„Kvůli teplotě v ložnici se hádáme skoro každý den,“ říká Blanka. Úsměvný konflikt jí ztrpčuje život

Blanka (57) se s manželem už dlouho neshodne na jedné zdánlivé maličkosti. Na teplotě doma. Jemu je většinou zima, jí naopak horko. Z původně praktického problému se postupně stal jeden z jejich nejčastějších konfliktů.

Kvůli teplotě v ložnici se hádáme skoro každý den

Dřív jsme se tomu spíš smáli. Já otevřela večer okno, můj manžel se zachumlal do peřiny a řekl, že doma bydlí s lední medvědicí. Jenže poslední roky se to nějak vyhrotilo. Mně je v ložnici opravdu horko a špatně spím, když je místnost přetopená. Manžel naopak tvrdí, že se budí zimou a ráno je celý rozlámaný. Takže já před spaním stáhnu topení nebo otevřu okno a on se v noci zvedne a zase všechno zavře. Přes den je to podobné s termostatem. Když přidá teplotu, během chvíle ji stáhnu. Někdy se přistihnu, že už jeho kroky k termostatu sleduju skoro automaticky. Přitom vím, jak absurdně to zní. Hádáme se kvůli dvěma nebo třem stupňům, ale pokaždé mě to rozčílí, jako by šlo o něco mnohem většího.

Nikdy neustoupí

A možná už opravdu jde. Manžel říká, že se pořád musí přizpůsobovat mně, protože mně je horko skoro všude. Já mám naopak pocit, že u nás doma chodím v tričku jen proto, že on chce mít teplotu jako v tropickém skleníku. Zkoušeli jsme různé peřiny, domlouvat se na určité teplotě i nechat přes noc pootevřené okno jen chvíli. Vždycky to pár dní funguje a pak se vrátíme ke stejnému sporu. Nejhorší je, že už si občas neříkáme „mně je zima“ nebo „mně je horko“, ale „ty nikdy neustoupíš“ a „všechno musí být podle tebe“. Pak se hádka rychle přenese i na úplně jiné věci.

Začínám chápat, že termostat už je jen spouštěč. Pod ním je mnohem starší pocit, že každý z nás má dojem, že právě on se ve svém vztahu přizpůsobuje víc. Jak se máme přestat hádat o teplotu jako o důkaz, kdo z nás v našem vztahu pořád ustupuje?

Mohlo by se vám líbit

„S manželem jsme se dohodli, že už spolu nebudeme spát. Spadl mi kámen ze srdce a náš vztah to zachránilo“

Ke komentáři na situaci paní Blanky nás inspiruje Gottman

Milá Blanko,

děkuji, že jste tak přesně popsala, jak se z obyčejného sporu o teplotu může stát hádka o něco mnohem většího. Z toho, co píšete, už nejde jen o to, komu je večer horko a komu zima, ale o pocit, že ten druhý vaše potřeby nebere dost vážně a že právě vy ustupujete častěji. Není proto divu, že vás pár stupňů dokáže rozčílit mnohem víc, než by odpovídalo samotnému termostatu.

Zkusila bych proto řešit dvě věci odděleně. Praktickou otázku teploty si nastavte jako kompromis, který nemusí být dokonale příjemný ani jednomu, ale je pro oba snesitelný; rozhovor o tom, kdo se ve vztahu víc přizpůsobuje, si nechte na jinou chvíli, kdy zrovna nestojíte u topení. Jakmile při sporu začnou padat věty „ty nikdy“ nebo „všechno musí být podle tebe“, zkuste se vrátit k tomu, co každý z vás právě potřebuje, místo dokazování, kdo má pravdu.

Mohlo by se vám líbit

„Táta po smrti maminky znovu našel lásku. Jenže já mám pocit, že jsme kvůli ní přišli o tátu,“ svěřuje se Kamila

Některé rozdíly mezi mnoha partnery možná nikdy úplně nezmizí a právě teplota může být jedním z nich. Důležité je, aby se z každého otevřeného okna nestal symbol všech starších křivd a pocitu nespravedlnosti. Pokud dokážete společně pojmenovat, kde se každý z vás skutečně cítí dlouhodobě přehlížený, možná se uleví i samotnému sporu o termostat. Přeji vám, aby se vám podařilo znovu mluvit o tom, co potřebujete, bez počítání, kdo už tentokrát ustoupil víc.

Proč dokáže drobné každodenní nepohodlí otevřít mnohem hlubší partnerské křivdy? A jak najít kompromis, když oba mají pocit, že už ustupují dost? Přečtěte si také příběh Nory, která se pokusila sáhnout si na život a vlastně o tom nikdy nemluví.

Zdroj: gottman.com, příběh poslala Blanka W.