama vytvořit blízkost mezi dvěma lidmi. Zároveň nechci odejít jen proto, že odmítl jednu konkrétní formu pomoci. Jen potřebuju vědět, jestli je ochotný připustit, že moje nespokojenost je problém našeho vztahu, ne pouze moje soukromá potíž. Dá se naše manželství skutečně opravovat, když změnu chce jen jeden z partnerů a druhý tvrdí, že nemá co řešit?
Ke komentáři na situaci Nely nás inspiruje klinická sociální pracovnice Laura Silverstein
Milá Nelo,
na své části vztahu můžete pracovat sama, ale celé manželství sama opravit nemůžete. Můžete změnit způsob, jakým mluvíte, jasněji formulovat své potřeby nebo některé konflikty vést jinak, jenže blízkost a vzájemná důvěra vznikají mezi dvěma lidmi. To, že je manžel spokojený, navíc neznamená, že vaše nespokojenost přestává být skutečným problémem vztahu.
Párová terapie přitom není jedinou možnou cestou a samotné odmítnutí terapeuta ještě nemusí znamenat, že manželství nemá šanci. Podstatnější je, zda je váš muž ochotný se vůbec bavit o tom, co vám chybí, vyslechnout vás bez shazování a hledat s vámi nějakou změnu, byť jinou cestou. Pokud každou obtíž uzavře větou, že problém máte pouze vy, nechává veškerou odpovědnost za společný vztah na vás.
Možná tedy teď nepotřebujete znovu přesvědčovat manžela k terapii, ale zjistit, zda je ochotný na vašem vztahu spolupracovat vůbec. Můžete mu konkrétně říct, co vám chybí a co byste potřebovala, a sledovat nejen jeho slova, ale i to, zda je ochotný něco skutečně dělat jinak. Vztah nemusí zachránit jedna konkrétní metoda, ale bez zájmu obou lidí o to, jak se v něm tomu druhému žije, se dlouhodobá změna hledá velmi těžko.
