Drnomistr, pohodný nebo brabenář. Ne, to nejsou zaklínadla z pohádkové knížky ani přezdívky vesnických podivínů. Tohle jsou skutečná povolání, která kdysi živila lidi. Uhádnete, co jejich nositelé dělali?
Dnes si vybíráme mezi manažerem, ajťákem a specialistou na sociální sítě. Naši předkové to měli s pracovními názvy trochu jinak. Některé jejich profese znějí, jako by je někdo vymyslel po vydatném obědě a několika pohárech vína. Jenže za podivnými slovy se skrývají docela praktická zaměstnání, bez kterých by se tehdejší svět neobešel. Tak schválně, kolik jich dokážete rozluštit bez nápovědy a bez tajného telefonátu babičce?
Když práce zněla zvláštně
Dříve se lidé živili vším možným. Někdo koval železo, jiný šil boty a další se staral o činnosti, které bychom dnes raději přenechali někomu s patřičnou kvalifikací a velmi silným žaludkem. Každá obec potřebovala své odborníky a ne vždy šlo o práci, kterou by si člověk napsal na seznam vysněných povolání.
Zatímco dnes může někdo hrdě oznámit, že pracuje jako konzultant zákaznické zkušenosti, naši předkové se s dlouhými názvy příliš nepárali. Jejich povolání měla často stručné označení, které ovšem dnešnímu člověku mnoho neprozradí. Když se řekne brabenář, možná si představíte pána, který má doma mraveniště jako domácího mazlíčka. Skutečnost ale může být úplně jinde.
Čeština umí být pěkná potvůrka. Některá stará slova nám něco připomínají, a tak si jejich význam sebevědomě domyslíme. Jenže právě tady číhá past. To, co zní jako přezdívka hospodského štamgasta, mohlo být kdysi naprosto běžným označením řemeslníka nebo pracovníka s jasně danými úkoly.
Staré názvy často vznikaly podle vykonávané činnosti, používaných nástrojů nebo místa, kde člověk pracoval. Postupem času se ovšem jazyk proměnil a původní význam se vytratil. Dnes tak můžeme nad jedním slovem kroutit hlavou, zatímco našim praprapředkům by připadalo stejně obyčejné jako prodavač nebo řidič. Jen by asi těžko hádali, co přesně dělá influencer.
Kdo dělal špinavou práci
Každá doba má své hrdiny, kteří se starají o věci, bez nichž by se ostatní rychle dostali do problémů. Dříve šlo třeba o práci se zvířaty, údržbu veřejných prostor nebo činnosti spojené s hygienou a každodenním provozem obcí. Některá zaměstnání nebyla zrovna voňavá, ale někdo je dělat musel. A dovolená na zotavenou po náročném pracovním týdnu tehdy nejspíš neměla podobu wellness víkendu.
Dnes bychom na řadu takových profesí volali specializovanou firmu, případně bychom doufali, že se problém vyřeší sám. Naši předkové však měli své postupy a lidi, kteří jim rozuměli. Právě proto není fér považovat stará povolání za zbytečná jen proto, že nám jejich názvy připadají legrační. Když něco přestane existovat, obvykle to znamená, že se změnil svět, nikoli že to nikdy nemělo smysl.
Průmyslová revoluce, nové technologie a proměny společnosti pořádně zamíchaly kartami na pracovním trhu. Stroje postupně převzaly část ruční práce, služby se profesionalizovaly a mnoho úkonů, které dříve zajišťoval konkrétní člověk, dnes zvládne technika. Některé profese tak zmizely úplně, jiné dostaly nový název a další se proměnily natolik, že by je jejich někdejší představitelé sotva poznali.
S povoláními odešla často i slova, která je označovala. Zůstala v kronikách, starých knihách a občas také v rodinných příjmeních. Při čtení historických záznamů tak můžete narazit na povolání, u kterého se na chvíli zarazíte a začnete přemýšlet, zda se písař nepřepsal. Nepřepsal. Jen žil v době, kdy se některé věci říkaly trochu jinak než dnes.
